Byl to velký souboj. Netíkův otec v dresu Sparty jako první vsítil gól tehdy mladičkému Haškovi. O pár let později chtěl už čtyřiačtyřicetiletého Haška pokořit Netík mladší. Snažil se, byl aktivní, pálil ze všech pozic, všechno marné. „Zřejmě jsem neudělal víc pro to, aby některá ze střel skočila v brance,“ soukal ze sebe skleslý Netík.

„Kdyby stál v brance kdokoliv jiný, bylo by to stejné. Nutím se do střelby často,“ upozorňuje Netík, jenž na populárního brankáře vyslal nevídaný počet deseti střel. Nakonec se musel spokojit pouze s asistencí. „Po buly jsem šel do branky, měl jsem asi dvě dorážky. Nakonec mu beton přehodil Lanýž,“ vrací se ke gólové radosti spoluhráče z třetí formace.

Hašek celkem lapil třiačtyřicet střel, na Netíka si však dával obzvlášť velký pozor. Podal soustředěný výkon, předvedl zákroky navíc. Sparťanské, ofenzivně laděné, mužstvo na něj hledalo recept jen těžko. „Chytal výborně. Je to hodně sledované, měl výjimečné zákroky,“ přikývl útočník.

Tentokrát se Haškovi povedly i nájezdy a sparťané podruhé v krátkém sledu museli okusit hořkost porážky. Vstup do soutěže se jim nevydařil. „Nájezdy jsou loterie, ale my se k nim nesmíme ani dostat. Ztratili jsme čtyři body, což je dost. Chybí nám produktivita, nestřílíme branky,“ láteřil produktivní člen širšího kádru reprezentace. Do řeči mu po druhém kole nebylo.