Úvodní duel čtvrté čtvrtiny na ledu Plzně nabídl spíš urputný hokej ve stylu vyřazovacích bojů, než nějaké gólové hody. Na první gól se čekalo až do 36. minuty, kdy otevřel skóre v přesilové hře pěti proti třem Jaroslav Hlinka, který tak vyrovnal klubový rekord v produktivitě. „Já osobně jsem to věděl, zaslechl jsem to v šatně. Že bychom se ale potom ve zbytku zápasu soustředili nějak speciálně na to mu nahrávat, aby dal ten historický bod, to ne. Jsme ale moc rádi, že se mu to podařilo, a já mu moc moc přeju, aby si na čele udělal pořádný náskok,“ okomentoval Hlinkův milník Mikuš.
Plzeň dokázala v 50. minutě srovnat na 1:1 a poté se tlačila minimálně za prodloužením. Ale nebylo jí přáno, v 95 vteřin před koncem třetí třetiny totiž vyslal dělovku na bránu Machovského právě Mikuš. „Podíval jsem se a viděl jsem, že má hodně volného místa na pravé straně. Já jel z druhé strany, takže se asi nestíhal přesunout. Snažil jsem se prostě trefit bránu,“ popisoval šťastný střelec. „Byl to těžký zápas, stejně jako ty tři, které jsme dosud s Plzní hráli. Jsme moc rádi, že se to nakonec přiklonilo na naši stranu, rozhodovaly detaily.“
Na rozdíl od mnoha zápasů, kde sparťané v samotném závěru ztratili vedení či naději na prodloužení, tak tentokrát soupeře sestřelili na konci třetí třetiny oni. “Konečně se nám to povedlo. Jsme rádi, že už umíme zápasy otáčet na naši stranu, a ne je prohrávat, jako tomu bylo v první polovině sezony, kdy se nám to stávalo dost často. Bylo to asi dost o psychice, na které jsme zapracovali. Víme, že když je to 1:1 nebo 0:0, tak musíme hrát zodpovědně až do konce,“ zamyslel se slovenský obránce.
Na tom, že sparťané Plzeň potřetí ze čtyř vzájemných zápasů porazili, nesly velkou zásluhu i dobře ubráněná oslabení. “Jsme rádi, že nám vyšlo to, na co jsme se proti Plzni připravovali. Před zápasem jsme si dělali rozbor jejich přesilovek na videu, takže jsme věděli, co obě jejich přesilovkové formace hrají. Dobře jsme to potom pokrývali, což byl podle mě jeden ze základních stavebních kamenů úspěchu,“ pochvaloval si Mikuš.
Tomu se v lednu neobvykle střelecky daří, prosadil se už potřetí za posledních šest zápasů. „Nevím, čím to může být. Předtím jsem dal nějaké tyčky, někdy tam padne lecjaká střela, jindy naopak člověk na ten gól musí dřít jako kůň. Jsem moc rád, že se mi po dlouhé době podařilo dát ten první gól a pak už i další dva,“ usmíval se Mikuš, který byl jedním z pouhých tří střelců pátečního duelu. „První dvě třetiny bylo hodně málo vyložených šancí na obou stranách. Chvíli předtím, než se mi povedlo dát rozhodující gól, tam měl Jaroslav Hlinka obrovskou šanci, takže ke konci už se hrálo docela nahoru dolů. Nakonec to naštěstí vyšlo nám.“
