V první třetině jste soupeře přestříleli neuvěřitelným poměrem 21:2, ale gól z toho byl jen jeden. Zamrzelo to po takové dominanci?
Abych řekl pravdu, tak já to nevěděl, až trenér o přestávce nám řekl, že to byl až takový rozdíl. Z naší strany to byl skvělý vstup do utkání, ale je opravdu škoda, že jsme z toho nevytěžili více gólů. Říkali jsme si, že už ho konečně musíme dát. Ty šance pořád přicházely a přicházely a my to tam ne a ne dostat. Gólman chytal dobře a my ho navíc dost trefovali. Ale věděli jsme, že když nepolevíme, tak tam ten gól už musí spadnout, což se naštěstí stalo. Byl jenom jeden, ale pak jsme přidali i další.
Ve druhé třetině se ale Zlín zmátořil a dělal problémy, dokonce dvakrát snížil…
Nic jiného jim nezbývalo, horší už být nemohli. My jsme tam měli ze šancí, které jsme si vytvořili, dát víc gólů. Druhá třetina už byla o poznání vyrovnanější, naštěstí jsme po ní pořád drželi vedení. Oni se dostali do hry díky přesilovkám, dali v nich oba góly.
Za stavu 3:2 přišla v úvodu třetiny dlouhá zlínská přesilovka pět na tři. Bylo klíčovým momentem to, že jste se v ní dokázali ubránit?
Byl to hodně důležitý moment, že jsme ubránili pět na tři. A potom jsme navíc v naší přesilové hře dokázali odskočit. Poté už jsme věděli, že to uhrajeme.
Ačkoliv se Zlínu v této sezoně nedaří, předchozí dva vzájemné zápasy vyhrál. Oddechli jste si, že jste na něj konečně našli recept?
Domácí zápas si vůbec nepamatuju, protože ten jsem strávil v nemocnici, takže ani pořádně nevím, kolik skončil. (smích) No a tady jsme minule prohráli 0:1, takže jsem rád, že jsme je konečně porazili. Ty předchozí zápasy byly vyrovnané, teď se nám konečně podařilo vyhrát.
Vám osobně se podařilo hned dvakrát prosadit v přesilové hře, takže to byl pro vás i individuálně velice úspěšný vstup do rou 2015, že?
Ten můj první gól, to byla vyloženě náhoda. Máme tam s Honzou Buchtelem pracovat před brankovištěm, abychom si hlídali dorážky a gólman neviděl. Bylo to vyloženě štěstí, ani nevím, jestli to byla přímá střela od Emiho (Vladimíra Emignera), nebo to gólman do mě vyrazil. Každopádně mě to trefilo do kalhot a od nich se to odrazilo do brány.
Naposledy jste se před zápasem ve Zlíně prosadil na začátku prosince, už jste další trefy netrpělivě vyhlížel?
Teď jsem měl trošku zimní spánek, už jsem si to taky říkal. (smích) Kdysi by mi to tak nepřišlo, ale teď už jsem byl zvyklý je dávat, takže už jsem cítil, že bych mohl nějaký dát. Samozřejmě je to dobrý pocit, když to tam padá, za to je rád každý hokejista. Doufám, že to bude pokračovat a ještě nějaký gól dám.
