Mohl byste popsat, jak probíhala jednání o Vašem novém angažmá?
„To je spíš otázka na vedení. Dostal jsem nabídku, jednání byla rychlá a rychle taky vyústila v podpis. Samozřejmě nebylo ze dne na den. Já už jsem v minulosti měl dvakrát nabídku na post asistenta, ale upřednostňoval jsem třeba pozici hlavního trenéra v první lize. Když pak přišla na hlavního trenéra, tak jsme po několika jednáních dospěli k podpisu.“

Úspěchem Plzně, která vybojovala play off po pěti letech, jste o sobě jako trenér dal hodně vědět…
„Jinak to vnímá hokejová veřejnost a fanoušci, které zajímají v první řadě výsledky. Myslím, že funkcionáři a lidi, kteří dělají hokej profesionálně, vidí, kde jsou možnosti a maxima daného týmu. Pak na to pohlíží v širších souvislostech. I pokud bychom v play off neuspěli, tak sezonu jsme měli výbornou. Po odchodech hráčů a zúžení kádru jsme se dostávali do problémů, přesto jsme pak dokázali udělat dobrou sezonu. Hlavně bych to ale nevztahoval na sebe. Trenéři a celý realizační tým jsme byli součástí mužstva a já to neberu jako svůj osobní úspěch, ale jako úspěch celého týmu. Jedna věc jsou výsledky, kvalitu tady dělali ti top hráči jako Straka, Vlasák a další, ale největší síla týmu byla v nasazení, bojovnosti, pracovitosti. Mužstvo fungovalo tak, jak fungovat mělo.“

V jednom z rozhovorů jste se zmiňoval o tom, že jste se při nástupu do Plzně setkával hodně s nedůvěrou. Nyní jste ale svoje schopnosti podpořil i dobrým výsledkem klubu…
„Novináři mi hodně podsouvali, že jsem na pozici hlavního trenéra v extralize první rok. Já jsem z toho byl až trochu překvapený, protože už mám přece jenom odtrénováno třináct let chlapů – v extralize na úrovni asistenta, v první lize na pozici hlavního trenéra. Přitom často se na extraligových střídačkách objeví trenéři, kteří sice byli vynikající jako hráči, ale mají odtrénovány teprve dvě nebo tři sezony. Jich se nikdo neptá, že jdou od deváté třídy trénovat Áčko, jak se cítí. Setkával jsem se s tím celou sezonu,ale s nedůvěrou se trenéři setkávají na všech štacích. Zvlášť, když někam přijdete jako cizí trenér, tak ať už od lidí v klubu, nebo fanoušků na webu. Setkal jsem se s tím samozřejmě i v Plzni, když po 13 letech u seniorů jdete do Plzně na pozici hlavního trenéra, tak jsem to bral jako vyústění mé práce a vůbec jsem to neřešil. Spíš mě zajímalo, jaký bude kádr, jaké kolegy budu mít kolem sebe.“

O Spartě

Sparta patří mezi extraligové kluby s největší tradicí. Berete holešovické angažmá jako posun na další metu ve Vaší trenérské kariéře?
„Já to neberu tak, že je to, jak jste řekl, nejvyšší meta. Nikdy jsem hokej nedělal s ambicemi, že bych se chtěl dostat do extraligy. Dělal jsem to s tím, že mě to hrozně baví, naplňuje a jsem strašně rád, že ráno můžu vstát a jít na zimní stadion a být součástí té organizace. Jednotlivé kroky v trenérské kariéře vždycky tak nějak přicházely samy od sebe, já to nijak neplánuju. Hokej dělám ze sezony na sezonu, se stejným nasazením jsem začínal u mládeže, jako teď u chlapů. Určitě jsem měl štěstí na lidi, které jsem potkal na začátku trénování a kteří mě určitým způsobem obohatili, někam posunuli a nasměrovali. To, že jsem teď podepsal na Spartě, lze z jedné strany hodnotit jako to nejvyšší v dosavadní kariéře. Na druhou stranu, ať jsem působil kdekoliv, tak jsem se vždycky snažil odvést práci ne na sto, ale tisíc procent a bylo jedno, jestli to bylo v Čechách, na Moravě nebo u mládeže. Pro mě je vždycky největší odměna, když tam člověk končí a lidi řeknou, že ať se mnou vycházeli nebo nevycházeli, tak jsem svoji práci odvedl jako profík.“

