Dvaadvacetiletý forvard pražské Sparty působí v extralize s dvouroční přestávkou již čtvrtou sezónu. V nejvyšší soutěži odehrál sto pětapadesát utkání, trefil se třikrát. Doposud mu štěstí přálo jen v utkáních se Zlínem. Svou první branku mezi seniory zaznamenal 3.11. 2006 a stejného soupeře pokořil tutéž sezónu v play off. „První branku doma jsem dal do prázdné branky, druhý ve Zlíně mi zkoumal videorozhodčí. Mám vždy štěstí,“ pousmál se sváteční střelec, jemuž se chudou brankovou sbírku podařilo den před Štědrým večerem rozšířit.

Gól s číslem tři si schoval na dvaatřicátou minutu. „Velkou práci udělal Látoš, v přečíslení mi dal parádní žabičku. Puk mi začal skákat, trefil jsem ho se štěstím. Přesto jsem rád, že mi to spadlo do branky. Šňůra byla až moc dlouhá,“ oddechl si robustní hokejista, jehož úder znovu nebyl zcela chtěný.

„Chtěl jsem jít do bekhendu, ale puk mi poskočil. Kdyby se mi střela povedla, asi by to branka nebyla,“ přiznal sympatický mladíček, jehož velkému okamžiku předcházela sporná situace v rohu obraného pásma. „Vyjížděl jsem z obranného pásma, zaklesli jsme se do sebe s jejich obráncem a jen jsem doufal, aby rozhodčí nepísknul. Podle mě to faul nebyl, pouze přese mě přepadl,“ je si jist Hromas. Soupeř však byl opačného názoru a dlouho po obdržené brance trucoval na střídačce a nechtěl poslat pětici hokejistů na led.

Nakonec vše dobře dopadlo a Hromas doufá v lepší časy. „Nejsem střelec, to ví každý. Mám jinou práci v týmu, přesto bych chtěl občas nějakým gólem pomoci. Snad se zlepším,“ přeje si pod stromeček nadaný hráč, jenž v mládežnických výběrech často reprezentoval Českou republiku. Fanouškům Sparty zase přeje tradiční „Štěstí, zdraví a lásku,“ uzavírá sparťanská jedenáctka.