V neděli proběhl 11. ročník tradičního projektu Sparta vzdává hold. V čem byl z tvého pohledu speciální?
Letošní hold byl ojedinělý zejména díky scéně na ledové ploše. Z audiovizuální techniky jsme využili videomapping v útočné třetině, který diváci v O2 areně běžně nevidí. Navíc jsme poprvé využili také prostoru přímo v hledišti, kam jsme umístili hudbu Hradní stráže spolu s vlajkonoši jednotlivých složek.
U kolika holdů jsi byl?
Byl jsem skoro u všech, vynechal jsem pouze první. Od sezony 2010/2011 jsem se na projektu pravidelně podílel. Letos jsem si užil svůj desátý hold, takže je to pro mě takové malé jubileum. Na druhou stranu jsem byl u zrodu nového pojetí celé akce, kdy byly poprvé k vidění ceremoniály a celkově se na všem začalo pracovat na vyšší úrovni. Takže vlastně můžu říct, že jsem prošel takřka všemi holdy. Doufám, že jich ještě pár v dalších letech přidám.
Myslíš, že se náš hold dá porovnat s jinými projekty v zahraničí?
Určitě. Úroveň scény je srovnatelná s vybranými zahraničními kluby. Myslím si, že se čím dál více blížíme úrovni v Severní Americe. Nejsem si jistý, zda nějaký zahraniční klub drží tradici podobného projektu tolik let jako my.
Považuješ hold ze své pozice režiséra sparťanských zápasů za vrchol všech projektů?
Ano. Všechna oddělení klubu se zaměřují na projekt samotný, můžeme říct, že se jedná o projekt v projektu. Vše se plánuje paralelně s dalšími projekty v rámci prezentace klubu. Jede se klasická denní činnost. Doopravdy každý úsek se musí soustředit na plánování a vyvinutí dostatečného úsilí na to, aby měl hold patřičný dosah a výstup, který od toho všichni očekáváme. Vše je navíc umocněno tím, že se jedná o jedenáctý ročník. Sparta se tehdy inspirovala v zahraničí jako první. To, že v ostatních klubech vyznávají své hrdiny, všechna čest. Buďme rádi za to, že česká scéna takhle vystupuje. Sparta by ale měla být vždy o krok před ostatními, udávat v Česku trendy.
Jak ses dostal k režírování zápasů?
Díky Spartě, kde jsem se postupnými kroky v odděleních dostal až do fáze, že jsem chtěl být u řízení zápasu. Režie je hlava a mozek utkání, která ovlivňuje nejenom zábavu, ale také například sportovní úsek a někdy samotný výsledek. Tohle mě lákalo nejvíc: pomáhat sportovnímu výsledku a zároveň informovat a dobře pobavit obecenstvo, aby vlastně díky tomu, co vidí, mohli být lidi na Spartu hrdí, že ona je číslo jedna.
Jsi sparťanem odmala?
Nejsem, jelikož jsem se narodil v Teplicích. Brácha a můj táta jsou hokejisti, u mě je to spíš koníček. Závodně jsem hrával fotbal, s rodiči jsme ale objížděli všechny možné sportovní akce. Ve chvíli, kdy jsem přišel na Spartu, pocítil jsem jiný přístup lidí a to, co je Sparta za klub. Do té doby jsem o tom pouze slyšel. Až když jsem se s tím vším setkal – a teď z pozice režiséra po deseti letech, který má nadhled nad všemi zápasy a emocemi jednotlivých lidí –, jsem poznal, jak lidi Spartu berou. To mi dalo základ, abych si o tom udělal představu. Rozumím tomu, co pro fanoušky celá Sparta jako tradiční značka znamená. Sparta je pro fanoušky náboženství. Pro lidi, děti, rodiny je to zásadní věc v jejich fanouškovských životech. Je to prostě něco velkého, co člověk má v sobě a chodí s tím. Tak to má být.
Prožíváš zápasy emotivně?