Svou roli musel hrát i Váš úzký vztah ke klubu…
„Ke Spartě mám blízký vztah, protože jsem tady od šesti let hrál, prošel jsem všemi mládežnickými kategoriemi, trénoval jsem tady. Z tohoto pohledu považuju Spartu za svůj mateřský klub. Na druhou stranu se nechci bít do prsou a dělat velká prohlášení, jaký jsem srdcař. To jsou jenom slova, rozhoduje práce a výsledky, které jsou za vámi vidět. Jak tady trenéři přichází a odchází, tak tu byli lidé, kteří o sobě prohlašovali, jací jsou srdcaři, a v jednu hodinu byli na Karlštejně na golfu. Já hokej, jak se říká, snídám, obědvám i večeřím. A tak to dělám, ať už jsem kdekoli.“

Asistentem Výborný

Přejdeme ke konkrétnějším věcem. Za svého asistenta jste si vybral Františka Výborného. Proč padla volba právě na něj?
„Když mi vedení nabídlo smlouvu, chtěl jsem mít tu pravomoc, vybrat si k sobě realizační tým. První jméno, které mě napadlo, s kým bych chtěl dělat, byl Franta Výborný. Budeme tedy pracovat spolu.“

Takže jste si asistenta vybíral sám? Proč padla volba zrovna na dosavadního hlavního trenéra?
„Když jsem vedl s Petrem Břízou první jednání, tak jsem mu to říkal. Chtěl jsem si kolegu vybrat sám. Vedení samozřejmě může mít svůj okruh kandidátů, to je jedna věc. Já jsem chtěl zároveň dělat s někým, koho znám a komu stoprocentně věřím. Přestože jsem věděl, že chce Franta odejít do Ruska, tak to bylo první jméno, které jsem vyslovil. Důležité také bylo, jak se k tomu postaví on. Někomu to může připadat zvláštní, že tu působí už čtyři roky, což je na trenéra v českých poměrech hodně dlouhá doba. Déle působí u týmu snad jen Vláďa Růžička ve Slavii a Zdeněk Müller na Kladně. Kdyby to ale nechtěl dělat, tak může poděkovat za nabídku a nemusí jí přijímat. O další nabídky by určitě neměl nouzi. Myšlenky Franty se odvíjely k tomu Rusku, které pak padlo, a najednou jsme řešili Spartu.“

Jaké jste měl ke svému rozhodnutí konkrétní důvody? Šlo o kontinuitu trenérských přístupů a metod, nebo hrál roli váš vzájemný vztah? Měl jste v hlavě i další jména?
„Hlavní důvod byl, že jsem přesvědčený o tom, že naše spolupráce bude fungovat. Pracovali jsme spolu, vzájemně si věříme a náš vztah je nad rámec hokeje. Je to několikaleté přátelství a věřím, že tomu tak bude i až tady jednou spolu skončíme. Proto jsem nechtěl jednat za jeho zády a nechali jsme to až na pozdější dobu, aby o tom Franta věděl. Měl jsem připravené i další varianty, ale nebylo by korektní, abych říkal nějaká jména. Ti trenéři někde působí, mají v klubech podepsáno. Byla tady varianta trenérů od mládeže, ale nakonec to mělo ten vývoj, jaký je.“

Nemáte obavy, že když bude pan Výborný najednou Váš podřízený, ovlivní to nějakým způsobem vzájemnou spolupráci a vnímání z kabiny a okolí?
„Může to vypadat zvláštně, že jde Franta dělat asistenta mě, když to předtím bylo obráceně, ale jde jednoduše o vývoj událostí. Jak říkám, kdyby nechtěl, tak do toho jít nemusí. Franta je spolu s doktorem Wohlem nejúspěšnější trenér v historii Sparty. Je to moje rozhodnutí a za ním si stojím. Já dávám hlavu na špalek, jak s oblibou říkám, my trenéři sedíme na elektrickém křesle. Vedení, fanoušci, veřejnost mne bude hodnotit podle odvedené práce, podle výsledků.“

Co si od vzájemné spolupráce slibujete?
„On má týmu a celé organizaci klubu pořád co dát a já jsem chtěl k sobě někoho staršího, zkušeného a i klidnějšího, než jsem já. Už jsem říkal, že jsem měl štěstí na lidi, kteří vás ovlivní. Poznáváte jejich styl práce, jejich názory… Sám máte svojí trenérskou filozofii, jdete svojí cestou. Ale ať chcete, nebo nechcete, tak vás všichni ovlivňují.

