Odehrál jsi šest zápasů v šesti dnech. Jak se dá taková nálož zvládnout?
Člověk se musí hlavně hodně protáhnout a dbát na regeneraci, jinak to nejde.

V zápasech proti Mannheimu jsi nastoupil po boku Adama Poláška, ulehčil ti to?
Určitě. Zprvu to pro mě byl šok, protože jsem se na ty kluky chodil koukat jako divák nebo jsem je viděl v televizi. Kluci mě ale v kabině přijali skvěle. Myslím si, že to šlo dobře.

Adam si vaši spolupráci také pochvaloval, protože ho prý hodně posloucháš. Co ti radil?
Radil mi, abych hodně bruslil a nahrával. Nabádal mě, abych všechno zrychlil a chodil do osobních soubojů. On je takový rvavý, takže jsem rád, že jsem mohl nastoupit vedle něho.

Bereš tuto letní přípravu jako satisfakci za to, že jsi neobdržel pozvánku na světový šampionát do osmnácti let?
Na tohle nekoukám. Pozvánka nepřišla, nevadí. Pro mě je obrovská čest, že přišla pozvánka do áčka Sparty. Vážím si toho.

V juniorce hraješ pod Richardem Žemličkou, v áčku naopak pod Uwem Kruppem. V čem se liší?
To se těžko popisuje. Oba jsou skvělí, mám k nim obrovský respekt. Pan Krupp má zkušenosti z NHL, takže má zažité jiné drobnosti. Člověk musí hodně jezdit dopředu, nahazovat puky a rvát se o to. Pan Žemlička má ale také obrovské zkušenosti, těžko se to porovnává.

S juniorkou jste na turnaji v Mannheimu získali stříbrné medaile. Cítíš, že jste dali dohromady silný tým, který  může  zaútočit na úspěch?
My jsme hodně spojení. Máme dobrý teambuilding a kolektiv, takže když budeme hrát jako tým, můžeme v sezoně dojít hodně daleko.

Už máš představu, jak se bude tvoje budoucnost vyvíjet dál? Zda zůstaneš v juniorce, nebo budeš nastupovat za Spartu, či Kadaň?
Žádnou představu nemám. Já musím v první řadě pořád tvrdě makat. Když se vyskytne šance ve vyšší soutěži, budu za ni rád.