O soupeři
Klub IFK Helsinky byl založen v roce 1897. První oficiální utkání odehrál v roce 1929, ale v SM-Sarje a později v SM-liize klub nastupoval pravidelně až po 2. světové válce. Během své více jak stoleté historie získaly IFK Helsinky sedm titulů mistra finské ligy. Poprvé v sezoně 1968/69 a ze zatím posledního titulu se hráči IFK radovali loňskou sezonu. Domácím prostředím je pro tým Helsingin jäähalli s kapacitou 8200 míst, kterou fanoušci pravidelně zcela zaplňují. Jednou z osobností klubu byl v minulosti např. Carl Brewer, reprezentant Kanady a trojnásobný vítěz Stanley Cupu z let 1962-64 s Torontem Maple Leafs. Brewer jako hrající kapitán přinesl do IFK zámořský styl hokeje, který se v klubu uchytil. Za svůj přínos finskému hokeji byl Brewer v roce 2003 uveden do finské síně slávy.
Sezóna 2010/2011
Před začátkem finské SM-liigy se IFK Helsinky zúčastnily prvního ročníku European Trophy. V divizi Capital skončily po čtyřech výhrách a čtyřech prohrách na 6. místě, o bod a dvě příčky za Spartou. V SM-liize po 60 zápasech základní části vstupoval tým do play-off ze třetího místa. Ve čtvrtfinále se utkal s městským rivalem Jokeritem. Tradičního soupeře tým IFK udolal až v rozhodujícím sedmém utkání. V semifinále přešlo IFK přes celek Lukko Rauma, se kterým ztratilo pouze jediný zápas. Ve finálovém boji o titul se střetli IFK Helsinky s týmem Espoo Blues, který porazily jednoznačně 4:0 na zápasy a získaly tak po 13 letech finský titul.
Hvězdy soupeře: # 16 Ville Peltonen
Největší osobností IFK je bezesporu kapitán týmu Ville Peltonen. Osmatřicetiletý veterán začal svoji profesionální kariéru právě v týmu IFK, kde působil v letech 1991-95. V sezoně 1995/96 odešel do zámoří, aby nastoupil za klub NHL San Jose Sharks, který ho v roce 1993 draftovalo jako 58. v pořadí. V Americe odehrál celkem devět sezon, v nichž střídavě nastupoval jak v nižších soutěžích, tak v NHL. Tam kromě Sharks oblékl dres i Nashville Predators a Floridy Panthers.
V Evropě působil ve švédském Frölunda HC, švýcarském HC Lugano či běloruském Dynamo Minsk. Před loňskou sezonou se vrátil jako kapitán do IFK a výrazně pomohl svému týmu k zisku titulu v SM-liize, zejména když v posledním finálovém utkání vstřelil hattrick. Mnozí by mu mohli závidět i reprezentační kariéru. V dresu Suomi nasbíral 12 medailí. Z olympijských her přivezl stříbro a tři bronzové medaile. Ze světových šampionátů čtyřikrát stříbro, třikrát bronz, ale především i jeden titul mistra světa z roku 1995, do letošního roku jediný titul pro Finsko.
Hvězdy soupeře: # 64 Mikael Granlund
Teprve devatenáctiletý mladík byl ještě před několika měsíci znám především hokejovým odborníkům a fajnšmekrům. Po mistrovství světa, konaném v Bratislavě, se o nadějného Fina začala zajímat i širší hokejová veřejnost. Na světovém šampionátu přiváděl svými drzými průniky před branku soupeře k šílenství. V osmifinále se blýsknul povedeným samostatným nájezdem proti Německu. Do podvědomí všech se ale dostal v semifinálovém klání proti Rusku, kde nádherným florbalovým blafákem otevřel skóre utkání, a pomohl tak finskému týmu k výhře 3:0 a postupu do finále. V tom Suomi porazili v severském derby Švédsko vysoko 6:1 a slavili teprve druhý titul v dějinách.
Mikael pochází z Oulu, kde také s o rok mladším bratrem Markusem (rovněž nyní působícím v IFK) s hokejem začínal. Z juniorského týmu Kärpät Oulu přestoupil v roce 2009 do seniorského výběru IFK Helsinky. O rok dříve začala Granlundovo prozatím úspěšná reprezentační kariéra, kdy nejprve získal na mistrovstvích světa do 18 let dvě bronzové medaile a v letošním roce se seniorskou reprezentací již zmiňovaný titul mistrů světa. Finské vítězství oslavil společně s trenérem IFK Petri Matikainenem, který u finského výběru plní funkci asistenta trenéra. Není proto překvapením, že si talentovaného Granlunda všimli i zámořští skauti. Při loňském draftu si mladého Fina vybrala Minnesota Wild jako 9. v celkovém pořadí.
|