Složení kádru?

Půjdeme dál. Dalším důležitým tématem je současná realita ve Spartě. Jak byste zhodnotil právě skončenou sezonu z pohledu nově nastupujícího trenéra?
„To mi nepřísluší hodnotit, Spartu jsem viděl čtyřikrát jako soupeře a sledoval jsem samozřejmě televizní zápasy včetně play off. Přece jenom ale nejste uvnitř, vnímáte to z dálky, takže nechci říkat žádné diplomatické fráze ohledně očekávání, která se nepodařilo splnit.“

Jaké otázky hodláte z pozice hlavní kouče v nejbližších dnech řešit?
„Začal bych tím, co je nejaktuálnější, a to je kádr. Ten teď řešíme, dá se říct každodenně. Začíná to na postu gólmana, kde musí nějak vykrystalizovat ta hodně nečitelná situace. Je tu nějaká nabídka trhu, jsou tu stávající brankáři. Věřím, že do týdne až čtrnácti dnů bude jasno. Tenhle post je klíčový, letos v závěru sezony tvořil jeden z rozhodujících rozdílů v sérii s Karlovými Vary. Co se týče hráčů do pole, tak některým končí smlouvy. U Tomáše Netíka je pravděpodobné, že odchází. Myslím, že Karel Pilař tady už nebude působit a bude hledat nějakou nabídku z Ruska. S dalšími je to všechno ve fázi jednání, takže nemůžu být konkrétní.“

Na jakých postech hodláte kádr posílit?
„Určitě bychom chtěli přivést hráče do obrany, vyztužit zadní řady a sehnat náhradu do útoku za Tomáše Netíka. Jádro týmu je podepsané a má svojí kvalitu. Na něj se musí nabalovat další hráči. Ať už je to trend, nebo finanční situace, tak dnes týmy staví první dvě pětky a třetí a čtvrtou chtějí omlazovat a zapracovávat nové hráče. Touto cestou chceme jít i my, potýká se s tím celý český hokej. To, že tu ti hráči nejsou, je důsledek porevolučních let. Když sem začali proudit do té doby nevídané peníze, a i průměrní hráči začali vydělávat peníze, které by nedostali ani v zahraničí. Kluby si pak raději hráče kupovaly, než vychovávaly. Dneska se to zpětně projevuje na výsledcích našich seniorských i juniorských reprezentací. Úkol pro celý český hokej je investovat do mládeže a vychovávat a zapracovávat hráče. A Sparta v tom ohledu nebude výjimka. Potenciál u těch mladíků je a není vyloučeno, že někteří ještě přijdou.“

Říkáte, že chcete dát šanci mladším hráčům. Co si pod tím můžeme konkrétně představit? Zbude pro ně místo třeba v prvních dvou pětkách?
„Nechci tu teď stavět lajny. O tom se můžeme bavit, až budeme mít jasnou podobu kádru. Věřím, že než začne letní příprava, tak ta mužstvo nějakým způsobem vykrystalizuje. Z 90% bude postavené a pak můžeme čekat, jestli se někde objeví ještě nějaké zajímavé jméno. Vždycky se vám vrací někdo třeba z juniorky z Kanady nebo z farmy. Ten potenciál tu ale je a je to o tom, ty hráče do sestavy zapracovat a dát jim prostor. To se zároveň hezky řekne, ale jako trenér potřebujete výsledky a podle toho oni ten prostor dostávají. Mládí není zásluha, ti kluci si to místo musí uhrát. A u těch porevolučních ročníků chybí pracovitost a vůle se prosadit a jít přes ty starší. V tom musí hodně přidat a pak můžou i ti méně talentovaní přeskočit talentované, kteří to nepodpoří prací. Jim nechybí sebevědomí, ale cílevědomost a pracovitost.“

