Tomáši, učinil jste odvážný krok, kterým je přestup do ostře sledovaného klubu. Proč jste se rozhodl právě pro Spartu?
Chtěl jsem už trochu změnu, a tak jsem se rozhodl vyzkoušet si tuto novou štaci. Sparta je velkoklub, kde jsou každý rok velké ambice. Pro mě je to obrovská výzva poprat se o místo v této konkurenci a zároveň si dokázat, že tu můžu hrát.
Věříte, že by vám mohla Sparta pomoci ve vašem dalším hokejovém rozvoji směrem dopředu?
Určitě. To je další důvod, proč jsem tady. Jak jsem říkal, cíle jsou tady pokaždé nejvyšší. Navíc je tu kvalitní zázemí. Stoprocentně to pro mě bude zase posun směrem nahoru v mé hokejové kariéře.
Vizitka Tomáše Pavelky
- Narozen: 29. května 1993
- Medailové úspěchy: mistr extraligy 2014/15
- Zápasy v extralize: 170
- Góly: 16
- Asistence: 29
- Trestné minuty: 76
- Zápasy ve WSM lize: 54
- Zápasy v seniorské reprezentaci: 6
Myslíte si, že se nové angažmá bude v něčem lišit od vašeho působení v Litvínově? Bude pro vás zastávka ve Spartě nějakým způsobem speciální?
Myslím si, že mě tady na Spartě brali s tím, jaký styl hry jsem preferoval v Litvínově. Takže by byla velká chyba, abych se tu nějakým způsobem přetvařoval a hrál něco jiného než to, co po mně trenéři budou chtít. (úsměv)
Na Spartě jste první den a úvodní trénink s vaším novým týmem budete teprve absolvovat. Jak moc se těšíte na nové spoluhráče? Máte trochu trému z neznámých tváří?
Začátky jsou vždycky nejtěžší. S kluky jsme se už potkávali na ledě jako soupeři, takže vesměs vím, kdo je kdo. Na nové spoluhráče se těším hodně. Poté zejména na to, až přijdu do kabiny a začnu klasickou týmovou přípravu.
Když jste byl malý kluk, sledoval jste někoho ze současného sparťanského kádru jako svůj vzor? Mám na mysli, například veterána Jaroslava Hlinku, který odehrál slušnou porci zápasů jak v NHL, tak i v národním týmu...
Abych se přiznal, tak jsem v dětství nikoho moc nesledoval. Dokonce ani žádný český hokejový klub jsem nepozoroval tak podrobně. Když jsem byl ještě kluk, sledoval jsem především reprezentaci, ale naši extraligu jsem tehdy moc nevnímal. Co si vybavuji, žádný hokejový vzor jsem neměl. V té době jsem byl asi jako každý, který měl rád hokejovou "klasiku".V tehdejší době byla nejznámější jména například Jarda Jágr nebo Dominik Hašek.
V Litvínově jste nastupoval po boku ostřílených borců, jako jsou Viktor Hübl nebo František Lukeš. Jaké to pro vás bylo hrát vedle takto zkušených hokejistů?
Stručně řečeno – perfektní spolupráce. S nimi to byla vždy parádní souhra, oba si umí nahrát puk přímo na hokejku a svými přihrávkami najdou snad každého spoluhráče na ledě. Prostě se mi s nimi hrálo perfektně, nemohl jsem si rozhodně stěžovat.
Vzhledem k vašemu věku byste se charakterizoval jako typ hráče, který hledá rady u zkušených hráčů, nebo spíše okoukáváte různé techniky s hokejkou a učíte se sám?
Podle mě je to přibližně stejné. Každý mladý hráč se snaží dívat kolem sebe a přebere si určitou věc po svém. Snaží si něco zapamatovat, vzít si to, co se mu líbí nejvíce. Následně se to naučí a vloží do své hry.
V sezoně 2014/2015 se klubu z Podkrušnohoří podařilo získat vůbec první titul v historii klubu. Můžete potvrdit, že byl tento ročník prozatím vaším nejúspěšnějším v kariéře?
Asi ano, můžu to tak říct, bylo to neskutečné. Mistrovská sezona mi hodně pomohla v mém hokejovém růstu. Celý ročník se mi vydařil, za což jsem velmi rád, byla to perfektní zkušenost. Když si vzpomenu na mistrovské oslavy, byl jsem z toho trošičku zaskočený, protože člověk, když zažívá něco jiného, je to pro něj trochu specifické. Oslavám jde naproti také fakt, že Litvínov je malé městečko, které tímto úspěchem žilo, takže fanoušci byli rovněž skvělí.
Ve finálové sérii s Třincem jste cestovali na rozhodující sedmý duel poněkud netradičně, a to letadlem. Hrál roli tento fakt, že se na vaší výhře nepodepsala únava?
