Na podzim vstoupíš do své jedenácté sezony ve sparťanském dresu.
Co od ní očekáváš?
Od každé sezony mám velká očekávání, už se moc těším. Hokej se dlouho
nehrál, o to víc se nemůžeme dočkat startu. Chceme hlavně dobře začít a
hrát od začátku na horních místech tabulky.
Jak ses za deset sezon v A-týmu změnil?
Hodně. Dříve
jsem hrál spíše v „bourací“ lajně, kde jsem se soustředil na černou práci.
Věřím, že postupem času jsem trenérům dokázal, že umím góly dávat i tvořit hru.
Jako mladší jsem neměl tolik bodů, ani jsem se za nimi moc nehnal. I teď mi jde
hlavně o to, aby se co nejvíc dařilo celému týmu. To je moje hlavní priorita.
Pořád se ale nebojíš shazovat rukavice a zastat se spoluhráčů…
Ano, ale ne tolik. V
minulých letech si většina hráčů nechala rukavice na sobě, bitky byly trochu
jiné.
Které pěstní souboje si nejlépe pamatuješ?
Vyloženě první větší šarvátku jsem absolvoval s Jirkou Vašíčkem a potom s
Ryanem Hollwegem. Oba jsme byli už na konci střídání, únava byla trochu znát. V
každé bitce je však cítit velký adrenalin. Hlavním úkolem je sundat protivníka
co nejrychleji za každou cenu. (usmívá se).
Kdo tě
naučil dobře přistupovat k soupeři?
Musím zmínit Davida Kočího, který mě toho naučil opravdu spoustu. Po tréninku
jsme vždycky spolu trénovali, takže mě poté nemohlo už nic
překvapit. (směje se). Tréninky s Davidem byly fakt super.
S kým
si po deseti sezonách v A-týmu nejlépe rozumíš?
V kabině si rozumíme dobře všichni, máme vynikající partu. Na ledě se mi
nejlépe hraje s Buchtou a Pecháčkem, se kterými jsem končil minulou sezonu v
jedné lajně. Hráli jsme spolu i v předešlých sezonách, proto musím vyzdvihnout
zejména tyto kluky. Doufám, že snad po deseti vynechaných sezonách naskočí také
Příba. (směje se). S ním bych si rád znovu zahrál.
Ve čtvrtek
vstoupíme do prvního zápasu Generali Česká Cupu. Jsme dobře připraveni?
Věřím, že ano. Minulý týden jsme měli pár dobrovolných tréninků,
které ale probíhaly ve vysokém tempu. Dobře jsme potrénovali. Chceme do turnaje
vstoupit co nejlépe a vést se na vítězné vlně.
Na čem jste pracovali?
Tréninky byly zaměřené spíše na základní věci, hlavním úkolem bylo pořádně
si osahat výstroj, trošku se vybruslit. Skoro všichni máme kompletně novou
výstroj. Těžší věci budeme trénovat až později.
Jak vnímáš nově vzniklý pohár?
Je to určitě zpestření jak pro nás, tak i pro fanoušky. Jsem na to
zvědavý. Věřím, že se odehrají všechny plánované zápasy. Pro mě je určitě lepší
hrát zápasy v rámci poháru, kdy známe nějaký systém, než například obyčejný
přátelák. Je to jedině dobře.
Na koho z našich soupeřů se těšíš nejvíce?
Těžko říct. Každý zápas bude mít podle mě super náboj. Nejtěžším týmem pro nás bude
asi Plzeň, s ní je to vždycky hodně vyhecované.
Nemrzí tě
divácká omezení?
Bohužel se s tím musíme smířit. Podmínky má každý tým stejné. Se současnou
situací se nedá nic dělat. Věřím, že zanedlouho budeme mít aspoň trochu
naplněné stadiony. Hokej bez lidí si totiž neumím představit.
Na druhou
stranu je skvělé, že vůbec můžete hrát...
Přesně tak. Prognózy nebyly moc dobré, vypadá to, že se snad začne. Musím
zaťukat. Uvidíme, jak to bude vypadat.
Nedávno se ti narodila druhá dcerka. Jak si užíváš chvil
strávených se svojí rodinou?
Užívám si to moc. Moje budoucí manželka byla v porodnici přes deset dní. Musel
jsem doma hlídat, ze začátku jsem byl v pohodě, ale později už to bylo čím dál
víc náročnější. (usmívá se) O děti se ale starám rád. Beru to jako odpočinek.
