Ještě stále nemohu věřit, že je konec, že jsme vyhráli. Pořád žiji v domnění, že ve čtvrtek hrajeme zase. Pořád si nemohu srovnat v hlavě, že jsme po tom prvním špatném zápase Liberec čtyřikrát porazili.
Nepřipomněla vám první třetina dnešního zápasu první třetinu toho prvního libereckého zápasu?
Připomněla. Bylo to skoro stejné, průběh byl podobný, ale tentokrát byl nakonec v náš prospěch. Od druhé třetiny jsme začali hrát, Liberci asi došly síly. Hrála v tom roli i psychika. Celkově jsme vyhráli zaslouženě, a stejně tak i v sezoně.
Co jste si říkali po první třetině?
Trenéři nám řekli, že musíme zlepšit pohyb a další věci. Pak si vzali slovo i starší hráči a také si pár věcí vyříkali.
Vypadalo to, že jste do druhé třetiny přidali i na tvrdosti…
Nechtěli jsme faulovat, ale také jsme nechtěli hrát pasivně, chtěli jsme hráče dohrávat. To se nám v celé sérii vyplatilo.
V zápase jste se hodně zapotil, kdy vám bylo v brance nejhůře?
Byly dva takové momenty. První byl v první třetině, kdy jsme se nemohli nějak chytit a Liberec začal hrát. Čtvrtá branka v poslední minutě ale byla pro mě asi nejhorším momentem.
V osmadvacáté minutě jste chytil sólový nájezd Václava Pletky. Hodně jste si při tom zákroku zvedl sebevědomí?
Hodně, je to známý penaltový specialista. Celou sérii jsme čekal, že Venca pojede nějaký nájezd. Připravoval jsem se na něj čtrnáct dnů. Střetli jsme se až v posledním zápase. Stačilo jen zvednout ruku s lapačkou, Pletka jinak nezakončuje. V základní části mě Pletka dostal, teď jsem mu to vrátil.
Během série jste hodně při tréninku používali pukomet. Byla to příprava na tvrdé rány Lukáše Zíba?
Byla. Pan Bruk tam nejdříve nastavil rychlost s jakou střílí Zíb, později dokonce větší, abych nebyl v zápase z jeho bomby překvapený.
V poslední minutě se poprvé a naposledy v sérii prosadil tvrdý kanonýr Lukáš Zíb. Jeho gól už asi přišel pro domácí pozdě, že?
Přesně tak. Naštěstí si Zíb schoval gól až na poslední minutu posledního zápasu. Zíb je dobrý hráč, gól si zasloužil.
Vedli jste o dvě branky, ale v poslední minutě jste se o výsledek ještě strachovali…
Trochu mi tam zatrnulo. Už jsme se viděli ve finále, ale siréna stále nechtěla zaznít. Dvě sekundy před koncem jsem ještě chytil puk, a bylo ještě vhazování. Byly to velké nervy, podobnou situaci jsem zažil jen jednou, při finále mistrovství světa juniorů.
Při tom vašem posledním chyceném puku to vypadalo, jako byste chtěl ještě rozehrávat, nebo dokonce střílet do opuštěné klece Liberce. Bylo tomu tak?
Ne, takovou střelu zase nemám. Blízko mě nebyl nikdo z našich hráčů, proto jsem puk radši podržel. Diváci odpočítávali konec, ten ale stále nepřicházel.
Byl to také souboj gólmanů. Berete to tak, že jste porazil Milana Hniličku?
Neporazil jsem ho já, ale celý tým. Kdybychom neměli v mužstvu takové střelce, tak bychom nevyhráli. Měli jsme pro play off lepší a zkušenější hráče a to rozhodlo.
Po brankách Liberce na vás létaly jiskry z ohňopádu, který byl pod střechou nad vámi. Nerušilo vás to?
No, nebylo to moc chytře umístěné, nějaká jiskra mi mohla spadnout za krk. Ale hlavně to pak v brankovišti strašně smrdělo a byl propálený led. Kdybychom prohráli, tak si na to stěžuji, takhle to nechám být. (úsměv)
Máte před sebou týden volna. Neobáváte se, že by na vás mohlo mít dlouhé volno negativní vliv, jako před semifinále?
Budeme si muset na to dát velký pozor. Sice jsme se z prvního prohraného utkání poučili, ale bylo by lepší, kdybychom se soustředili hned od začátku.
Budete mít během volna konečně čas na saunu?
Samozřejmě, že ano, máme dva dny volna. Během série tam nejde chodit, ztěžkly by mi nohy. Zavolám přítelkyni, zapne mi saunu, a zajdu tam ještě v úterý v noci. (smích)
