Už jsem to překonal, získal jsem z toho určité zkušenosti. Teď už vím, že není radno věřit všem. Samozřejmě mě to ale mrzí. Mohla to být pro mě klíčová sezona, ale nepovedlo se to. Potýkal jsem se první půlrok se třemi zraněními. Kdybych odešel hned na začátku sezony do Ameriky, asi by vše vypadalo jinak.
Co vás k odchodu za moře vedlo?
Asi to, že jsem tady nedostával moc příležitostí. Stále mi všichni říkali, že budu hrát, hrát, hrát a stále nic. Jsme v Čechách, kde se rychle šíří pomluvy, že se někomu nedaří. Proto jsem chtěl odsud odjet a dokázat v Americe, že jsem si místo na draftu zasloužil. V Kanadě jsem si po dlouhé době zahrál pořádný hokej, bylo to tam po všech stránkách výborné.
Co vám dalo působení ve WHL?
Poznal jsem jiný styl hokeje, poznal jsem jak to v Americe chodí. Hraje se tam tvrdý hokej, zápasy jsou hodně medializované. Prostě jsem si tam užíval hokej. Byl jsem rád, že se sezona obrátila k lepšímu, došli jsme s týmem Brandonu do finále. Přitom jsme byli v době mého příchodu sedmí. Tým pro mě hodně znamenal …
Ze zámoří jste se vrátil se zraněním. O co šlo a jak k němu došlo?
Přivezl jsem si to z Evropy. Již někdy během listopadu jsem si udělal něco s ramenem. Asi jsem to pořádně nedoléčil a problémy přetrvávaly. Během působení v Americe mi rameno asi sedmkrát “vypadlo“. Proto jsem se musel po návratu sem podrobit operaci.
PO operaci jste se dlouho zotavoval. Co jste během doby rekonvalescence dělal?
Nabíral jsem tuk (smích). Chvíli jsem nic nedělal, což tělo uvítalo. Dodělal jsem třetí ročník školy a postupně jsem se začal připravovat na kole. Neměl jsem ale žádný extrémně velký zápřah.
Poprvé jste k zápasu naskočil na turnaji Slapshot Trophy ve Švýcarsku a hned jste se prezentoval třemi góly ve třech zápasech a stal jste se nejlepším střelcem Sparty. Cítíte se už tedy dobře?
Góly tam padly, ale bylo to možná štěstí. Byl jsem prostě ve správnou chvíli na správném místě. Chvilku potrvá, než se herně a takticky přizpůsobím týmu. Ale samozřejmě mi turnaj pomohl, ale stále mám manko oproti ostatním klukům, kteří už hrají měsíc.
Myslíte, že vám Slapshot Trophy pomohla v tom, že jste se střetli opět s kanadským stylem hokeje?
Určitě. Když to srovnám s minulým rokem, mnohem lépe jsme odolávali. Jsme mnohem lépe fyzicky vybavení. Turnaj nás utvrdil v tom, že máme dost tvrdý tým a jsme schopni hrát agresivně.
Máte už představu, jaká bude vaše role v týmu Sparty?
Zatím nemám představu. Možná, že jí ani ještě pořádně nemají trenéři (smích). Uvidíme jak se to vyvine. Samozřejmě bych chtěl hrát co nejvíce. Ale pokud se trenéři rozhodnou jinak, tak to samozřejmě přijmu.
Trénuje vás váš otec. Cítíte v tom nějaký rozdíl mezi “normálním trenérem“ a vaším otcem?
Je to rozdíl. Je to pro mě docela těžké. Ale máme s tátou s tím již letité zkušenosti. Má to ale tu výhodu, že vím na čem jsem. Když mi táta řekne, že na to nemám a abych šel jinam, tak vím, že mi říká pravdu a já mu mohu věřit.
Na začátku září jste měl jet na Turnaj Čtyř. Potěšila vás důvěra trenérů, že vás pozvali i přes to, že jste dlouho marodil?
Byl jsem pozván, ale nejedu. Přeci jen mám dost velké tréninkové a zápasové manko. Jsem domluven s trenéry, že pojedu s dvacítkou až v říjnu. Ale letošní dvacítka je můj ročník, proto se na letošek těším. Mám chuť něco ve dvacítkách dokázat.
Jaké si kladete cíle do nové sezony?
Chtěl bych toho hodně udělat pro mužstvo. Udělat nějaké bodíky, aby to tu klapalo. Týmovým cílem je samozřejmě titul a pro něj uděláme všechno. Pokud to vezmu ještě osobně, chtěl bych se dostat na Mistrovství světa hráčů do dvaceti let a udělat nějakou medaili. Budou nám sice chybět nějací hráči, jako třeba Láďa Šmíd, ale snad budeme i tak silní.
Děkuji za rozhovor.
