Proti defenzivně orientovaným týmům má Sparta v domácích utkáních často problémy, jaký byl taktický plán proti Vítkovicím?
Utkání bylo hodně ubojované, dokázali jsme ale vyhrát, a to nás nesmírně těší. Vítkovice hrají pod novými trenéry dobře, výborně brání. Drží za jeden provaz. Nesměli jsme ztrácet puky na modrých čarách, chtělo to hrát co nejvíce u nich v pásmu. To se nám, dá se říci, relativně dařilo. Jejich přesilovky ale byly smrtící – i když jsme věděli, jak je budou hrát. Byli vždy včas na správném místě. Dvakrát jsme inkasovali v oslabení.
Vyloučených hráčů bylo opět velmi mnoho. Jak vám tyto často rozkouskované a intenzivně přerušované zápasy ne/vyhovují?
Mně to nevyhovuje. Je to takový hokej bez hokeje. Není to to, co to bývalo – lehké seknutí nebo nadzvednutí hokejky – to se už všechno píská. Za sebe říkám, že je to špatně. Všichni jsou pak nas*aný, všechno se pak zbytečně pořád řeší.
Vedli jste 2:0, soupeř se dotáhl. Nepřišly obavy o výsledek?
Kdybychom se báli, tak tu nemáme co dělat. Musíme hrát až do konce. I za nepříznivého výsledku musíme věřit tomu, že podobné zápasy ubojujeme.
Ve třetí třetině za stavu 3:2 si soupeř příliš šancí nevypracoval, čím se povedlo tak dobře soupeře vynulovat?
Věděli jsme, že musíme hrát víc zezadu. Aby se nedostávali v plné rychlosti do přečíslení. To jsme zvládli. Za tři body jsme moc rádi.
Je cíl elitní čtyřka, nebo míříte ještě výše?
Čtyřka určitě, chceme začínat play-off doma. Čím vyšší umístění, tím lépe pro nás, základ je ale čtyřka.
Přijely Vítkovice, váš bývalý klub, jak se vám proti bývalému chlebodárci hraje?
První zápas byl horší, potom si na to už ale člověk zvykne. Musím přepnout, i když tam mám spoustu známých i kamarádů. Na ledě hraji stejně jako proti kterémukoliv jinému soupeři. Před zápasem jsem v kontaktu s nikým nebyl, teď si ale s klukama napíšeme (smích).
