Jardo, na podzim jste ještě mluvil o pokračování aktivní kariéry, ale dnes už tu sedím s novým masérem a kustodem Sparty. Jak se váš návrat do klubu zrodil?
Koncem dubna mi zavolal Pepa Toma, jestli už mám angažmá na příští sezonu. Řekl jsem mu, že ještě nemám a chtěl bych ještě hrát, ale on se mě ptal, jestli s ním nechci jít dělat na Spartu, že končí Hynek Svoboda. Nechal jsem si to projít hlavou, ale nakonec jsem o tom přemýšlel krátce a druhý den jsem mu volal, že to nezní špatně a bude to pro mě lepší, než se ještě někde pytlíkovat.
Vy dva se navíc dobře znáte, že ano?
Známe se asi od šestnácti let. Pak jsme spolu hráli v juniorech a jsme na stejné vlně, takže mě ta nabídka začala zajímat a jsem tady. (usmívá se)
Už vás v nové roli stihlo něco zaskočit, nebo ne?
Že by mě něco zaskočilo, nebo překvapilo, to ani ne. Já se spíš zatím ptám, kde co je, a sžívám se s tím. Denní rytmus je skoro stejný, jako když jsem hrál. Jediný rozdíl je, že přijdu o hodinu a půl dříve, než jsem byl zvyklý a odcházím o hodinu a půl později, až se všechno vypere a uklidí.
Při prvním ostrém utkání se ale budete ještě dost ohánět, že ano?
Na první zápas jsem zvědavý. To mi bude muset Pepa říkat, kde mám stát a co mám dělat. (usmívá se)
Nástup do nového angažmá nemáte úplně jednoduchý, protože střídáte Hynka Svobodu, který byl ve Spartě v této roli legendou. Nedělají si z vás kluci legraci?
Nedělají. Já Hyňdu znám od doby, co jsem nastoupil do Sparty. Když jsem začal hrát za juniory, tak u nás byl rok a potom šel rovnou k áčku. Já jsem šel nahoru asi rok nato.
Když se ohlédnete za svou kariérou, byl jste pro maséry a kustody náročným klientem?
Myslím si, že jsem náročný moc nebyl. Před zápasem jsem měl jenom minutovou masáž, ale žádné speciální požadavky jsem neměl. Vyrůstal jsem ještě v době, kdy jsme si všechno dělali sami. (usmívá se)
Titul z roku 2006? Beru to tak, že jsem ani nebyl v kádru
Aktuálně si zvykáte na novou roli, ale nebojíte se, že vám s příchodem sezony bude aktivní kariéra chybět?
Ani nevím. Já jsem Pepovi říkal, že je škoda, že s tou nabídkou nepřišel až za rok. To už by ta nabídka ale nemusela vůbec přijít a já jsem rád, že jsem tady. Mám navíc čas na fotbal a tenis, což jsou sporty, které mě baví nejvíce.
V kariéře jste vystřídal přes deset klubů a dlouho jste působil i na Slovensku, kde jste nastupoval za Poprad. Jak se za svou kariérou ohlížíte?
Já jsem spokojený. Odehrál jsem si šestnáct let za chlapy, skoro 900 zápasů, což je podle mě dobré. Nejdéle jsem vydržel v Popradu, kde jsem byl sedm let a musím říct, že to bylo úžasné období. Bylo tam fajn, i když to bylo trošku z ruky.
Čím to, že vám angažmá v Popradu vyšlo?
Mně to na Slovensku sedlo. Mám tam kamarády i mimo hokej, a když mi skončila sezona, na pět šest dní jsem tam za nimi jel. Měl jsem to tam rád.
Nechybělo ale mnoho a místo hokejisty jste mohl být tenistou, že ano?
Ano. Na Kobře jsem hrál do nějakých šestnácti let a závodně jsem k tomu hrál ještě tenis. Když jsem šel do dorostu Sparty, už jsem si musel vybrat. Já jsem byl vždycky na kolektivní sporty, takže vyhrál hokej a šel jsem sem.
Ve Spartě jste působil i v mistrovské sezoně 2005/2006, kdy jste odehrál sedm zápasů.
Bylo to málo. Ani to neberu tak, že bych byl v kádru. Většinou nás posílali do první ligy a nahoru si nás brali spíše na výpomoc, když se někdo z kluků zranil.
Během aktivní kariéry se z vás stal vášnivý rocker. Pořád to platí? Kterou kapelu posloucháte nejraději?
Pořád se mě to drží. Před měsícem jsem byl asi potřetí na Iron Maiden, ale nejoblíbenější kapela? To bychom tady byli strašně dlouho. Je to taková klasika jako AC/DC, Metallica, Led Zeppelin a podobně. Začala se mi ale líbit i nová severská vlna.
Takže se chystáte lobovat u DJ kabiny?
Ještě se tam nic nepouštělo a nevím, kdo to má na starosti. (usmívá se) Ale ta muzika je hlavně kvůli hráčům, ne kvůli mně s Pepou.
