Jaké byly tvé první hokejové krůčky?
Byly mi necelé tři roky, když jsem si poprvé obul brusle. Začínal
jsem ve Finsku na malém venkovním hřišti. Táta asi nechtěl, abych
byl v brance, a napoprvé mě poslali do obrany, protože jsem jako
jediný uměl bruslit pozadu.
Tvůj táta byl spjatý s pražskou Spartou. Jak došlo k tomu, že ses
dostal na čas do Slavie?
Vrátili jsme se z Lahti z Finska. Táta šel chytat za Spartu a já
jsem šel s ním. Hrál jsem tu tři roky. Poté táta ukončil kariéru a
šel trénovat na Slavii. Nezbylo mi, než jít s ním. Loni v lednu jsem
se vrátil zpět na Spartu, cítil jsem větší šanci hrát. A hlavně jsem
byl vždycky sparťanem.
Považuješ odchod ze Slavie jako jeden z větších zlomů v tvé
dosavadní kariéře?
Nedávno mi říkali kluci, že kdybych na Slavii zůstal, tak bych v
seniorech šanci dostal také. Ale přesto si myslím, že je lepší, když
jsem ve Spartě. Má mě tu na očích i trenér reprezentační „dvacítky„
Hadamczik, takže jsem spokojený.
Je těžké se probojovat z juniorů do A-týmu Sparty?
Bylo to určitě těžké. Hodně mi pomohlo to, že má Sparta teď mnoho
zraněných hráčů. Nečekal jsem, že do Vánoc budu hrát extraligu, ale
jsem za to moc rád.
Kádr mužstva se snad dá pomalu dohromady, zranění hráči se uzdraví.
Jak vidíš své šance až bude mužstvo kompletní?
Doufám, že alespoň do vánoční pauzy budu ještě hrát. Až se všichni
uzdraví bude tu veliká konkurence. Byl bych moc rád, kdybych mohl
bojovat alespoň o čtvrtou lajnu.
Poslední dobou jsi hodně vytěžovaný, hraješ za juniory, Spartu,
jezdíš s reprezentační dvacítkou a byl jsi i na střídavém startu v
Jihlavě. Jak se cítíš ?
Před reprezentační pauzou jsem odehrál čtyři zápasy ve čtyřech
dnech. Poté jsem odjel na reprezentační turnaj do Finska, vrátil
jsem se a druhý den už jsem zase hrál za Spartu. Takže další čtyři
zápasy v pěti dnech. Takovéhle série mi dávají zabrat. Jsem moc rád,
že jsem dostal volno na zápas se Slavií. Ale na druhou stranu mě
těší, že o mě mají kluby takový zájem.
V seniorech jsi nastřílel už 5 gólů, ovšem trochu paradoxně byly v
jednotlivém zápase vždy minimálně dva...
Nevím čím to je, také jsem o tom přemýšlel. Vždy jsem dal ten první
gól docela brzy, to mě vždy pořádně nabudí a snažím se střílet víc.
Někdy to tam spadne, jindy ne. Myslím, že proti Vítkovicím jsem měl
trochu štěstí. I když je to úžasný pocit dát hattrick a samozřejmě
se to násobilo i tím, že jsem nejmladší hráč, který ho v extralize
dospělých dosáhl.
Za měsíc se koná MS dvacetiletých, předpokládám, že bys měl být
jedním z našich reprezentantů. Jak vidíš šance našeho týmu?
Já doufám, že se na šampionát dostanu. Nominace ještě nebyla. Ale
určitě se tam sejde výborný tým, zvlášť když přijede Jirka Hudler.
Každý tým má na to odvézt si zlatou medaili. Záleží jenom na nás a
také na tom, jestli nás podrží brankář.
Celý život se ti točí okolo hokeje. Co nejraději děláš ve volném
čase?
Jelikož ještě stále studuji, tak mi opravdu mnoho volného času
nezbývá. Když se ale nejde chvilka, tak ji nejraději trávím se svou
přítelkyní nebo s našimi dvěma psy. Občas také zajdu do kina. Mám
rád filmy, auta a v létě hraji aktivně golf.