Nejaktivnější hráč Sparty v zápase s posledním týmem tabulky přitom nebyl v posledních dnech v pořádku. V Petrohradu toho čtyřiadvacetiletý útočník moc nenahrál, k problém s přitahovačem třísla se přidalo i nachlazení. Ve středu však vstal Netík správnou nohou. “Hned jsem také na ranním tréninku říkal Petru Tonovi, že se cítím po dlouhé době velmi dobře. Jsem rád, že ten zápas takhle skončil, ale stále ve mně hlodá, že jsem jel třikrát sám na branku a nedal jsem gól,“ lehce kritizoval svůj výkon sparťanský forvard.

Po prvních dvaceti minutách, kdy se Netík dvakrát prosadil přesnou ranou, dostal obrovskou příležitost dokončit hattrick. Ve třicáté minutě se řítil sám na brankáře Vsetína, když jej zezadu fauloval obránce Šmach. Sudí Smeták nařídil trestné střílení, ke kterému se rozjel sám Netík. Jeho střela pod vyrážečku však Vehviläinen chytil. “O trestné střílení jsem si řekl sám. Bylo to 4:0 a byl to faul na mě. Na hattrick jsem si věřil, v pár zápasech jsem už dal dvě branky. Proto mě touha po hattricku nijak nesvazovala, stále věřím, že se to někdy povede a třeba to bude v důležitějším zápase. Je však pravda, že jsem měl proti Vsetínu k hattricku spoustu příležitostí, Petr Ton mi stále nahrával, bylo však pak už nějaké zakleté,“ smál se sparťanský odchovanec.

Netíka v jeho marném boji za hattrick povzbuzoval i trenér František Výborný, který vždy Netíka po neproměněné šanci Netíka povzbudil poklepáním na rameno. “No nevyšlo to,“ pokrčil rameny útočník, který si zahrál i za Karlovy Vary. “Pan Výborný ale také na konci říkal, že jsem si snad schoval ty branky na další zápas,“ pousmál se pražský rodák. K hattricku ho povzbuzovali i spoluhráči. “Oni by z toho měli prospěch, musel bych jim zaplatit nějakou svačinku,“ objasnil motivaci hecířů z lavičky Netík.

Sparta vstoupila do dohrávky jednačtyřicátého kola důrazně, nepřipustila si žádné komplikace. O tom, že není radno soupeře podceňovat se krutě přesvědčila na turnaji Super Six. “Po neúspěšném turnaji jsme se chtěli rehabilitovat. I když je Vsetín poslední, tak jsou zápasy s ním nepříjemné. Chtěli jsme rozhodnout v první třetině, což se nám povedlo. I v dalším průběhu zápasu jsme však měli smůlu, trefovali jsme gólmana, dávali jsme tyčky.“ komentoval Netík dvě třetiny bez gólů.

Netíkovy trefy měly číslo sedmnáct a osmnáct, čímž se dostal na jedenácté místo mezi extraligovými kanonýry. “Vždycky jsem byl střelec, takže když jsem dával deset branek za sezonu, tak jsem moc spokojený nebyl. Letos je tedy pro mě zatím nejlepší sezona, uvidíme však, co bude dále.“ Syn bývalého sparťanské útočníka se z kabiny vytrousil až mezi posledními, po zápase totiž podstoupil speciální proceduru, která by měla Netíkovi pomoc v léčbě třísel. “Byl jsem zapnutý v lymfodrenážních kalhotách. Jsou to takové dva vaky, do kterých dáte nohy a oni se podle nějakého programu nafukují,“ vysvětloval před kabinou Netík. V tu chvíli však okolo prošel rozesmátý Jiří Vykoukal. “Jiříku, rovnou domů!“ volal za ním taktéž s úsměvem Netík. “On si ze mě totiž Jirka stále dělá srandu, ať si do těch lymfodrenážních kalhot strčím radši ty moje dřevěné ruce,“ se smíchem zakončil rozhovor sparťanský útočník.