Čas 29:31. Na ledě zůstává ležet bezvládné tělo Romana Starčenka, šestadvacetiletého centra Barysu Astana. Sacha usedá po drsném střetu na střídačku, gesty ukazuje spoluhráčům, že za nic nemůže. Rozhodčí mají jiný názor, hlavní sudí Martin Fraňo a Christer Lärking se radí o trestu a nakonec posílají francouzskou "77" předčasně do kabin. Disciplinární komise následně uděluje sympatickému čahounovi stopku na čtyři zápasy. Na mistrovství světa si už pravděpodobně nezahraje.
S odstupem času vzpomíná sparťanský forvard na kolizi se Starčenkem se smutným pohledem a stále těžko hledá slova. „Nemohl jsem udělat nic jiného, než se mu omluvit. Byl to tvrdý náraz, ale šlo o normální hit, takový je hokej. Jel hodně rychle, což se na tom zákroku podepsalo. Naneštěstí se vážně zranil," mrzí Sachu, jak střet, jemuž podobných je k vidění během běžného zápasu hned několik, dopadl. Dlouhá, rekordní suspendace ho připravila o přímou účast v dalších zápasech.
Nevyřadila ho ovšem z dění kolem francouzského národního týmu. „Mistrovství světa pro mě znamenalo skvělou zkušenost, i když jsem nehrál, dál jsem byl s týmem a trénoval jsem s ostatními," vysvětluje. Proč trénoval? „Mohli jsme postoupit do čtvrtfinále, kde bych směl nastoupit, ale nakonec jsme nestačili na Slovensko," dodává. Francie bojovala proti favoritovi statečně, ale po napínavém boji padla těsně 5:4. Slováky poslal dál až v 51. minutě vyhlášený bojovník Branko Radivojevič.
Promarnili Francouzi jedinečnou příležitost na postup do čtvrtfinále? Sacha věří, že ne. Ačkoliv klíčoví hráči nezadržitelně stárnou, do hokejového důchodu mají stále daleko. „Myslím, že ještě máme šanci uspět v dalších letech. Třeba Cristobal je ve skvělé kondici a rozhodně bude pár let pokračovat v kariéře. Zase ho na MS uvidíte, počkejte," upozorňuje na fakt, že v září sedmatřicetiletý gólman Cristobal Huet rozhodně nehodlá v blízké budoucnosti ukončit svou velmi pestrou kariéru.
Účast na MS připravila bratry Treille stejně jako třeba bronzového medailistu Petra Tenkráta o letní dovolenou. „K týmu jsme se připojili později, takže musíme trénovat bez přestávky až do té doby, než se půjde na led. Žádná dovolená už nebude," přiblížil Sacha plán pro nejbližší týdny. Na čem potřebuje vytáhlý rodák z přípravě zapracovat? „Víte, jsem hodně vysoký, ale chybí mi síla. Vážně, musím ještě zesílit a nabrat svaly." Zní to skoro jako dobrý vtip, už nyní váží necelý metrák.
Čtyřiadvacetiletý forvard se zapojil do letní přípravy později než ostatní hráči také kvůli Yorickově svatbě. „Po světovém šampionátu jsme jeli s Yorickem do Francie. Oženil se tam. Na svatbě jsem samozřejmě nesměl chybět," usmíval se. Nyní ho čeká pořádná dřina, musí dohnat tréninkové manko. Trénuje Sparta jinak než další evropské kluby? „Příprava se mírně liší klub od klubu, ale v zásadě je to všude stejné. Cílem je připravit se na novou sezónu a to se mi pokaždé povedlo. Vždy jsem šel na led v dobré formě."
V kabině čekaly na oba Francouze kromě starých známých také nové tváře. K nějakému velkému představování ale ještě nedošlo. „O posilách toho zatím moc nevím. S týmem jsem teprve chvíli, takže nové hráče ještě neznám. A z extraligy si na ty kluky nepamatuju. Jsem hráč, který se nekouká na to, proti komu hraje," přiznává mladší ze sourozeneckého dua. Osobní cíle si pro novou sezónu neklade, zato myslí na kolektivní úspěch. „Myslím, že bylo opravdu skvělé, že jsme prakticky celý rok vedli extraligu. Jen play-off nám nevyšlo. To bychom samozřejmě chtěli na jaře napravit."
