Kuneš moc rád na utkání s tradičním východočeským rivalem vzpomíná, vždyť jich také v dresu s eskem na prsou sehrál pěknou řádku. "V Pardubicích jsme dost často vyhrávali a to i v zápasech, kdy jsme před koncem třeba prohrávali o gól. Jim se zase občas hodně dařilo u nás. Pardubice jsou město s podobnou hokejovou tradicí jakoo máme my a proto byla na vzájemné zápasy vždy velká návštěvnost. U nás i v Pardubicích hrála řada reprezentantů a zápasy se tedy hrály na vysoké úrovni. Prýl, Andrt, Střída, Panchártek a další – to všechno byli excelentní hokejisté v pardubickém dresu," složil poklonu svým bývalým protihráčům jednašedesátiletý Kuneš.
"Oba týmy měly vždy dobrého brankáře a hrály ofenzivní hokej, líbivý pro diváka. Navíc se to občas i řezalo, což se publiku také líbilo," doplnil Miroslav Kuneš. Ten působí ve Spartě již více než dvacet let jako funkcionář a proto může zhodnotit, který pardubický hokejista ve službách Sparty byl nejplatnější. "Nejlepší Pardubičák ve Spartě byl Evžen Musil. Přišel sem na sklonku svojí kariéry a pomohl Spartě k titulu. Byl to vynikající člověk, byla s ním legrace. Na ledě byl velký srdcař, nebyl sice sparťan, ale tehdy by se pro Spartu roztrhl," zavzpomínal sparťanský manažer.
Oba celky vyznávají spíše útočný styl. A tak to podle současného vedoucího mužstva HC Moeller Pardubice vždycky bývalo. Bohuslav Šťastný sehrál za Pardubice 769 zápasů. Zkušeností se zápasy s tehdejší TJ Spartou ČKD Praha má habaděj. „Oba týmy měly velký zvuk s velkou tradicí. Na vlastní zápasy jsme se vždycky moc těšili. Často bylo vyprodáno, oba celky svým útočným pojetím dělaly divákům radost,“ vzpomínal na vzájemné zápasy Bohuslav Šťastný. „Občas to při zápasech zajiskřilo, ale to k hokeji patří. Byly to však férové zápasy," podotkl Šťastný
Na zápasy se Spartou má Bohuslav Šťastný spoustu vzpomínek, možná tu nejsilnější z prvního vzájemného zápasu. „Byl to snad náš první zápas a měli jsme ubránit útok Sparty Svoboda – Hejma – Volek. A nám se to povedlo. Gól jsme sice nevstřelili, ale oni také ne, takže jsme úkol splnili,“ usmívá se Bohuslav Šťastný. „Za Spartu hráli vynikající hokejisté. Musím vzpomenout na Františka Tikala, Jiřího Holečka, Jiřího Kochtu, Jana Havla, pak Jiřího Hrdinu a Pavla Richtera. Třeba v první obraně nás hodně honil Jaroslav Šíma, ale unikali jsme mu.“
Na zápasy s Pardubicemi, které se prakticky pokaždé hrály před plným stadionem, zavzpomínal i druhý nejlepší střelec sparťanské historie – Jan "Gusta" Havel. "Když jsem hrál já, tak tehdy začínali v Pardubicích hrát vynikající hráči – Martinec, Nový, Šťastný a další. Pardubice měly velmi silný kádr, byly pro nás velkým rivalem. Co si pamatuji, tak jsme v té době vícekrát vítězili my. Tyhle souboje měly vždy náboj, moc rád na ně vzpomínám," přiznal bývalý šikovný útočník.
Když si měl "Gusta" Havel vzpomenout na zápas, který mu nejvíce utkvěl v paměti, tak dlouho neváhal. "Hráli jsme doma, prohrávali jsme 1:2. Dvě minuty před koncem se nám podařilo vyrovnat. Krátce na to jsme byli vyloučení a šli jsme do tří. Vyhodili jsem puk a já jsem dokázal ve dvojnásobném oslabení dát gól. A když se vám něco podobného povede před vyprodaným stadionem, tak na to nezapomenete," přidal Havel zážitek ze sezony 1969/1970.
Spoustu vzpomínek na zápasy se Spartou má i Vladimír Martinec. I on považoval a považuje souboje se Spartou za prestižní zápasy s příchutí derby. „Tehdy jsme tomu tak pochopitelně neříkali, ale Sparta byla zkrátka pojem,“ vzpomíná. Podle něj měly vzájemné souboje šťávu, protože oba celky byly tehdy velice silné. „V roce 1973 jsme vyhráli titul a pak jsme se zhruba pět let drželi na špici. Často se nám na Spartě podařilo vyhrát, pochopitelně ale i oni vyhrávali u nás. Byly to velice zajímavé zápasy,“ komentoval Martinec.
