S dvaačtyřicetiletým koučem jsme si povídali o současné situaci nejen ve sparťanské dvacítce, ale i v celém českém mládežnickém hokeji a o blížícím se juniorském MS.
Sezona juniorské extraligy se pomalu blíží do finále, plní se Vaše předsezónní očekávání?
Po zážitku z minulé sezony, která se povedla a byla úspěšná, jsme měli vysoká očekávání i do další sezony. Samozřejmě s tím, že v juniorské soutěži jeden ročník odchází a přichází další z dorostu. Došlo k velké výměně, 8 hráčů odešlo, další přišli, postahovali jsme kluky ze všech hostování, kde působili třeba i několik let. Chtěl jsem je vidět všechny, takže jsme měli v jarní přípravě 40 hráčů. Nálada byla dobrá z minulého ročníku a po první čtvrtině, kdy ty zápasy rychle ubíhaly, jsem musel z vyšších očekávání postupně ustoupit.
Junioři ale přebývají v současnosti na desátém místě, v čem vidíte příčiny současného umístění?
Loni tu byli Rybecký, Mrňa nebo Pacovský, kteří obstarávali spoustu branek a bodů, s jejich odchodem jsem musel hledat náhradu. Doufal jsem, že to bude někdo z hráčů kteří zůstali, kterým jsem věřil. Nebyl tam bohužel nikdo, kdo by se jim přiblížil, kdo by mužstvo bodově nebo brankově táhnul. Na začátku byla moje filozofie spoléhat na víc hráčů 89, ti to měli nastartovat. Řekli jsme si, že si uděláme bodový základ s tím, že by ti starší začali chodit hrát druhou ligu dospělých, aby měli snazší přechod do seniorského hokeje. Současně dát šanci mladším hráčům, ti si měli zvyknout na juniorskou ligu do dalšího ročníku.
A jak to dopadlo?
Bohužel se to nepovedlo, protože někteří starší hráči, kteří tu zůstali, kvalitu neměli a mužstvo netáhlo za jeden provaz. Posléze došlo k jistým úpravám, korekcím i co se týče personálního vzhledu mužstva. Začali jsme v září, dnes je prosinec, tj. 4 měsíce. Po té době, kdy se nesplnila koncepce a vládla nedisciplinovanost, má mančaft konečně svou tvář. Jakmile byl před sezonou tým složený, říkal jsem hráčům, že to nebude taková jízda jako loni. Teď tu zůstali jenom ti, kteří chtějí hrát za Spartu, jsou schopni respektovat podmínky a vnitřní řád ať mimo led, tak hlavně na ledě. I když jsme taková menší skupinka, přišli kluci z dorostu a kvalitní hráči ročníku 1989. Nyní se chceme dostat do play off, pak budu spokojený.
Zápasy juniorky jsou jako na houpačce, jednou vyhrajete, pak prohrajete. Není tam vidět ale žádná světlá chvilka ani krize…
Od začátku jsou výkony proměnlivé. V minulém ročníku byl jedním z pilířů, který mužstvo držel, brankář Filip Novotný. Byl schopen pozitivně ovlivnit zápas, podržel nás, když jsme vyhrávali o jeden gól. Letos od začátku sezony si držel svojí výkonnostní laťku standardního výkonu, do určité doby mu ovšem chyběla stoprocentní jistota. Za poslední měsíc jsme se vyšplhali, držíme se ve středu tabulky a pomalu se zlepšujeme. Mužstvo chce. Chce, ale chybějí hráči, kteří ty branky budou dávat, bez toho to nejde. Když Filip nic nepustí, jsme schopni vyhrát třeba 1:0, ale to se příliš často nestává. Díky tomu, že hráči jsou schopni dodržovat určitý systém a právě díky Filipovi poslední dobou stoupáme.
Trénujete juniory druhým rokem. Jste v kontaktu s hráči, kteří museli odejít kvůli věku?