Co si vzpomínám, tak celý "zájezd" sponzoroval jeden z věrných litvínovských fanoušků, za což jsme mu byli hodně vděční. Bylo to takové zpestření, když jsme v kabině mohli v hlavách řešit kromě hokeje další různé věci okolo letu, který nás čeká. Určitě nám to ušetřilo namáhavou cestu, která by byla svým způsobem náročná. Letadlo je samozřejmě lepší, než kdybychom cestovali nějakých šest hodin v autobuse. Jeli jsme po trase: z Litvínova hodinku do Prahy, poté cca dvacet minut na letiště, čtyřicet minut v letadle do Ostravy a zase asi půl hodiny z Ostravy do Třince. Sice jsme museli jet i do jiných měst, ale byl to perfektní plán.
Kdo měl z vašich rodinných příslušníků největší radost, když jste získal zlatou medaili?
Moje přítelkyně a celé okolí mojí rodiny. Nesmím opomenout také moji mamku s taťkou. Ti to vždycky hodně prožívají, když se mi něco takového povede. Všichni z toho měli velkou radost.
Do vaší hokejové mozaiky patří i kratičký pobyt v seniorské reprezentaci. Domníváte se, že vám cenné zkušenosti z nároďáku daly něco více do dalšího průběhu hokejového života?
Určitě daly. Ze začátku jsem se musel trochu rozkoukat, ale poté to ze mě spadlo. Každý zápas v reprezentačním dresu je velmi cenná hokejová škola a velká zkušenost. Ať už odehrajete pouze minutu na zápas, nebo patnáct minut v utkání, tak to jsou zkušenosti, které jsou v dnešní době potřeba.
V seniorském národním týmu jste si poprvé zahrál už na rozjezdu reprezentační sezony 2016/2017, konkrétně na finském Karjala Cupu. Jaké máte vzpomínky na tento turnaj?
Do nominace jsem se dostal až z pozice náhradníka, když jsem byl povolán dodatečně. Jel jsem na pozici sedmého beka a neměl jsem ani moc hrát. Na turnaji jsem se ale nakonec v sestavě nějakým způsobem točil, až jsem se postupem času vypracoval snad do druhé lajny. Ovšem musím přiznat, že mi k tomu také trochu pomohla i zranění spoluhráčů. I tak to pro mě byla dobrá zkušenost. Finsko je celkově krásná destinace. S kluky jsme bohužel neměli moc času na pořádnou prohlídku města, jelikož jsme většinou přejížděli z hotelu do arény a zpět. Místní Hartwall arena byla okouzlující, hrálo se zde i mistrovství světa, ještě k tomu je navíc vytesaná do skály, což se vidí málokdy. I v tomto ohledu to bylo hezké, celý turnaj hodnotím jedině pozitivně.
Nedávno vyvrcholil světový šampionát. Komu jste v závěru turnaje fandil?
Na mistrovství jsem pochopitelně fandil české reprezentaci. (smích) Poté, co jsme vypadli ve čtvrtfinále, jsem žádného favorita neměl. Jen jsem sledoval, kdo jaký hraje hokej. Zaměřil jsem se na různé hráče, a snažil jsem se zamyslet nad tím, jakou věc dělají. Snažil jsem se si jejich záměry zapamatovat, abych to třeba mohl použít. Na finále jsem se koukal a celkově si myslím, že Švédové si titul mistrů světa zasloužili. Trošku mě mrzely samostatné nájezdy. Mohlo být například prodloužení tři na tři, aby to bylo zajímavější, ale nájezdy to malinko utnuly. Celý finálový zápas byl však super, hokej se vším všudy.
Ve výběru české reprezentace figuroval váš bývalý spoluhráč z Litvínova Robin Hanzl, byli jste spolu během šampionátu v kontaktu?
Během šampionátu moc ne. Volali jsme si až s odstupem času po konci mistrovství. Řekl jsem mu, že se turnaj povedl, protože dle mého názoru tam zahrál fantasticky. Troufám si říct, že si řekl o další nominaci do reprezentace. Určitě ho budou mít trenéři uchovaného v paměti, takže jsem mu jen gratuloval a popřál hodně štěstí v hledání nového působiště.
Zrovna on rozhodl vypjaté střetnutí s Finskem v samostatných nájezdech. Pochválil jste mu jeho bravurní kličku do bekhendu?
Abych řekl pravdu, není ani moc zapotřebí mu chválit jeho povedenou kličku. (smích) On to má pořádně vyzkoušené, pro něj je to běžná záležitost. (úsměv)
Zatímco extraligová sezona 2016/2017 už skončila, play off kanadskoamerické NHL je v plném proudu. Máte čas ho sledovat?
Musím se přiznat, že NHL moc nesleduji. Možná jen ze záznamu vidím nějaký zápas nebo jen sestřihy gólů. Ale že bych vstával v noci, to nedělám. Jen vím, že aktuálně jsou ve hře už jen dva týmy, těžko říci, kdo z nich vyhraje Stanleyův pohár. Je to takové vyvážené, všechny týmy v NHL hrají na kvalitní hokejové úrovni.
Dokážete si představit, že byste za několik let oblékal trikot jednoho z klubů hrajících NHL?
Znám jen málo hokejistů, kteří si nechtějí zahrát v nejprestižnější hokejové soutěži světa, takže proč ne. Když se tato možnost naskytne, vůbec se jí nebráním. Nyní jsem ale tady ve Spartě, na kterou se v současné době soustředím nejvíce.
FOTO: hcverva.cz