Do Švédska stoprocentně nejedu, dostal jsem od trenéra volno. Co se týče mistrovství světa, tak tam je to otázka příštích dnů. Musím zajít na rentgen a hlavně budu čekat, zda se ruka do pěti, šesti dnů zmobilizuje a dá se, po náročných zápasech v play-off, více dohromady. Samozřejmě však bude mít největší slovo trenér Hadamczik, který skládá nominaci. Na něm bude záležet, zda mě bude potřebovat. Ukázat se mu tedy bohužel v zápasech nemůžu, ale myslím, že mě teď viděl ve velkém množství náročných zápasů. Navíc sám trenér Hadamczik mi říkal, že mě ze Sparty zná, že ví co ode mně může eventuelně čekat. Když vše dopadne zdravotně dobře, měl bych se od osmadvacátého dubna připravovat s Tomášem Kaberlem ve Slaném. Ale vše záleží, jak jsem již říkal, na trenéru Hadamczikovi.
Mluvil jste s trenérem Hadamczikem během reprezentačního srazu v pondělí v T-Mobile Areně?
Mluvil, dokonce několikrát. Existovalo totiž více variant, co se mnou. Ta, o které jsem před chvíli mluvil, byla první a pak i poslední – definitivní. Mluvili jsme totiž společně i s Frantou Musilem, že bych za týmem do Švédska přijel dodatečně. Ale shodli jsme se na tom, že by to nic nevyřešilo. Nakonec to rozhodl Alois Hadamczik jako hlavní trenér s tím, že uvidí, jestli mu později zapadnu do koncepce. Podobně je na tom Ondra Kratěna, kterého ze Švédska vyřadilo zase koleno. Pan Hadamczik říkal, že po Švédských hrách bude tým ještě nějaký čas trénovat a že během té doby bude zužovat kádr. Takže já nyní svoji nominaci výkonem na ledě neovlivním. Záleží také na tom, jak se bude vyvíjet první kolo Stanley Cupu a kolik pravých křídel bude mít trenér k dispozici. Pokud nyní počítám, tak na dvě volná pravá křídla jsme čtyři – já, Ondra Kratěna, Petr Tenkrát, Jarda Bednář. A to jsou hráči, kteří mě jen teď rychle napadli.
Myslíte si, že bude vaše nominace na mistrovství světa záležet na tom, zda do Rigy pojede Jan Marek?
Myslím si, že pokud pojede Honza, tak já mám větší šanci. Pan Hadamczik ví, co od nás může čekat, ví, že jsme na sebe zvyklí. Ví, že hokej, který předvádíme, pro nás není problém hrát i na mezinárodní úrovni. A někdy je to mnohdy i jednodušší, o čem jsme se v posledních dvou letech přesvědčili na Spengler Cupu v Davosu. Ostatní nás totiž neznají, na rozdíl od hráčů naší ligy.
Když se ještě vrátíme k vašemu zdraví – finále vám také trochu poupravilo "úsměv", díky uštípnutým předním zubům. Už jste byl u zubaře?
Už jsem jednou byl, zuby mi obrousili. Teď musím počkat, až mi udělají korunku. Ale už to nějaký den vydržím.
Neposmívali se vám spoluhráči, že třeba vypadáte jako nějaký bitkař z NHL?
To ne. Ale smáli se mi, že šišlám. Já při hovoru málo otvírám pusu a proto teď šišlám a občas mám nějaký přebrept. Ale já prostě jinak mluvit neumím. (smích)
Mluvíme spolu na večeři v restauraci na Kampě. Je to nyní takový oddech, po těch posledních dnech divokých oslav?
Určitě, je to tu decentnější, volnější. Máme tu manželky či přítelkyně, jsme tu všichni za slušňáčky. (úsměv) Víkend byl náročný, chce to už trochu odpočinku. Ale do oslav s fanoušky, které jsou prvního května, ještě určitě něco proběhne.
Když už jsme u těch oslav, kolik se vypilo v pátek po zápase vašich oblíbených Tří sobů?
Četl jsem o sobě někde v novinách, že jsem v pátek slavil vodkou. Ale bohužel ji v restauraci U Václava neměli. V sobotu v restauraci u Michala Břízy jsme zase dopili posledního panáka. Tak jsem byl zklamaný, ale Petrův brácha udělal co mohl a přivezl nám tři láhve. A musím se přiznat, že jsme dvě láhve za pomoci Martina Štrby a Hynka Svobody zvládli! (smích)
