3. 8. 2008 Radek Papáček

František Ptáček učil děti střílet pukem

Volné chvíle mezi tréninky hokejisté tráví různě. Obránce František Ptáček dává většinou přednost rodině, kterou spolu s manželkou tvoří ještě dvě malé holčičky. Jeden volný víkend během letní přípravy ale například neváhal využít ani k navštívě dětského tábora v Orlických horách. Téměř až u polských hranic zasvěcoval děti do tajů hokeje.

„Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ Toto heslo se neslo celých čtrnáct dní letním dětským táborem Astra nedaleko obce Dlouhé Rzy v Orlických horách. Příběhem statečného d´Artagnana a jeho tří přátel se nechali unášet děti z trutnovského Občanského sdružení Klíč. Kromě přenesení se do dobrodružné Francie, kde v 17. století vládl Ludvík XII. děti zažily spoustu dalšího zajímavého programu.

Seskok padákem, ohnivá show, ukázka zásahu celní správy, paintball, to je jen vskutku namátkou.

V hlavní roli Franta Ptáček

V polovině tábora rekreační středisko navštívil i obránce hokejové Sparty František Ptáček. „On opravdu přijede ten hokejista?“ ptali se děti váhavě při pohledu na táborovou vývěsku. Jméno Franty Ptáčka totiž bylo napsáno v denním režimu jako název programu. Jejich pochyby se rozplynuly již o pátečním večeru.

To na Astru skutečně přijel František Ptáček ještě se svou jednou dcerkou. Malé táborníky před večerkou stačil už pouze pozdravit, ale od následujícího rána se s ním poznali již všichni. Jestli vlídně nebo naopak, to těžkou posoudit. Franta totiž s dětmi vyběhl na tradiční rozcvičku a ta jak známo na táborech nebývá přímo dvakrát v oblibě. „Ale nebylo to tak strašné. Dělal s námi jiné cviky než obvykle a tak byla aspoň nějaká změna,“ pověděla slečna Adélka.

Po snídani se děti rozděleni do oddílů účastní různých her a soutěží. Postupně se tak střídají i u Franty Ptáčka, kdy se pukem zkoušejí trefit do otvoru v brance. Z pěti pokusů se to někomu daří více, někomu méně. „To je on, ten tam určitě poletí,“ povzbuzuje jednu mladší dívku Franta a ukáže na otvor vzdálený zhruba tři metry. A skutečně – zásah. Radost z očí šťastné střelkyně je přímo zjevná.

„Je to jako dvacet deka salámu,“ vysvětluje dále Franta, když některé děti namítají, že puk je příliš těžký. Když hokejku do ruky vezme dívka Jana a po pěti mylných pokusech tvrdí, že „to prostě nejde“, zkušený obránce rychle zareaguje. „Jo, to znám,“ dá se do smíchu.

Když naopak jedenáctiletý Lukáš suverénně prvním pokusem trefí střed otvoru, Franta rovněž pohotově zareaguje. „Ještě takhle čtyřikrát a udělám kotrmelec,“ zní vyhlášená sázka. Od akrobatického výkonu jej uchrání až za mohutného povzbuzování kamarádů Lukášovo zaváhání posledním pukem. Do té doby byla jeho série naprosto čistá.

U desky s pěti kotouči se vystřídalo všech zhruba sto padesát dětí, kterým Franta kromě podání puků trpělivě vysvětloval i jak hokejku správně držet nebo jak se ke střele postavit. „Dohromady i se všemi vedoucími to bylo asi přes osm set puků,“ pokýval dvojnásobný otec smířlivě hlavou nad tím, že toho bylo docela dost. Na samotný závěr udiveným dětem ještě ukázal, jak se pro některé z nich toužebný cíl nechá trefit i z uctivé vzdálenosti. Oproti nim si totiž popošel ještě o dobrých pětadvacet metrů dál.

„Mezi děti jsem rád přijel. Chtěl jsem, aby si zkusili s puky zastřílet a věděli, že to také není zase až tak jednoduché. U televize se totiž snadno pak říká, jak je možné netrefit prázdnou branku. Nyní už to třeba také budou vidět jinak,“ řekl František Ptáček.

Po zaslouženém obědu a poledním klidu se s dětmi sešel ještě ke společnému povídání. Zahrnut zvídavými otázkami neměl odpověď jen na jednu z nich. „Nezlobte se, ale kolik je můj plat vám neřeknu. To je snad tak jediné, co ze mě nedostanete. Až budou platy všech hokejistů veřejné, nebude v tom problém, ale nyní ne,“ usmál se sympatický bek.

Celá jeho návštěva pak byla zakončena vyhlášením nejlepších střelců z dopolední soutěže a autogramiádou. „Jsme moc rádi, že mezi nás Franta přijel. Pro spoustu dětí to byl určitě jeden ze zážitků na táboře, na které budou vzpomínat. Mimo jiné poznali, že i špičkový extraligový hokejista je absolutně normální a pohodový fajn chlap,“ prohlásil vedoucí tábora René Miča.