Ivane, hrál jste dlouhá léta ve Zlíně a Tomáš loni působil ve Znojmě, co vás přimělo změnit dres a přijmout nabídku Sparty?
Ivan: Jednání byly nejkorektnější. Samozřejmě variant tam bylo víc, ale jakmile padl Zlín, když se to v určitém momentě zlomilo a bylo jasné, že ve Zlíně nebudu, tak se to začalo řešit hodně konkrétně. Rozhovory s trenérem i manažerem byly velice konkrétní, měl jsem z nich dobrý pocit, tak hlavně z tohoto důvodu. Byla tam ještě jedna varianta, která přicházela v úvahu, ale přiklonil jsem se ke Spartě po rozhovorech s lidmi z vedení.

Tomáš: Já jsem od začátku věděl, že asi ve Zlíně hrát nebudu, bylo tomu tak i předtím. Buď jsem mohl do Plzně, nebo do Sparty. Nakonec jsem se rozhodl vzít nabídku Sparty. Je to pro mě veliká zkušenost, možnost zahrát si v takovém velkém týmu v České republice a chci se o místo v sestavě poprat.

Jaká jsou vaše očekávání od působení ve Spartě a jaký styl hokeje od vás může vedení a fanoušci očekávat?
I:Vedení i trenér ví, co mohou očekávat a kvůli tomu mě sem angažovali a na tom se nic nemění. Moje hra zůstane pořád stejná, založená na bruslení a bojovnosti, takže určitě po mně nebudou chtít, abych hrál něco jiného.

T:Tak asi jako od každého mladého hráče, hodně bruslit, jít do těla, nebát se a vnést energii do hry.

Sešli jste se v jednom týmu poprvé, co to pro vás znamená?
I: To ještě nevím. Ještě se nám to nepodařilo. Loni nám to ve Zlíně nevyšlo, tam to bylo nepřípustné. Tak jsme rádi, že se sejdeme tady ve Spartě a doufám, že se brácha o flek v sestavě porve, místo si vybojuje a že si spolu zahrajeme.

Dokážete si představit, že byste hráli v jedné formaci?
I: Já si to dovedu představit, myslím si, že to není nereálné. Ale asi je to otázka do budoucnosti, ne pro tuto sezonu.

T: Jak říkal brácha, zatím nevíme, jaké je to spolu hrát. Ale kdyby se to jednou splnilo, byl by to pěkný zážitek.

V jednom rozhovoru jste připustili, že si dovedete představit společné působení v jednom týmu i s nejstarším bratrem Karlem. Je reálné, že by to bylo právě ve Spartě?
I:Vzhledem k tomu, že jsem podepsal tříletý kontrakt, tak šance tady nějaká je. Když jsem se o tom bavil se starším bráchou, tak říkal, že má v úmyslu se po další sezoně vrátit. Chtěl se vracet do Zlína, ale tím, že tam jednání nedopadly a nepůsobíme tam ani jeden, se dá těžko předpokládat, že se bude vracet do Zlína, když my budeme hrát jinde. On buď zvolí alternativu, že ještě zůstane v Rusku, nebo se bude vracet za námi. Takže šance tady je. Před loňskou sezonou jsme si říkali, že by to mohlo vyjít, že bychom si zahráli všichni tři, ale v průběhu sezony se to začalo rozplývat. Se starším bráchou jsme si zahráli alespoň v nároďáku. Ale i do budoucna to vidím tak, že to asi bude složité, abychom si spolu zahráli.

Zmínil jste národní mužstvo. Byl jste v přípravě, ale dál už jste se nedostal. Jak moc Vás to mrzí?
I: Na mistrovství světa jsem si nedělal žádné ambice, spíš mě mrzelo, že mi utekly hry v Brně, kam jsem se ještě chtěl podívat, kvůli turnaji a divácké kulise. Zvlášť když jsem prošel všechny tři turnaje. Měl jsem svůj cíl, že bych to uzavřel odehráním všech čtyř turnajů v sezoně. Na mistrovství jsem si ambice nedělal, protože jsem věděl, jací hráči mají přijít a kolik těch hráčů je. Brno mě trochu mrzelo, ale jinak jsem odehrál poměrně dobře všechna utkání, nasbíral jsem nějaké kanadské body. Předvedl jsem svoji hru, která se ode mě očekává.

Jak vůbec vidíte české šance na mistrovství? Přeci jen některé výsledky ukazují, že být favoritem už tolik neznamená.
I: Dneska už je vidět, že hokej je vyrovnaný, že tam není outsider. Dneska už země, které měly problém, že nevěděli jak, už mají know -how a ví, jak na to a zbytek hokejového světa dohání. My jsme se o tom přesvědčili teď na srazech, když jsme hráli v Norsku a Bělorusku. Tam to byla nesmírně těžká utkání, nebyla to žádná sranda. Nakonec porazili Švédy na mistrovství světa. Hokej se strašně vyrovnává. Nakonec to vidíte, Německo předvádí parádní hokej, Slovinci byli nepříjemní. Oni hrají nejvyšší rakouskou ligu, která dneska také není špatná.

T: Myslím, že už je to tak i v mládeži. Když jsme hráli v reprezentaci, tak nás třeba Němci někdy porazili, nebo to bylo vyrovnané se Švýcary. Dneska se to opravdu vyrovnává, všichni umí dobře bruslit, což si myslím, že je největší klíčový faktor. Dřív tam byly velké rozdíly, teď už se to postupně vymazává.

Na snímku zleva Tomáš Rachůnek a Ivan Rachůnek.

Sparta v září odehraje exhibiční utkání s New York Rangers, co to pro vás znamená?
I: Bude to mimořádná událost. Alespoň si člověk může říci, že odehrál jedno utkání proti týmu NHL. Určitě to bude událost pro diváky, pro hráče, pro všechny, kteří se kolem toho pohybují. Je to konfrontace s hokejem z NHL. I když pro ně to bude přípravný zápas před ligou, my už budeme mít za sebou nějaké zápasy, budeme v plné síle, tak jsem zvědavý, jaká ta konfrontace bude. Alespoň si to člověk zkusí, porovná to, získá nějaké zkušenosti a přiučí se.

T: Je to událost nejen pro fanoušky, ale i český hokej. Je to možnost se ukázat, tak doufám, že se probojuji a budu si moci zahrát takový zápas.

Znáte se z někým ze současného kádru Sparty?
I: Osobně neznám nikoho. S některými kluky jsme proti sobě nastupovali několik let, takže s Michalem Brošem, Petrem Tonem se známe od vidění, ale jinak ne. Akorát teď jsem poznal Tomáše Pöpperleho v reprezentaci, tak ten je asi jediný, kterého více znám.

T: Potkal jsem Michala Zacpálka v reprezentaci, jinak taky nikoho z kluků neznám.

Tomáši, přišel jste z juniorky Znojma, kde jste získal titul. Kam tento úspěch ve své kariéře řadíte?
T: Zatím těch úspěchů moc nemám, takže je to asi ten největší. Vyhrál jsem titul i v dorostu, ale přeci jen juniorka je kvalitnější soutěž, takže to řadím výš.