Příběh Jana Buchteleho v zápase ale začal mnohem dříve. Už ve druhé minutě nastřelil tyč. A ve 14. minutě se dostal do svého prvního samostatného nájezdu v zápase. Zkoušel bekhendový blafák. Ale na brankáře Kristana si nepřišel. „Puk mi odskočil,“ popsal svůj nezdar.
Ve třetí třetině dostal, už poučen, druhou šanci. Když ho Marek Ďaloga vyslal do úniku, Buchtele svižnou střelou mezi betony zvýšil na 4:2. „Při druhém nájezdu už jsem se snažil nic nevymýšlet. Hodně jsem ho chtěl proměnit,“ prozradil čtyřiadvacetiletý útočník, který trefou odvrátil blížící se drama.
Celá sparťanská akce však zaslouží pozornost už od počátku. Ďalogova rozehrávka z vlastního pásma, kterou vyslal Buchteleho daleko za pardubickou obranu, soupeře překvapila. Náskok měl Buchtele komfortní. „Když Marek nakopne tu svojí motorku, přejede klidně celé hřiště. Ale teď mě výborně viděl najetého. Jsem rád, že jsem z asi desáté střely v zápase skóroval,“ usmál se.
Připomněl tím ještě jednou své střelecké nezdary v utkání. „Ale Tomáš Rolinek mi celý zápas dodával energii. Měl jsem ho jako psychologa na střídačce,“ pochválil kamaráda, také bývalého hráče Pardubic. „Věřil jsem do poslední chvíle, že mi tam něco spadne.“
Nejen při jeho trefě hráli velkou roli sparťanští obránci. Podíleli se na všech čtyřech gólech. “V dnešním hokeji je hodně důležité, aby beci podporovali útok,“ ocenil Buchtele práci kolegů. „Trénujeme na to systém. V každém zápase pak dojde na chyby soupeře a otevře se situace. Pak záleží na schopnostech hráčů, aby uměli poslat hráče třeba do samostatného nájezdu. Jen musíme trochu víc myslet i na defenzívu,“ upozornil sparťanský střelec.
Vítězství proti Východočechům si cení i kvůli divákům. Přišlo jich přes šest tisíc a po delší době odešli povětšinou spokojeni.“ Je pravda, že jsme je v posledních zápasech nepotěšili. Byli ale trpěliví a na Pardubice jich přišlo hodně. Snad jsme jim to trochu vrátili.“
