Františku, po více
než devíti letech jste znovu oblékl dres Sparty pro své poslední extraligové utkání. Co se vám při úvodním vhazování honilo hlavou?
Začnu úplně z druhé strany. Kdo říkal naposledy, že jo? (směje se) Bylo to příjemné a ještě pár vteřin
před koncem jsem věřil, že to bude i vítězné.
Jak vůbec netradiční
nápad s vaším startem vznikl?
Ono už se to vařilo delší dobu. S nadsázkou už říkám, že to vymyslel
někdo nahoře. Je to pro mě hezké a bylo to zpestření i pro kluky v kabině,
když koukali, co tam dělám. Myslím, že to bylo zpestření i pro fanoušky.
Před úvodním buly
jste se o něčem radili v hloučku se spoluhráči a okamžitě po vhazování
jste dostal puk. Domlouvali jste se, jak bude vaše střídání probíhat?
Říkal jsem jim, že bychom mohli sehrát signál, ale to nevyšlo. Bylo vyhrané
buly, šlo to na mě, ale to nebylo domluvené.
Z ledu se vám
ale moc nechtělo, střídal jste po 32 vteřinách jako poslední...
Já bych tam byl asi déle, ale oni šli všichni vystřídat, tak by to vypadalo
blbě, kdybych nešel taky. Co si teď hraju ty hokeje, tam se takhle rychle
nestřídá. Byl jsem překvapený.
Nebylo ve hře, že
byste odehrál alespoň v úvodu zápasu více střídání?
Bylo to takhle domluvené. Byla výjimka na svazu a asi to není tak, že by si
přišel zahrát jen tak někdo.
Ze střídačky jste ale
odešel až po chvíli. Chtěl jste si ještě atmosféru zápasu užít se spoluhráči?
Já bych šel pryč hned, ale skočil jsem na střídačku v místě, kde jsou obránci,
tak mi bylo blbý jít přes celou střídačku, protože vím, jaké to je, když tam
někdo chodí. Chvíli jsem čekal, až bude komerční přestávka a pak jsem proběhl
pryč.
Pamatuju si na zápas, kdy Sparta sebrala titul Vsetínu
Úterním utkáním proti
Kometě Brno jste svůj počet startů zaokrouhlil na 1 210. Vylovíte v paměti
jeden jediný zápas, na který nezapomenete?
Určitě na svůj první zápas, ale hodně si pamatuju také na to, když Sparta sebrala titul Vsetínu v roce
2000. Vyhráli jsme ve třetím finále 1:0, když dal David Výborný gól. To si
pamatuju.
Ve Spartě jste získal
celkem čtyři tituly. Byl právě tenhle v roce 2000 tím nejcennějším?
Jaroslav Hlinka už sám říkal, že silnější tým ve Spartě nepamatuje...
Bylo to hodně silné mužstvo. Dokázali jsme porazit do té doby neporazitelný
Vsetín. Co jméno, to hvězda a ikona. Já osobně si ale ještě pamatuju, když jsem
mohl zvednout pohár jako kapitán, to bylo příjemné.
Když jsme u Jaroslava
Hlinky, nemrzelo vás, že jste si nemohli v úterý zahrát spolu?
Bylo by to příjemné, ale to je hokejový život a včera na něj nevyšlo.
Na druhou stranu jste
vy a Jaroslav Hlinka ze zmíněné úspěšné éry na přelomu a počátku nového tisíciletí
jedinými, kdo si zahrál v Holešovicích i v O2 areně. Co vůbec na
stěhování do Libně říkáte?
Mám na to dva pohledy. První lidí,
kteří ten hokej dělají a dávají do něj peníze. Ty chápu, je to krok dopředu a
nedá se to srovnávat. Z pohledu skalních diváků, kteří měli v Holešovicích
své zázemí, chápu také, že si těžko zvykají. Už si ale podle mě zvykli, ta
návštěvnost není špatná a i prostředí je tady pro ně lepší.
Předpokládám, že
nadále sledujete Tipsport extraligu, která je nebývale vyrovnaná. Řešili jste
to i v kabině?
Než jsem jel na zápas, tak jsme to s Gustou Havlem rozebírali a snažili
se tomu přijít na kloub. Vítězství za tři body by nám strašně pomohlo a pár
vteřin před koncem jsem si říkal, že měl ten Gusta pravdu. Bohužel to nedopadlo
a je to pořád našlapané. Budou to nervy až do konce, jak jinak.
Vy jste ve Spartě
zůstal, protože pomáháte s trénováním mladšího dorostu. Baví vás to?
Šel jsem do toho s rozpačitým očekáváním, protože jsem nevěděl, jaké to
bude. Chytlo mě to a baví mě to. Jak jsem se navíc začal připravovat na tuhle
událost, tak jsem chodil s klukama do plné výstroje a zjistil jsem, že je
to mnohem lepší. Ten osobní kontakt a bezprostřední reakce, kdy na kluky můžete
zařvat hned, když něco udělají špatně, mají něco do sebe.
Další angažmá? Nebránil bych se tomu, ale není to nejdůležitější
Vy jste kariéru
neukončil, navíc stále trénujete. Jak se kromě hokejů s bývalými hráči udržujete?
Nepřemýšlíte ještě o dalším angažmá?
