Ve funkci sportovního ředitele jste krátkou dobu, čím se aktuálně nejintenzivněji zabýváte?
Ve čtvrtek došlo ke zveřejnění, v pondělí jsme se představili týmu, v úterý už děláme rozhovor. Přijde mi, že se od rána do večera nezastavím. Vše zatím poznávám, získávám informace. Přebírám nejdůležitější věci.

Stihl jste už učinit nějaké změny?
Jsme domluvení na znovuobnovení spolupráce s kustodem Hynkem Svobodou, který zde čtrnáct let odváděl výbornou práci. Je jednou z duší kabiny a částečně by měl zastat i úkoly Pavla Gefferta, který přechází na Český svaz ledního hokeje. Hynek mi se sportovní činností hodně pomůže.

Jaké bylo přijetí v kabině, kterou důvěrně znáte ze své hokejové kariéry?
To je spíš otázka pro kluky. Nepřijdu si pořád tak starý, tak jsem všem nabídl tykání. Nevidím v tom překážku a myslím, že dokážu rozpoznat, zda toho někdo zneužívá, nebo ne. Mou prací bude nastavit si správně mantinely, aby kluci pochopili mou vizi a tvrdě makali.

Tvrdá práce čeká i vás na křesle sportovního ředitele, že?
Určitě. Ale už ze své kariéry jsem zvyklý, že za každým úspěchem je pouze tvrdá práce. Aby byl člověk úspěšný, musí si projít krizovými situacemi, nebát se mluvit s hráči o problémech. Dělal jsem s Martinem Štrbou hlavního trenéra mládeže v Czech Star Academy, dva roky jsem pracoval u kladenské mládeže, fungoval i jako agent a naposledy si vyzkoušel komentování pro O₂TV Sport – u hokeje jsem byl tedy po kariéře téměř neustále. Viděl jsem ho i z jiných pohledů než z toho hráčského. Po jedenácti letech ve Spartě mám v sobě i nějaké postřehy z té doby. Teď je ale jednoduché o všem mluvit – hlavní bude vše přenést do praxe. Vím, že nedokážu všechno změnit hned.

Kde budete čerpat inspiraci?
Není jisté, že vymyslím něco nového. Nebojím se převzít zkušenosti například z jiných hokejových akademií, kde jim program v českých podmínkách funguje, a pak vše vyšperkovávat. Netajím se ale tím, že se mi líbí, jak s mládeží pracují ve Finsku.

Chystáte změny i v A-týmu?
Přišel jsem ke kádru, který je z velké části sestavený. Uvidíme, jestli se nám v létě podaří tým ještě doplnit, nebo po dohodě s trenéry přivedeme posily až v průběhu soutěže. Titul se nevyhrává v září.

Jaká je vaše vize?
Strašně si vážím toho, že mi gratuloval a nabídl spolupráci Viliam Sivek.  Zažil jsem období, kdy do Sparty přišel v ne zrovna ideálních podmínkách, a dokázal nás dostat z krize. Své vize stavím na zkušenostech od něj nebo od Mariána Jelínka, tehdejšího asistenta trenéra, pod nímž jsem hrál čtyři a půl roku a zaujal mě mimo jiné svým mentálním koučingem. 

Prozradíte, co jste si od Viliama Siveka vzal k srdci?
Uměl jít sportovnímu štěstí naproti. Řeknu jeden příklad za vše, na který rád vzpomínám. Nedařilo se nám, prohrávali jsme. On se tehdy sebral, vzal si kuchařskou čepici a začal nám v kabině připravovat jídlo. Tým to tehdy semklo, nakoplo, pomohlo mu to v krizi. I když se nedařilo, choval se jinak než ostatní kluboví šéfové, věřil své filosofii a nakonec se mu to vrátilo.