Jsem hodně emotivní, moji spolupracovníci to vidí a slyší každý zápas. (směje se) Hodně se do vedení zápasu vkládám, je velice důležité být na vlně fanouška. Jde o to, abychom fanouškovi nabídli to správné, co on zrovna chce. Je tedy potřeba částečně se vcítit do role diváka a hlídat, aby rozhodnutí neuškodilo klubu, hře, neporušili jsme nějaké regule. Zároveň se snažíme pomoci trenérům i hráčům, pouštět jim určitou situaci, která byla nefér nebo kterou rozhodčí přehlédli. Fanoušci díky tomu dostanou nový náboj. Vše je ale třeba dělat s citem. Do sportu určitě nepatří zesměšňování soupeře, není to filozofie myšlení Sparty.
Máš v hokeji rád bitky?
Rozhodně! Je to impuls, který zápas občas potřebuje. Férová bitka je vždycky tahák. Musí na ni být ale připravení oba hokejisti. Hráči si uvědomují, že oni sami můžou dát celému zápasu nový náboj.
Kde bereš inspiraci pro svou práci?
Snažím se hodně vzdělávat. Náš obor nemá žádné specializované vzdělání nebo konkrétní školu. My se vzděláváme tím, že sledujeme trendy ve světě, objíždíme různé veletrhy, pozorujeme videa a vše konzultujeme s dalšími lidmi i mezi sebou. Je hrozně důležité, že naši práci rozebíráme a probíráme ji s různými technickými firmami. Technika je právě to, co nám dělá obraz a vizuál daného projektu a show. Musíme být i technicky vzdělaní. Je paradox, že spousta lidí si říká, jak můžu mít vystudované ČVUT a dělat tuhle práci. Když se nad tím zamyslíme, propojení tu je. Naše práce je založená na tom, jak funguje režie, technika, a kompletní audiovizuální fungování arény a všech těchto projektů.
O2 arena je jedinečná, nabízí nám neuvěřitelné možnosti. Ale s tím jsou spjatá i nějaká pravidla, která v ní jsou. Kromě hokeje se zde střídají různé akce, ať už jde o koncerty, konference a další eventy. Tím pádem tu nemůžeme vždycky realizovat to, co by teoreticky šlo. Jakmile to ale lze, dostává se to do úplně jiné dimenze než v Holešovicích. Stará hala už má bohužel to nejlepší za sebou. Všichni víme, že tam by se Sparta už nikam výrazně neposunula.
Díky Spartě jsem nahlédl do dalších projektů
Jak probíhá tvůj běžný zápasový den?
Mojí dlouholetou tradicí je to, že každé ráno do osmi hodin v hrací den posílám všem lidem z našeho marketingového, PR a produkčního týmu podklady k zápasu. Dělám to záměrně. Do noci se totiž ještě můžou některé věci změnit. Každý zápasový den vstávám hodně brzy ráno. Sedám hned k počítači, kde dodělám předpřipravené zápasové věci, aby v osm hodin všem lidem pípaly na mailu důležité zprávy. Poté často doděláváme ještě nutné materiály k aktuálnímu zápasu. Pak si zajdu do posilovny, abych se nabudil na stejnou vlnu a energii jako naši hráči. Pět hodin před utkáním přijíždím do arény, připravím si věci a poté už jen čekám na zápas.
S kým jsi během zápasu v kontaktu?
V kontaktu jsem takřka s každým. Scházejí se u mě všechny informace, které pak potřebujeme vzkázat fanouškům. Největší kontakt mám s produkčním týmem a marketingovým týmem, se kterými řeším kompletně celou produkci podle připraveného scénáře. Jsem často ve spojení se sportovním manažerem i s generální ředitelkou. Reagujeme na vývoj zápasu, často se stává, že přes tiskového mluvčího posíláme vzkazy dolů na střídačku trenérům.
Kolik lidí s tebou v režii pracuje? Fungujete také jako tým?
Nahoře se mnou sedí celkem deset lidí a čtyři kameramani na platformách. Co se týče vybavení a obsazení štábu, jsme na extraligové první příčce. Pravidelně chodíme s kolegy za zábavou mimo práci. Snažím se po těch letech na Spartě být také tím, kdo tmelí partu, podobně jako hokejisté v kabině. O to samé se snažíme i v rámci sparťanského managementu.
Na Spartě jsi strávil spoustu času. Které jsou tvoje nezapomenutelné okamžiky?
