Kubo, jste teprve druhým brankářem, kterého mládežničtí trenéři zvolili jako nejlepšího hráče sparťanské akademie. Nebyl jste z toho trochu překvapený?
Musím přiznat, že jsem překvapený byl, a to velmi pozitivně. Myslím si, že taková informace potěší každého hráče. Jsem za toto ocenění velmi rád.
Probojovat se do sparťanského týmu není někdy lehké. Kdy a kde jste poprvé nazul brusle a šel se sklouznout na led? Bylo od začátku jasné, že budete brankář?
Poprvé na bruslích jsem byl na zamrzlém rameni Vltavy ve Stromovce, kde jsem se naučil bruslit, a pak hlavně na Štvanici. S rodiči jsem pak na Spartu zašel a při náboru mladých hráčů v září 2009 jsem se stal sparťanem. Že budu brankářem od začátku nebylo úplně představou rodičů, ale já jsem do brány moc chtěl.
Častokrát se říká, že především brankáři jsou ve Spartě pod velkým tlakem, od čehož se odvíjí týmová hra. Snažíte se při tréninku nebo zápasu nevnímat nervozitu?
Při zápasech jsem byl v minulosti často velice nervózní, ale postupem času jsem se s tím naučil pracovat a žít. Moc mi v tom také pomáhají spoluhráči a trenéři, kteří mi důvěřují a podporují mě.
Každý hokejista má svoji výstroj, která je jeho nezbytnou součástí pro hru. Vzhledem k tomu, že vy jste brankář, máte asi práce s oblékáním více než ostatní, že?
Výstroj je celkově hodně důležitá a dlouho jsem se učil ji správně oblékat, až se to stalo rutinou. Dnes je to už tak automatické, že jsem do výstroje oblečen během deseti minut. Máte ale pravdu, že několik podstatných a o několik kilo vážících prvků mám oproti hráčům navíc. S tím jsem se už vypořádal.
Brankáři to nemají jednoduché ani při samotném pohybu na ledě, když mají brusle přidělané k betonům. Jak jste na tom s bruslením při zápasech?
Brusle a pohyb na nich jsou samozřejmě důležitým bodem každého tréninku a v žádném případě to nelze podceňovat. V tomto směru je pořád co zdokonalovat a nikdy nemůžete říci, že to umíte na sto procent.
Ani práce s holí není v mnoha případech pro brankáře snadná. Upozorňují vás trenéři, abyste se toho vyvarovali, nebo se na to naopak více zaměřujete?
Práce s holí je opět důležitou součástí tréninku jako bruslení. Když si vezmete, že máte v jedné ruce vyrážečku a v druhé lapačku, musíte se hůl opravdu dobře naučit ovládat. I když jsem brankář, pořád jsem součástí týmu, a tak je nutností pomoct klukům třeba rozehrávkou či přímo přesnou nahrávkou, a to je třeba také trénovat.
Během zápasů musíte předvést řadu nevšedních zákroků. Stalo se už někdy, že by vám nečekaně při prudším pohybu vypadl nůž brusle nebo něco podobného?
Popravdě jsem nůž z brusle ještě za ty roky neměnil. Ani žádnou negativní zkušenost zatím nemám.
Spousta hokejistů před zápasem dodržuje nějaké svoje oblíbené rituály, na které si potom hráči sami zvyknou. Máte nějaký klasický rituál i vy, než vstoupíte do zápasu?
Rituál před zápasem žádný nemám, ale asi jako každý jiný hráč se snažím před zápasem naplno soustředit na to, abych v něm podal co nejlepší výkon.
Pokud se nepletu, společně s vaším brankářským kolegou Josefem Slukou jste dobří přátelé. Probíráte mimo jiné spolu brankářskou techniku?
Ano, s Pepou jsme velcí kamarádi. Jinak brankářskou techniku nebo věci ohledně chytání mimo jiné probírám i s ostatními brankáři, které znám.
Pojďme se přesunout do aktuálního dění. Vám už skončila první část sezony, ve které se zatím nepodařilo postoupit do play off. Jak jste spokojen s výsledky?
Výsledek v první části bohužel pro nás moc dobrý není. Mrzí mě, že jsme se jako tým neprobojovali do první čtyřky, která má už zajištěný přímý postup do play off. Pevně věřím, že se v podstavbě celému týmu bude herně dařit a do play off se ještě dostaneme. Je to velká výzva.
Přitom vaše týmové výkony šly rapidně nahoru, z posledních deseti zápasů první fáze jste osmkrát vyhráli. Co bude důležité, aby se vám podařilo navázat na takový počin?
S týmovým výkonem mohu být spokojen, ale stále musíme makat naplno. Teď musíme ukázat velké odhodlání a pracovitost. Nesmíme za žádnou cenu polevit a podcenit jakéhokoli soupeře, protože v této fázi hry už žádný tým nebude snadné porazit.
Z osobního hlediska se vám daří na výbornou. Bez pár čísel už saháte na hranici 94% úspěšnosti zákroků. Je to zatím vaše nejpovedenější sezona v kariéře?
Osobní statistika je moc fajn a jsem rád, že úspěšnost zákroků je tak vysoká. Je super vidět svoje jméno ve statistikách na předních pozicích. Já si vždycky v každém zápase kladu vysoké cíle a čím jsem starší, tím jsou ty cíle vyšší. Řekl bych, že tahle sezona je pro mě osobně zatím jedna z těch nejlepších v hokejové kariéře.
Trenéři vám od začátku sezony dopřávají hodně prostoru. V tuto chvíli máte ve statistikách 700 odehraných minut. Nejste už trochu unavený z takové porce?
Jsem rád, že jsem získal důvěru. Od počátku mého působení ve Spartě bylo pro mě vždy velice důležité být co nejvíce na ledě, a stát se tak součástí týmu a každého zápasu, ve kterém jsem mohl chytat. S každým dalším utkáním se posouvám dál, a to jak fyzicky, tak i psychicky. Unavený se necítím. Musím říci, že jsem vlastně od samého počátku na Spartě prakticky nezameškal žádný trénink, zápas či turnaj. Sparta je můj druhý domov.
Není pochyb o tom, že hodně hráčů má v hokejovém světě svoje vzory, které se pak snaží napodobovat a zakomponovat do svého stylu hry. Sledujete také někoho?
Samozřejmě i já mám svůj hokejový vzor, a dokonce hned dva najednou. Tím největším vzorem je pro mě kanadský brankář Carey Price a dalším Marc Andre Fleury. Ve volných chvílích hodně sleduji také naše extraligové zápasy, ale také mnoho utkání v NHL.
FOTO: Juniorský hokej