Změnilo se po konci kariéry vaše hokejové myšlení?
Po pětatřicátém roce jsem začal víc a víc přemýšlet o hokeji, uvědomovat si, že jde sice o týmový sport, ale plný individualit. Někdo může tvrdit, že budu uvažovat jako hráč. Ale já už hokej několik let vidím i z druhé strany. Plno věcí mi došlo. Pořád mám chuť se učit a zdokonalovat, nově ale ponesu velkou zodpovědnost za své rozhodnutí. Jedna věc je má vize, ale druhá je přesvědčení ostatních o její správnosti. Když tohle nebude fungovat, druhá strana nebude šťastná. V tu chvíli bych se musel spolehnout jen na štěstí. Ale já se nechci spoléhat jen na štěstí, chci ve Spartě něco vytvořit. Chci, aby se na úspěchu podílel celý „dům“, aby se všichni svou prací bavili a měli u mě neustále otevřené dveře. Nemám důvod měnit to, co fungovalo dobře.

Co bude příkladně potřeba změnit?
Rád bych třeba vyčerpal vše, co bude možné, z naší tréninkové haly. Chci zvýšit komfort nejen A-týmu, ale i mládežnickým kategoriím. S Petrem Tenkrátem jsme před lety absolvovali kurzy na fitness trenéra, specializoval jsem se na kondici. I v tomto ohledu bych chtěl podmínky zlepšit. U mládeže jsem pochopil, že spoustě hokejistů chybí zpětná vazba a neumí svému tělu naslouchat. Myslím, že mohu ovlivnit spoustu věcí i v tomto ohledu – dodat nové informace o jídelníčku a kondici. Chci také s kluky co nejvíce mluvit a vštípit jim do hlavy, že než hledat chybu v systému a trenérovi, je třeba ji hledat především nejdřív u sebe.

Jak jste nastavili spolupráci s trenérem Uwem Kruppem?
Bavili jsme se spolu v pátek na obědě a v pondělí v kabině. Cítím z něj obrovskou chuť, je plný elánu. Teprve se poznáváme, zatím jsem se vyptával spíše já. Spolupráci sportovního ředitele s trenérem vnímám jako hodně důležitou. Nastínil jsem mu, že bych se chtěl od začátku sezony pohybovat mezi šesti nejlepšími týmy, a slíbil mu, že mu připravím co nejlepší podmínky. 

Kde bude potřeba ještě posílit?
Rád bych měl k dispozici dva produktivní beky, což je ale nedostatkové zboží. Na trhu se objevují zajímavá jména, která by mohla pozvednout kreativitu. Jména ale zatím prozrazovat nechci. Samozřejmě bych rád získal i produktivního útočníka do 25 let, kterého přiblížíme k metě dvaceti gólů. Takového hráče aktuálně na trhu nevidím, ale mé kolečko s agenty a volnými hráči teprve začíná. První čtyři posily jsem sice osobně nevybíral, ale budu se k nim chovat, jako kdyby ano. Chci je poznat, už nyní řešíme s Uwem možnosti sestavy. Vše ale ukážou až přípravné zápasy, a hlavně první čtvrtina soutěže.

Výkony Sparty jste loni pozoroval z pozice televizního experta. Dokážete odhadnout problém?
Myslím, že to bylo hlavně v hlavách. Když přišel z Kadaně Kevin Klíma, najednou byl nejlepším hráčem na ledě. To není náhoda. Na kloub problému ale musím teprve přijít. Nevím, proč kluci, kteří měli mít klíčové role, neodváděli výkony, které se od nich očekávaly. Nechci se ale hrabat v minulosti, chci se klukům pokusit nastavit do hlavy věci, které by mohly fungovat. Věřím i našim mladým klukům. Nákup drahých hráčů nemusí být zárukou úspěchu. Největší problém českého hokeje je, že umíme dobře mluvit o tom, jak makáme, ale nemakáme. Jinak by všichni hráči v zahraničí nebyli vždy tak vykulení, jak se v jiných ligách maká i bez trenérů.

Vracíte se do Sparty, do týmu, kde jste získal nejvíc gólů v její historii. Byla to jasná volba?
Přiznám se, že mě manažerská pozice vždy přitahovala víc než trenérská. Je to ale o mnoho větší výzva. I když jsem se hokej naučil na Kladně, kde jsem také ukončil kariéru, přál jsem si pracovat ve Spartě. Přeci jen, když už odehrajete polovinu kariéry v jednom klubu, jen tak k němu vztah neztratíte. Kdykoliv jsem sem přijel, stará atmosféra na mě dýchla.