Udržuju se. Doplnil jsem i počet v nároďáku, aby si vůbec mohli zahrát a
něco nacvičit. (usmívá se) Přiznám se, že bych se nebránil, ale není to něco,
co by pro mě bylo nejdůležitější. Pracuju s mládeží, dodělávám si
vzdělání, abych se tomu mohl věnovat na sto procent. Tohle je jenom kdyby.
Proč vůbec nevyšlo
angažmá na Kladně, kde jste v létě skončil?
Na Kladně mi řekli, že se budou ubírat jinou cestou a nechtějí, abych tam
hrál. Nebylo co řešit. Tak to je a já to tak bral. Byl jsem na tu variantu
připravený. Jeden den mi to řekli a druhý den mi volali ze Sparty, že by
potřebovali trenéra. Tak říkám, jo, zítra se stavím, pobavíme se o tom.
V minulých letech
jste aktivně hrál a i Sparta vás měla na soupisce pro play off v případě nějakých
zranění. Bral byste i nabídku, kdyby se někdo ozval s tím, že byste byl
zálohou?
Vůbec nevím, od toho mám agenta. Asi bych chtěl nejdřív vědět, o jaký tým jde. Jak si
chodím strčit s bývalými hokejisty, tak někteří z nich jsou manažeři.
Ty si dělali srandičky, když viděli, jak jsem se dostal do formy. Říkali, že
jich je málo a můžou mě napsat, tak jim říkám, že ani nevím, komu mají zavolat.
Spíš je to z hecu a ze srandy. Neřeším to, když to bude, tak to bude.
Vy jste i vášnivým
hokejbalistou. Chodíte ještě?
Nechodím. Nechci říct, že jenom ze zdravotních důvodů, ale i z časových.
Po novém roce se hráli veteráni, tak říkám, že mám školu. To bych se možná
ještě omluvil, ale jel jsem na veterány do Běloruska, a to se blbě omlouvá.
Kdybych na těchto dvou akcích nebyl, tak jsem měl stejně se svým mančaftem
zápas, takže je to těžké.
Počkejte, když
jezdíte na veterány, kolik z nich má ještě agenta?
(směje se) Já jsem s ním ani nerozvázal smlouvu. On ví finty, které
fungují. Ne, že bych se o to nezajímal, ale od toho jsem ho měl a od toho
fungoval.
Profil Františka Ptáčka
Pražský rodák František Ptáček vzal hokejku do ruky až poměrně pozdě, v sedmi letech. Většina jeho spoluhráčů začala o dva či tři roky dříve, proto musel dohánět bruslení. Chodil na veřejná bruslení a náskok ostatních rychle dohnal. V Holešovicích vydržel nevelký zadák jedenáct let, pak jej Sparta poslala na sezonu 1993/1994 na rozehrání do tehdy prvoligové Slavie. S ní devatenáctiletý bek vybojoval postup do extraligy, ke kterému pomohl i dvěma brankami. Ve stejném ročníku si i poprvé vyzkoušel extraligu, když za svůj mateřský klub naskočil ke třem utkáním.
Od následujícího ročníku se milovník rychlých motocyklů zabydlel ve sparťanském áčku natrvalo. A to na dlouhých devět let, během kterých získal dva mistrovské tituly. Po sezoně 1999/2000 byl spolehlivý obránce s dobrou střelou vyhlášen nejslušnějším hráčem extraligy. O rok později byl zase s osmnácti body nejproduktivnějším obráncem Sparty. Před sezonou 2003/2004 se však sparťanský srdcař nedohodl na nové smlouvě s tehdejším vedením a zamířil do Karlových Varů. Tam byl dokonce jmenován kapitánem, týmu pravidelně přispíval svými góly a nahrávkami. Během prvního roku západočeské mise se stal Ptáček s třiadvaceti body druhým nejproduktivnějším hráčem Energie.
Během výlukové sezony 2004/2005 nastřílel zadák, který vždy vynikal slušností, rekordních dvanáct branek. V polovině prosince 2005 nové vedení Sparty zatoužilo po své dlouholeté ikoně, a tak Ptáček zamířil zpět do Holešovic. V Karlových Varech Ptáčkovi končila smlouva, a tak Západočeši přistoupili na výměnu svého kapitána za Michala Dobroně. Na konci ročníku Ptáček získal svůj třetí sparťanský titul. Jen zranění mu pak zabránilo v účasti na MS. Kapitánem se stal Ptáček i ve Spartě, vedl své mužstvo k obhajobě titulu během sezony 2006/2007. A obhajoba to byla úspěšná, na konci ročníku se starostlivému otci houpalo na krku už jeho čtvrté zlato.
Ve Spartě poté pokračoval ještě necelé dvě sezony, v průběhu ročníku 2008/2009 se přesunul do Českých Budějovic. I zde plnil roli kapitána mužstva a společně s týmem se na ročník 2013/2014 přesunul do Hradce Králové. Tam odehrál jen jedinou sezonu a svou extraligovou kariéru zakončil v Kometě Brno. Sezonu 2014/2015 odehrál kompletní, v té následující už nastoupil jen k pěti utkáním a její zbytek strávil v prvoligovém Kladně. Zde také v minulé sezoně definitivně ukončil svou bohatou hráčskou kariéru.
Ptáček si zahrál i v národním týmu, v roce 1993 získal bronz na mistrovství Evropy hráčů do 18 let, o dva roky později startoval na světovém šampionátu dvacetiletých. Příležitost občas dostal i v seniorské reprezentaci, na žádný světový turnaj se však nepodíval.