Mezi nejlepší patří dílčí okamžiky, které jsem tu zažil. Rád vzpomínám na chvíli, kdy se stal Jarda Hlinka neproduktivnějším hráčem v historii klubu, pak na gól Petra Tona, kdy dosáhl na rekordní metu dosažených branek ve sparťanském dresu. Vzpomínám si, jak jsme jeli pro pana Zábrodského na letiště s jeho synem a u pana Siveka jsme na hotelu strávili příjemný večer povídáním si o tom, jak bude vypadat další ceremoniál. Pamatuju si, jak jsme se tentkrát semkli jako celá parta a objeli tehdy ještě podceňovanou CHL a dotáhli to až do finále, které jsme bohužel prohráli. Další, co mě napadá, je letadlo Jaroslavle, které spadlo před lety i s našimi hokejisti. To jsem bral jako takový mezník, kdy jsem si uvědomil, jak lidem, kteří se jakýmkoli způsobem podílí na chodu klubu, muselo být. Byl mezi nimi i náš Honza Marek, velký sparťan. Jsem rád, že jsme mu udělali slavnostní pietu a řádně uctili jeho památku. Tohle mám navždy uložené v srdci.
Máš už v plánu něco dalšího, co bys chtěl na Spartu přinést?
Už se o mně ví, že nejsem režisérem pouze na Spartě, která mi dala obrovskou příležitost nahlédnout do dalších projektů, sportů a odvětví. Realizací, které jsme dělali, je hodně. Nejenom na české scéně, ale i v Evropě. Sparta má stále u mě prioritu, proto jsem za uplynulých deset let nechyběl ani na jednom utkání. Takhle je to i teď, kdy máme jiné věci a trochu odlišnou show. Vždycky budu rád, když Sparta a její partneři pomůžou k tomu, abychom byli jedineční a udávali trend v tom, jak má sportovní event v republice vypadat.
Při kterých akcích jsi byl součástí režie?
Mám za sebou tři mistrovství světa pod hlavičkou IIHF. Byl jsem na mistrovství světa v Praze, na Slovensku a naposledy jsem řídil juniorské mistrovství. Za sebou mám mistrovství světa ve florbale, mistrovství Evropy v basketbale, druhým rokem děláme v O2 areně Prague PlayOffs, což je opravdu obrovská akce. Organizovali jsme softbalové mistrovství, zúčastnili jsme se opravdu hodně akcí. Je velice zajímavé, co vlastně znamená slovo sportovní režisér. Není to o choreografii, ale musíš se snažit „prodat“ daný sport fanouškům. Hlavním úkolem je dostat je do varu během předzápasového programu. Snažíme se o to, aby se sportem bavili.
V čem je jiné hokejové mistrovství světa oproti zápasu Sparty?
Mám možnost odpoutat se od klubismu. Na mistrovství se pracuje s neutrálním fanouškem, pokud zrovna nehraje domácí tým. Práce je celkově zábavnější a pestřejší a přináší nám to trochu uvolnění. Člověk lidi baví. Může se uvolnit a shodit ze sebe stres z toho, aby naše Sparta vyhrála.
Lišilo se mistrovství světa v Praze od toho na Slovensku?
Částečně. Český organizační výbor věděl, že v O2 areně se dá udělat spoustu věcí. Vše se realizovalo s větším časovým předstihem. Na Slovensku se do příprav vstoupilo trochu později, jelikož si nebyli jistí, zda tento druh zábavy a infotainmentu potřebují a chtějí. Ale v konečném součtu byli slovenští fanoušci fantastičtí. Jsme moc vděční za to, že i slovenská strana si vzala do týmu kolegy z České republiky. Díky tomu jsme mohli společně s IIHF zastřešit obě arény a spolupracovat i na velkém zahajovacím ceremoniálu.
Pojedeš na mistrovství světa 2020 ve Švýcarsku?
Aktuálně to řeším. Ve Švýcarsku působí marketingová agentura, která pracuje pro IIHF. My jsme pyšní na to, že nás IIHF vůbec zná. Udělali jsme jim tři šampionáty, už vědí, co umíme. Chápu ale, pokud si vyberou domácí produkci, byl by to logický krok. Nepotřebujeme se ukazovat za každou cenu, pracujeme s pokorou, připravení na to, až nás někdo osloví.