V roce 1997 zamířil do kanadského Vancouveru. Do týmu místních Canuks se natrvalo neprosadil, ale přesto v pěti utkáních atmosféru NHL okusil. Poté se na rok vrátil do Košic, aby po sezóně opět odešel zkoušet štěstí do země, kde je hokej téměř náboženstvím. Ačkoliv na farmě Vancouveru podával velice slušné výkony, nestačilo to na více než čtyři starty v NHL.

Odměny se Ľubomír nakonec přeci jen dočkal a to v podobě pozvánky na MS dospělých. V ruském Petrohradě pomohl Slovensku až k postupu do finále, kde se ale nakonec radovala Česká republika.

Ve své kariéře poznal celkem pět evropských nejvyšších soutěží, zahrál si například po boku Tomáše Duby ve finském týmu SaiPa Lappeenranta nebo v Magnitogorsku, nynějším působišti Jana Marka.

V roce 2004 se rozhodl usadit a na tři roky se upsal ambicióznímu týmu z Liberce, sám o tomto angažmá říká: „Na Liberec budu určitě vzpomínat jenom v dobrém. Prožil jsem tam tři nejkrásnější roky, nejen co se hokeje týče, ale i života, narodila se nám dcera. Bylo to výborné prostředí.“ V mužstvu Bílých Tygrů se brzy stal velkou oporou a v ročníku 2005/2006 se až do konce základní části přetahoval s Janem Markem o vítězství v kanadském bodování. Podobné výkony se od něj očekávají i na Spartě, které dal přednost před nabídkami z ciziny: „Nejprve jsem myslel, že odejdu do zahraničí, největší zájem byl z Ruska, ale nakonec se ozvala Sparta a jednání dopadla dobře.“

Po měsíčním působení v pražském klubu už také může srovnávat letní přípravu obou mužstev: „V Liberci se trénuje dvoufázově a organizmus tak dostane prostor k odpočinku. Na Spartě jsme absolvovali dlouhé bloky tréninku, na což nejsem úplně zvyklý, a proto mi tento druh přípravy přišel těžší.“

A co si myslí o letní obměně mužstva? „Lidé, trenéři i funkcionáři jistě očekávají, že Sparta bude hrát opět na špici tabulky a já pevně věřím ve výborné výkony celého týmu.“ Radost mu také udělal příchod Petra Nedvěda: „Je to velikánská osobnost, odehrál spoustu sezón v NHL a já jsem velice rád, že tu je.“