Vynechal jste čtvrt roku. Bylo hodně těžké se dostat nazpátek do kondice?
Samozřejmě, že ano, kondice ani není nazpátek. Stále ji doháním, měl jsem od trenérů individuální plán přípravy. Navíc jsem se ještě po odpolednech připravoval se svým kamarádem “Brabčákem“, což je kondiční trenér. Po dvou a půl měsících nečinnosti nejde kondici dohnat za tři týdny. Pokud nastoupím, tak uvidím, jak na tom budu.

Poprvé v životě nastoupíte do finále. Jaké teď prožíváte pocity?
Moc se na finále těším. Loni jsem finále prožil na tribuně, letos se přiblížím, budu na lavičce. (smích)

Budete nervóznější na lavičce, nebo jste zažíval větší nervy loni na tribuně?
Tribuna je strašná. Na lavičce už budu aspoň v centru dění.

Jenže na tribuně jste sledoval i letošní čtvrtfinále a semifinále…
Byla to hrůza. Když kluci hráli venku, tak jsem ani nemohl koukat na televizi. A když jsme hráli doma, tak jsem strašně trpěl. Špatně nesu to, když nemohu být s klukama na ledě.

Na tribuně jste seděl s celou rodinou. Snažil jste se uklidnit povídáním s rodinou a nevnímat atmosféru?
Manželka mě stále uklidňovala a chtěla si se mnou povídat, ale stejně to bylo prd platné. (smích) Měl jsem tep třista a nevnímal jsem. Manželka prohlásila, že jsem měl předinfarktový stav.

Společnost vám dělali obě děti, oblečené do různých sparťanských insignií. Už fandí?
Jasně. Malej hraje hokej a fandí nám. Jasmínce jsme udělali malý dres a fandí taky. Vydrží sedět celý hokej a pleská, je to správná sparťanská fanynka.

Během vašeho zranění jste s týmem velmi intenzivně žil, před zápasy v play off jste byl k vidění u kabiny, jak všechny hráče pro štěstí poplácáváte…
Chtěl jsem být s mančaftem, občas jsem přidal i nějaký postřeh z hlediště. Kluky jsem povzbuzoval, bylo to to nejmenší, co jsem mohl v dané chvíli dělat. S panem Tonem probíhali klasické vodečky. Musel jsem chodit do kabiny už jenom na tenhle klasický rituál, který s Péťou máme. (úsměv)

Prý nyní pijete limetkovou vodku. Tu jste přinesl vy?
Nene. Tu přinesl Ondra Kratěna od nějakého kamaráda. Když už jsme Ondru k našemu rituálu nepřemluvili, tak nám aspoň vodku dodává, drží s námi. (smích)

Už třináct zápasů jste v play off doma neprohráli. V čem spočívá to kouzlo T-Mobile Arény?
Myslím si, že nám moc pomáhají výborní diváci. Trenéři nám říkali heslo náš dům – náš hrad a to platí. Fantastičtí diváci vytváří skvělou atmosféru a už jenom to vzbuzuje v soupeřích respekt. Doufám, že nám naše neporazitelnost vydrží i ve finále.

V něm se střetnete s Pardubicemi. Sledoval jste jejich zápasy v televizi?
Koukal jsem na semifinále s Českými Budějovicemi. Bedlivě jsme sledoval oba týmy, nebylo jasné, s kým budeme hrát. Nakonec na nás vyšly Pardubice.

Zní to, jako byste Pardubice nechtěl…
Finále s Českými Budějovicemi by pro mě bylo hodně osobní. Bohužel k němu nedošlo…

Váš parťák Petr Ton si zápasy nahrává a zkoumá chování brankářů soupeře. Jste podobný analytik?
Sledoval jsem, jak kdo hraje buly, jak se chovají obránci. Petr je střelec, více se dostává do šancí, proto zkoumá brankáře. Já dávám góly většinou z dorážek, z nějaké chumelenice před brankou, když do puku nějak plácnu. (smích)

Máte v pardubickém týmu nějaké známé?
Pár kluků tam znám – Zdeňka Ondřeje, Frantu Mrázka.. S nimi jsem hrál v Budějovicích. Z reprezentace znám zase Petra Sýkoru a Aleše Píšu. Žádné hecování ale neproběhlo, možná se jen nějak slovně popíchneme během zápasu.

Ján Lašák má v play off nejlepší brankářské statistiky. Bude on tou největší překážkou v boji o titul?
Když chceme vyhrát titul, tak musíme porazit Pardubice, a tedy i Jána Lašáka. Když jsem sledoval zápasy Českých Budějovic, tak jsem postřehl, že nechodili před Lašáka a neclonili mu. Stále viděl, nebyl na něj tlak. Sám Lašák v rozhovorech naznačil, že Budějovice nevyužívaly to, co mu vadí.

Další velkou pardubickou zbraní je Petr Sýkora. Myslíte si, že když se vám podaří Sýkoru ubránit, tak pardubická produktivita klesne?
Zatím to tak fungovalo. Když nějaký tým Petra uhlídal a on nedával góly, tak Pardubice prohrávaly. Je to jeden z jejich nejnebezpečnějších hráčů.

Finále začíná už ve středu. Prakticky po celou dobu od semifinále jste trénovali. Jak relaxujete?
Doma s rodinou, hraji si s dětmi.

Máte doma klid, nebo vám neustále volají kamarádi a chtějí vstupenky na finále?
Je klid, tedy až na ty lístky. (smích)

Takže se v tuto chvíli nedá hokej z hlavy vypustit?
To nejde, stále na finále myslím. Tedy, když jsem v pokojíčku a s malým si hraji na piráty, tak se mi podaří na chvilku hokej z hlavy vystrnadit.