Ano, ale spíš nárazově. Nejsnazší je sledovat ty, kteří hrají tady. Některé ty kluky vidím, když trénují s A mužstvem. Většina z těch ostatních hraje na naší „minifarmičce“ v Nymburce 2. ligu, Netík je tam generálním manažerem a pomáhá nám s tím. Zmínil bych i Lukáše Rybeckého, který hraje první ligu v Kadani.
Často se mluví o špatné situaci v mládežnickém hokeji v ČR, jak to vidíte Vy?
Já osobně jsem tím systémem sám prošel, na Spartě jsem byl od 4. třídy. Sám jako trenér mládeže toho nemůžu moc změnit, pokud by nějaké změny nepodpořili všichni jako celek. Podmínky se nemění podle toho, co vyhovuje dětem, organizuje se to podle jednotlivců v klubech. Nevidím v tom nějakou koncepci, sjednotit názory je těžké a nechci do toho šťourat. Současnou úroveň mládežnických soutěží je těžké nějak srovnávat. Musím přiznat, že dříve jsem měl větší přehled jako skaut, dnes už bych nebyl objektivní, i když můj syn nyní v tom systému hraje také. Vím, že nejhorší situace je v ligách 6.-9. tříd, kde chybí hráčská základna. Tam by se měla soutěž zkvalitnit, snížit počet týmů a vytvořit konkurenci.
To v juniorské soutěži už se k jistým krokům přistoupilo. Extraligu čeká příští rok zúžení o dva týmy, a o rok později o další dva…
Je to krok správným směrem, jak říkám, kluby nemají hráče a ti co tam jsou, často postrádají extraligovou kvalitu. 24 týmů je příliš. Dnes na hráče netlačí konkurence, nikdo jim nekouká na záda, protože ve velké lize je místo pro každého. Přitom právě motivace je nesmírně důležitá. Můžete být jako trenér hodný, zlý, motivovat, povídat, ale oni vědí, že takhle jim to stačí. Jedině zkompresovaná atmosféra dokáže hráče donutit dostat ze sebe to nejlepší.
Přejdeme k blížícímu se MS do dvaceti let. Těšíte se, budete se dívat?
Těším se, budu mistrovství sledovat, protože tam bude mnoho velice zajímavých zápasů. Tato věková kategorie přináší trenérovi různé podněty, nápady, souhru, systém a myšlenky jednotlivých národních týmů. Nejvíc jsem zvědavý na Kanadu, Švédsko a USA. Tam mají nejlepší podmínky, největší zkušenosti. Zajímají mne ty maličkosti, kterými rozhodují utkání – standardní situace, vhazování, osobní souboje…
Marek Sýkora už zveřejnil nominaci na šampionát, jaké jsou podle Vás šance týmu na úspěch?
Nominaci nechci hodnotit, většina hráčů je ze zámoří a já je neznám. Výsledek nedokážu tipnout už vůbec, máme silnou skupinu, tak uvidíme. Marek Sýkora je výborný, zkušený kouč a věřím, že tým perfektně připravil. Celý realizační tým má zkušenosti a ambice udělat úspěch. Důležité bude pro hráče vyrovnat se s prostředím, i když tam někteří působí. V Kanadě je hokej životní náplň pro mnoho lidí, bude tam skvělá atmosféra.
Vyhovuje Vám Váš post trenéra mládeže? Nechtěl byste jednou trénovat třeba v mužské extralize?
V tuto chvíli na to nemyslím. Jsem člověk, který reaguje na vzniklé situace a moc neplánuje. Jako trenér juniorů jsem spokojený. I když poslední čtyři měsíce nebyly ideální, z krizí jsem se hodně naučil, různé prevence, metody a maličkosti. Jestli jednou taková nabídka přijde, proč ne? Vždycky chci být na čele pelotonu, když něco dělám. Ale jak říkám, jsem zatím spokojený tady.