Mírní hořkost porážky vědomí, jak jsme se dokázali na konci zápasu zvednout?
Hodně malá náplast. Prohráli jsme, ale můžeme si za to sami nepovedeným začátkem. Musíme se poučit, musíme hrát celých šedesát minut.

Zdá se mi, že jsme prohráli dva podobné zápasy. Musíme se vrátit ke stylu, který nám fungoval doposud?
Souhlasím, je to jako čtvrtý zápas v bledě modrým. Musíme začít hned od začátku, šlapat do toho a hrát náš hokej, který nám umožnil vést 3:2 v sérii. Není proč se bát, jedeme do Třince vyhrát.

Je nejtěžší a klíčové se dostat za ně, když brání modrou ve čtyřech až pěti?
Jsou tím známí, hrajou to několik let. Mají to nacvičené, ale nejsou tým, který by se nedal porazit. Nebojíme se toho, máme hlavy nahoře a jak jsem říkal, jedeme do Třince vyhrát.

Čekáš, že se do nás doma více opřou a pokusí se nás rozhodit podobně jako v předešlém utkání?
Ať se opřou, nám je to jedno. My se soustředíme na sebe, nic jiného nás nezajímá.

Když jsi v poslední vteřině nahodil puk, měl jsi pojem o čase?
Slyšel jsem Kořena, jak na mě řve, že zbývá pět vteřin. I díky němu jsem se snažil puk rychle poslat na branku. (usmívá se)

Jak člověk prožívá takovou emoční horskou dráhu?
Emoce nahoru a dolů. Je to hokej, může se stát cokoliv. My do poslední chvíle věříme, že gól dáme. Tentokrát se nám to nepovedlo. Měli jsme ale info od videokouče, že tam kontakt byl, takže jsme jen čekali na verdikt.