Vzhledem k vašemu mladému věku určitě nebude problém si vybavit, kdy a kde jste si poprvé stoupnul na led...
Pokud si dobře vzpomínám, bylo to na rybníce a také na Nikolajce na veřejném bruslení. Tam to všechno začalo.
Byl hokej vaše jednoznačná volba?
Ano, byl. (usmívá se) Od začátku mě k němu vedl hlavně táta, který ho hrál také. Hokej mě bavil od nějakých čtyř let a hned poté jsem začal chodit na tréninky.
Na začátku této sezony jste přestoupil z mladšího dorostu do staršího. Byl to pro vás těžký či příjemný posun?
Řekl bych, že to pro mě byl docela důležitý krok. Jelikož jsem si nějaké zápasy ve starším dorostu zahrál už v minulé sezoně, když jsem byl druhým rokem v mladším dorostu, tak to pro mě tak nové nebylo. S pár kluky se už znám, tak si myslím, že to bude v pohodě.
Zároveň se do staršího dorostu přesunul i trenér Jiří Katz. Berete to jako výhodu?
Určitě ano. Pan trenér Katz mě trénuje už od sedmé třídy, kdy jsme spolu byli ještě ve Zbraslavi a poté spolu přestoupili do mladšího dorostu na Spartě. Tréninky s ním mě hodně baví, je s ním velká sranda a umí dobře povzbudit. Je to perfektní trenér.
V současné době zaujímáte jako tým první místo v tabulce vaší skupiny. V čem myslíte, že je vaše největší síla?
Řekl bych, že naše největší síla je asi v týmovosti. V útoku navíc dáváme docela dost gólů, což je hodně důležité.
Oproti minulému ročníku se nyní vy osobně řadíte mezi tahouny celého mužstva. Myslíte si, že je to i vaší hokejovou vyzrálostí?
Určitě. Každý zápas mi něco dává, snažím se na svých výkonech stále zlepšovat. Samozřejmostí je držet se pokynů trenérů. Jak jsem již řekl, hrajeme jako tým.
Byl jste nominován na turnaj do Kanady. Vnímáte to jako ocenění za vaši hokejovou píli?
Ano vnímám, je to super. Beru to asi jako můj dosavadní největší hokejový úspěch. Když jsem se to dozvěděl, byl jsem hodně rád. Od té doby na turnaj v Kanadě pořád myslím a už se ho nemůžu dočkat!
Poblahopřál vám k tomuto úspěchu i váš mladší bratr Michal, který hraje za mladší dorost?
Ani moc ne. (smích) S bráškou si moc nepřejeme, spíš se dohadujeme, kdo dává hezčí góly. Přesto si ale myslím, že ho to také alespoň trochu potěšilo, že jsem byl nominován.
Společně s vámi jede také váš spoluhráč Ondřej Pšenička. Určitě se budete navzájem podporovat, je to tak?
Jasně. S Pšendou jsme velmi dobří kamarádi. Dokonce snad i na skoro všech akcích jsme byli spolu na pokoji, takže se vzájemně podporujeme. Jsem rád, že tam budeme spolu.
Ve skupině narazíte na týmy Švédska a Kanady. Máte s jejich stylem hry už nějaké zkušenosti?
Se Švédy jsme už hráli pár zápasů v U16, takže ty trochu známe, ale s Kanadou to bude premiéra. Moc se na ni těším, jelikož Kanada je známá svou kvalitou. Bude to super.
Budou vaše získané zkušenosti z turnaje cenným přínosem i do budoucna?
Věřím tomu, že ano. Moc se na turnaj těším. Získané zkušenosti se určitě budu snažit využít v zápasech v klubu a podělit se s nimi s kluky.
Jak těžké je jako školou povinný hráč skloubit školu, tréninky a zápasy?
Musím říct, že zatím to jde docela v pohodě. Někdy je toho sice trochu hodně, ale pořád to jde zvládnout. Velkou oporou jsou mi rodiče, kteří mi ve všem pomáhají.
Vzhledem k vašemu vytížení máte čas na svoje koníčky?
Jojo, mám. I když někdy úplně ne, jak bych zrovna v tu chvíli chtěl, ale pak když máme nějaké volno, tak si to vynahradím.
V mladším dorostu jste v předešlé sezoně slavil zisk zlaté medaile. Budete mít v tomto ročníku stejné ambice?
Přesně tak. Bylo by to super být zase mistry, kvůli tomu celou tu sezonu dřeme. Uděláme pro to všechno, aby se nám to zase povedlo. Je to pro nás velká výzva.
FOTO: Juniorský hokej; Juliana Zash
