Vinterovi: Rodinná tradice od první světové

Čtyřiatřicetiletý poručík Jakub Vintera nastoupil do služebního poměru u Policie před třinácti lety. A jak sám přiznává, byla to pro něj jasná volba a nad ničím jiným ani nepřemýšlel. Měl hned několik vzoru v rodině, ale nejvíce ho však ovlivnila práce jeho otce. Po dvou letech na Obvodním oddělení v Náchodě se přesunul na Službu kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, kde je mimo jiné specialistou na trestné činy páchané na seniorech.

Zároveň je stejně dlouho členem krajské pořádkové jednotky a Operativní skupiny, která provádí zákroky proti nebezpečným pachatelům, a mezi jeho činnosti patří i pozice vyjednavače. Jakub se v posledních letech zúčastnil dvou zahraničních misí, a to v Makedonii nebo Řecku. Jak sám říká, na práci ho baví hlavně rozmanitost a kupředu ho žene touha po spravedlnosti. Za svou práci již také obdržel mnoho vyznamenání a ocenění.

Ani pro jeho mladšího bratra Ivana neexistovala při výběru povolání jiná volba, a tak již od roku 2007 pracuje na Obvodním oddělení v Náchodě, kde jsou jeho hlavní činností výjezdy na tísňová volání. Ať už se jedná o různá oznámení od domácího násilí po krádeže nebo dopravní nehody.

Policejní kanceláře byly pro oba bratry v dětství oblíbeným místem, pracovali zde totiž oba rodiče. Otec Ivan Vintera, mjr. v.v. nastoupil do služebního poměru v roce 1978. Největší kus profesního života strávil na 2. oddělení hospodářské kriminality v Náchodě, kde byl téměř 20 let na vedoucí pozici. Následně byl komisařem Služby kriminální policie a vyšetřování a naposledy vedoucím prvního oddělení Služby kriminální policie a vyšetřování v Náchodě.

„Bral jsem to jako poslání, nebyla to pro mě jenom práce, byl to koníček,“ říká zpětně a přiznává, že jeho práce byla i jeho životem a kolektiv bral jako druhou rodinu. Během své kariéry byl u mnoha vyřešených případů, což ho posouvalo stále dál. „Měli jsme výborný kolektiv, na všechny bylo spolehnutí. Byla tam radost, spokojenost s dobře odvedenou prací. Bylo to pro mě všechno.“ I po skončení kariéry u policie ale zůstal ve složkách IZS, jezdil totiž se sanitním vozem. Ve služebním poměru u Policie byla i jeho manželka Jitka Vinterová.

Zatímco pro Ivana Vinteru staršího byl v době rozhodování o budoucím povoláním největším vzorem jeho strýc, pro jeho syny to byli i další předkové z matčiny strany. Vše začalo u jejich prapradědy - Heinricha Caldra, který byl za 1. světové války zařazen u polního četnictva feldgendamerie c. a k. armády. Jeho syn Jaroslav Caldr, účastník květnového povstání v Hořicích, navázal prací u SNB. Bratři Vinterové měli další vzor i z otcovy strany. Jeho otec, tedy jejich děda, kpt. 3. třídy Bohuslav Vintera, sloužil jako velitel letky u 6. stíhacího bombardovacího leteckého pluku na Slovensku, kdy létal na MIG 15 bis. Dne 21. 11. 1958 při nočním cvičení tragicky zahynul. Stroj mel poruchu a Bohuslav Vintera se i přes rozkaz katapultovat rozhodl stroj zachránit, což se mu stalo osudné. V té době mu bylo 28 let a jeho synovi, otci Jakuba a Ivana ml., pouhé 4 měsíce.