Do Sparty se vracíte po dvou letech strávených v zámoří, jak k návratu došlo?
Do Kanady jsem odcházel před dvěma lety především kvůli draftu, abych tam byl víc na očích. Navíc v áčku tu byl hrozně silný tým a já cítil, že bych se nijak hodně neprosadil. Teď je to podle mě trošku jiné, než když jsem odcházel. Byl jsem rád, když se mi Sparta ozvala, pánové Martinec i Jandač se mnou mluvili a mám z toho dobrý pocit. Říkali, že mě viděli hrát a jsou rádi, že tu jsem.
Martin Réway
- *24. ledna 1995 v Praze
- draftován Montreal Canadiens v roce 2013 ve 4. kole na 116. místě
- reprezentuje Slovensko
- účastník dvou juniorských a jednoho seniorského MS
Čeká vás první klubová sezona mezi seniory. Mezi dospělými jste si už ale zahrál na té nejvyšší úrovni, rovnou na letošním mistrovství světa…
To, že jsem si na mistrovství světa zahrál mezi dospělými, mi rozhodně hodně pomohlo. Ale určitě budu muset makat jako všichni ostatní. Je nám jasné, že o své místo budeme muset bojovat. Já věřím, že to můžu zvládnout. Budu hrát proti starším hráčům, kteří už mají hodně odehráno, což mi hodně dá.
Byla pro vás nominace na světový šampionát v běloruském Minsku překvapením?
Úplně překvapení to nebylo, bavil jsem s trenéry už po dvacítkách. Slovensko to chce takhle dělat, že bude zapojovat mladší hráče. Byl jsem samozřejmě hodně rád, když se mi ozvali, tajně jsem totiž doufal, že by to mohlo vyjít.
Hrálo právě působení v národním týmu Slovenska roli v rozhodování, zda se ze zámoří vrátit do Evropy?
To, že měla Sparta zájem, mě jen utvrdilo v tom, že bych se mohl vrátit. Zároveň tak budu trenérovi z repre na očích, mistrovství světa se bude příští rok konat v Česku a já bych na něm strašně chtěl hrát. V reprezentaci bych se chtěl uchytit a hrát za ni častěji, z Kanady jsem přes sezonu na turnaje jezdit nemohl.
Jak vlastně došlo k tomu, že rodák z Prahy reprezentuje Slovensko?
V Praze jsem se narodil a žil jsem tu do dvanácti let, potom jsme se s tátou, který je Slovák, přestěhovali kvůli jeho práci na Slovensko. Tam jsem hrál nějaké tři roky. Mládežnické reprezentace začínají asi ve 14 letech a já byl v té době zrovna na Slovensku, kde mi dali pozvánku. Když jsem byl později na Spartě, tak se nějak řešilo, jestli bych mohl nastoupit i za českou reprezentaci. Ale hraju prostě za Slovensko a jsem šťastný, že mi dali šanci.
Cítíte se tedy jako Slovák, nebo Čech?
Tak nějak půl na půl. Mamka je Češka, táta Slovák, mám to takové smíchané.
Rád nahraju, jsem kombinační typ, říká Reway
Jak byste jako účastník dvou juniorských a jednoho seniorského mistrovství světa popsal největší rozdíl mezi juniorským a seniorským hokejem?
Co se týká rychlosti, tak bych neviděl extra rozdíl. Ten je především ve zkušenosti hráčů. Podrží si puk, vědí, jak to rozehrát, a jsou silnější. Mají za sebou spoustu sezon v áčku, to je na ledě vidět.
S některými současnými sparťany už jste se tu během svého ročního působení ve starším dorostu setkal. Koho ze spoluhráčů znáte?
Bylo to fajn se s některými kluky zase potkat. I když třeba s Martinem Procházkou nebo s Dominikem Volkem se vídáme i na dvacítkách. Z těch starších kluků taky některé znám, třeba Dana Přibyla nebo Míru Formana. S těmi ostatními se ještě seznámím, myslím, že to bude v pohodě.
K týmu jste se připojil ve chvíli, kdy je v plném proudu letní příprava, tedy ne úplně oblíbená část sezony…
Tu nemá nikdo zrovna oblíbenou. Ale musíme to odmakat, budeme z toho těžit celou sezonu. Mě osobně čeká po dvou letech týmová letní příprava. Měl jsem jen krátkou pauzu po mistrovství světa, poté jsem už začal trénovat.
Ve vašich statistikách v dorostu Sparty i v zámoří převažovaly asistence nad góly, považujete se především za nahravače?
Rád nahraju, když mám komu. Nemám s tím problém, jsem kombinační typ a rád si to s někým narazím. Ale když tam nikdo není, nebo by nahrávka neprošla, tak radši vystřelím.
Právě během svého jediného roku ve sparťanském dresu jste nasbíral 84 bodů ve 34 zápasech. Bylo by asi příjemné navázat podobně i v áčku, že?
Měli jsme tehdy skvělý tým, skončili jsme druzí v extralize. Prohráli jsme až ve finále s Vítkovicemi. Body hráče vždycky potěší, ale je to stejně zásluha spoluhráčů, bez nich bych ty body neměl. Já se budu snažit hrát hlavně pro tým, protože tady jdou individuální statistiky stranou. Každý gól nebo áčko samozřejmě potěší, ale důležité je, jak se bude dařit celému týmu.
