Jaký to je pocit, ocitnout se mezi největšími klubovými legendami?
Samozřejmě je mi ctí, s mnohými z uctěných hráčů jsem hrál, ať už v jednom týmu, nebo proti nim. Vážím si toho a jsem rád, že Sparta udělala to, co je v Kanadě běžné už léta letoucí. Že se někteří lidé, byť už jsou v letech, kdy už bohužel spíš myslí na to, jestli se dožijí příštího roku, dočkají uznání.
Sešli jste se někdy v takovém složení, legendy několika generací?
My se scházíme každý měsíc jako stará garda Sparty, to znamená, že tam je většina kluků, se kterými jsem hrával. Tam jsem se také o této akci bavili.
Jak na své působení ve Spartě vzpomínáte?
Vzpomínky jsou samozřejmě vynikající, snažil jsem se tu odevzdat to, co jsem mohl, tedy na tehdejší dobu. Je pravda, že v tehdejší době se ke mně někteří lidé nezachovali dobře, ale já při těch letech jsem to přecházel, protože táta mi vštěpoval, že když to budu dělat pořádně, tak že nakonec dojdu k uznání.
Najdete si čas jít se do Holešovic na hokej podívat?
Chodím, ale je pravda, že pokud se hraje v pátek, tak s tím mám problémy. Jednak kvůli práci, a také kvůli tomu, že bydlím mimo Prahu a dojíždění není ono. Ale samozřejmě to sleduju.
Razil jste teorii, že Sparta nemusí být první, ale každý soupeř musí dostat nařezáno, co říkáte na výkony mužstva nyní?
Před časem jsem kritizoval Spartu kvůli tomu, že tu byli hráči, kteří už tu být dávno neměli. Kteří jsou vyšeptalí, což je u sportovců normální běžná věc. Tak jsem si říkal, že kádr by se měl podstatně změnit. Nakonec se ukázalo, že moje myšlenka byla správná. A jsem hrozně rád, že Spartě se ta změna povedla a takhle se jí daří.
Loni jste se nebál Spartu za její výkony kritizovat, letos jste s jejími výkony asi výrazně spokojenější...
Samozřejmě. Mnozí hráči neměli podle mě správný přístup, to mě mrzelo. Týmy, které jezdily hrát na Spartu, to braly tak, že si snad automaticky jedou pro body. Za nás jsme je alespoň zpráskali, i když jsme prohráli. Prohrát se dá, ale snaha musí být vidět, musíte do toho dát všechno. Takže jsem rád za to, jak se výkony Sparty otočily a jak teď hraje. Ať prohrajou, nebo neprohrajou, je vidět rozdíl.
Vidíte v současném týmu nějakého hráče, který by měl podobný tvrdý styl hokeje jako dříve vy?
Úroveň a systém hry se od mých dob hodně změnily. Za mé éry jsem byl jeden z mála, kdo praktikoval hru, která se rozvíjela v Kanadě, ale rozhodčí pro to často neměli pochopení. Tvrdil jsem muziku, ale nikdy jsem se nepral. Za celých 17 let v hokejové lize se mi nestalo, abych se rval. Hrál jsem tvrdě, ale v rámci určitých hranic. Nyní je ve Spartě mnoho hráčů, kteří to splňují. Myslím, že to vzali za správný konec.
Sparta už má jistý Prezidentský pohár. Zatímco jeho loňský držitel Třinec došel až k mistrovskému titulu, předloni Plzni došly síly už ve čtvrtfinále...
I to se může stát, ale já pevně věřím, že u Sparty se to nestane. Myslím, že má na to dostat se do finále. Přál bych si, aby si Sparta kolem sebe udělala takový prostor, aby to v klidu dotáhla tam, kam chce.