Mladí dostanou příležitost

K tomuto cíli by vám mohla pomoct farma v Berouně…
„Doufám, že ano. Hráči, kteří nebudou vytížení v áčku, tam budou dostávat prostor. To samé hráči po zranění, kteří se tam budou moci rozehrávat. Můžeme tím dosáhnout maximálního vytížení hráčů, urychlit jejich rozvoj, aby byli použitelní pro A-tým - v tom vidím hlavní pozitiva. Samozřejmě až čas ukáže, jak to bude. Musí se tam vychytat spousta otazníků, ale koncepčně je to výborný krok. Budeme tam mít prostor pro své hráče, svého trenéra Davida Volka, který tu dosud vedl juniory. Hráči budou mít možnost si tu soutěž vyzkoušet a odehrát. V minulosti to tu chybělo, je to výzva pro mladší hráče, kteří budou mít určitý mezistupeň, jak se do extraligy prokousat. Ne každý totiž může naskočit z juniorky rovnou do áčka, na to tam není prostor. Vždyť pro ty kluky bylo pozitivní to zkusit i v druhé lize v Nymburce nebo svého času v Benátkách. Je to pořád seniorský hokej, nová zkušenost.“

Jestli to tedy dobře chápu, vaše vize je mládí vpřed. Myslíte, že dosud nedostávali mladíci tolik ledu, kolik si zasloužili?
„Už to, že tu mladší ročníky hráli ve třetí a čtvrté lajně, tak dostávali víc prostoru, než kdykoli předtím. Hokej se vyvíjí. Když to porovnám s lety, kdy jsem tady působil předtím, tak se tu hrála celá sezona včetně Evropské ligy na tři lajny, co hráč, to jméno. Z těch mladších tu začínal tuším snad jen Chabada a ti kluci ze čtvrté lajny nedostávali prostor vůbec a až postupně se to začalo měnit. My hodláme roztáhnout hru do tří čtyř pětek, aby ty první dvě nebyly přetížené a měly pak sílu urvat zápas. Vždycky by měli třeba dva zkušení táhnout a podržet někoho, kdo vedle nich může vyrůst. Pak můžete na závěry zápasů, nebo když se nedaří, dát ty hráče zase k sobě. Ale tohle je jedna z věcí, které bych chtěl změnit. Aby se mladší učili od starších.“

Spartě se v minulosti vytýkal neatraktivní hokej. Čeho byste chtěl dosáhnout z hlediska herního projevu týmu?
„Jednu zásadní věc bych chtěl změnit v systému hry a to je hra s určeným bránícím hráčem a ne s volným bránícím hráčem. Od toho systému se to potom odvíjí. Nechci se tady zatím pouštět do nějakých zásadních analýz, ale musíme hrát přímočařejší hokej.“

Letní příprava

Dobře, vrátíme se tedy k aktuálnějším záležitostem. Víte už, jak bude probíhat letní příprava?
„Sejdeme se 4. května, letní příprava bude trvat osm týdnů. Čtvrtý týden pojedeme na soustředění do Železné rudy na kola. Pak následuje třítýdenní dovolená a na led půjdeme 20. července. Tam pak jsou tréninky, tradiční Tipsport Cup. Určitě bude minimálně jeden turnaj v zahraničí, bude to zase Salcburk a ještě řešíme jednu variantu. Plánujeme deset až dvanáct přípravných zápasů.“

Máte nějaké vlastní speciální metody a postupy, které chcete v létě u týmu uplatnit?
„Já to nechci říkat na web, protože by si to mohl přečíst Jirka Kalous z Liberce a hned by to tam chtěl aplikovat. (směje se) Já to řeknu obecně, ať už na suchu nebo na ledě věřím na tu práci. Jediné, co můžeme hráčům slíbit je, že nás čeká hodně práce. Co se týče fyzické přípravy, tak to není o těch 8 týdnech. Může být sebetvrdší letní příprava, ale je to o dlouhodobé trénovanosti. Jeden trénink nedělá sezonu. Je to o každodenní, celoroční práci těch šedesát tréninkových letních jednotek je jenom základ.“

Náš rozhovor je u konce. Chtěl byste na závěr vzkázat něco čtenářům webu a potažmo všem fanouškům?
„Chtěl bych se vyvarovat nějakých velkohubých prohlášení. Vždycky je lepší míň mluvit a víc dělat.“