O své vzpomínky na zápasy s Pardubicemi se podělil i generální manažer Sparty Petr Bříza. "Nám se proti nim v závěru mé kariéry až tak moc nedařilo. Pokud bych si měl vybavit zápasy, které mi nejvíce utkvěly v paměti, tak vzpomenu na pětizápasovou finálovou sérii, když jsem byl v Jihlavě na vojně. Prohráli jsme poslední zápas v Pardubicích v prodloužení. Vítězný gól dával Levinský a Pardubice získaly titul. Je to pro mě dost nepříjemná vzpomínka. V dresu Sparty jsem na Pardubice v play-off narazil jen jednou. Bylo to v sezoně 1999/2000, kdy jsme je ve čtvrtfinále vcelku jednoduše vyřadili," zalovil v paměti bývalý brankář.
Třetího května 1985 se právě na stadionu Sparty přelomila kariéry Jiřího Šejby. V nezapomenutelném zápase vstřelil ve finále mistrovství světa Kanadě tři branky. Jeho hattrick pomohl Československu k zisku titulu mistra světa. „Ve Sportovní hale se mi dařilo vždycky. Už v mladších žácích jsem se tam cítil výborně. Tamější prostředí mě vždycky uklidňovalo. Tehdy to byla nejlepší hala, vždycky jsem se tam těšil na zápasy,“ vyprávěl současný trenér pardubické juniorky. „Dá se říci, že hala Sparty byla po pardubickém stadionu mým druhým domovským stánkem,“ pokračoval Šejba.
Jiří Šejba je pamětníkem jubilejního stého zápasu se Spartou Praha. Ten vyhrály Pardubice - 8. listopadu 1983 na východě Čech uspěly v poměru 4:3. „Nevzpomínám si, že by kolem toho byla nějaká sláva. Spíše jen zmínka v novinách.“ Přesto se Šejbovi vybaví jedna vzpomínka v souvislosti s tímto zápasem. „Tehdy jsem to nedohrál, natáhl jsem si totiž vazy. Od té doby jsem hrál pouze s ortézou. Dostali jsme ji tři hráči od hokejového svazu,“ doplňil Jiří Šejba.
David Volek vzpomíná na utkání s Pardubicemi jako na zápasy dvou velkých rivalů. "Vždy to mělo náboj a jiskru. Mé pocity při vzpomínaní jsou ale smíšené. Při jednom zápase v Pardubicích jsem si totiž zlomil ruku a to zranění mě připravilo o mistrovství světa hráčů do dvaceti let. Ale mám i pěkné vzpomínky. To když jsme přes ně přešli ve vyřazovacích bojích. A to za Pardubice chytal Hašek, hráli Janecký, Šejba – prostě ti jejich elitní hráči. Dával jsem i nějaké góly, takže na to rád vzpomenu," říkal bývalý vynikající forvard a současný trenér sparťanské mládeže.
Současný pardubický kapitán Miroslav Hlinka působil ve Spartě pět sezon. Právě skrze holešovické mužstvo pronikl do české extraligy. „Po třech sezonách mezi muži v Trenčíně to pro mě byl tehdy velký přestup,“ říká. „Pamatuji si, že jsem přestoupil po sezoně, kdy Pardubice vyřadily Spartu v semifinále play off. Tehdy to by takové vyhrocené,“ usmívá se Hlinka. „Ve Spartě jsem nechal kus hokejového života, mám na toto angažmá příjemné vzpomínky. Odtamtud jsem se prosadil do české reprezentace, pamatuji si, že jsme měli velice silný tým.“
Pro Miroslava Hlinku jsou souboje s pražskou Spartou ještě v něčem prestižní. Změří síly se svým bratrancem Jaroslavem, který vede kanadské bodování extraligy. „Na to se ani tak nedívám, chceme porazit Spartu, ne Jardu. Nezapomeňme, že proti sobě nastupují dvě super mužstva. Dvě sezony jsem hrával s Jardou v jednom útoku. Občas před zápasem prohodíme pár slov, ale nejsem příznivcem nějakého dlouhého vypravování třeba po rozbruslení. To si spíše popovídáme po skončení zápasu. Každopádně jsem rád, že se Jardovi ve Spartě daří. Ale to nic nemění na tom, že chceme Spartu v pátek porazit,“ dodává silový útočník Východočechů.
V současném kádru Sparty je jen jediný hráč, který má kořeny v Pardubicích. Brankář Dušan Salfický ve východočeském městě začínal, navíc na jaře uvažoval o návratu do Pardubic. Také on zapátral v paměti a vzpomněl na některé vzájemné duely. "Vzpomínám na dva nepodařené zápasy. V jednom jsem chytal, v druhém ne. V tom prvním jsme v Praze dostali devět gólů. Byla to první sezona Miloše Říhy v Pardubicích. A myslím, že dva roky předtím jsme v Pardubicích prohráli 4:13. Byly to dva velké debakly. Moc jsem toho za Pardubice proti Spartě neodchytal, ale vždy se mi na Spartě chytalo dobře," prozradil čtyřiatřicetiletý gólman.
Více historických fotografií
