Sparta přijela do Roudnice nad Labem zpestřit oslavy 75. výročí klubu. Před utkáním měla trojice hokejistů Sparty na stadionu autogramiádu, k vidění byl znovu mistrovský pohár. Výtěžek ze zápasu byl věnován sledge hokejistům pražské Sparty a roudnické mládeži. Po slavnostním ceremoniálu přišel na řadu hokej, kdy Holešovičtí změřili síly s Oceláři. “Třinec nás ničím nepřekvapil. Hrál stejný hokej jako v lize, kdy hodně spoléhal na svou ofenzivní sílu,“ hodnotil herní projev soupeře po utkání Ondřej Kratěna.

A opravdu. Slezané se od začátku tlačili do útoku a v obraně zůstávala mnohdy otevřená dvířka. Tomu se přizpůsobila rovněž Sparta a k vidění byla otevřená partie plná pohledných kombinací a šancí. Mírně navrch měl přeci jen domácí celek, který svou převahu dokázal zúročit rovněž gólově. “Odehráli jsme nadprůměrný zápas. Hodně se bruslilo, oba týmy hrály naplno. Na konci se malinko i jiskřilo, takže určitě můžeme být spokojeni,“ přemítá Kratěna.

Právě devětadvacetiletý hokejista se na ledě mihl u všeho nepodstatnějšího. V devatenácté minutě totiž navyšoval skóre pro Pražany již na dvoubrankový rozdíl, když se trefil ze samostatného nájezdu. “Tomáš Netík vybojoval puk na modré čáře a poslal mi ho obětavým zákrokem do nájezdu. Šel jsem sám na Biegla, který mi nechal místečko mezi nohama. Zřejmě na mě chystal nějakou pastičku, protože jinde místo nebylo, ale nestihl ji včas sklapnout,“ směje se bronzový medailista z šampionátu ve Finsku.

Druhý moment Kratěny přišel krátce před druhou sirénou, když v přečíslení vymyslel ideální přihrávku pro lépe postaveného Marka. Ten parádní ranou pod tyč upravoval výsledek na konečných 3:1. “Gól patří především Tonovi, který odvedl dobrou práci. My s Markem jsme pak měli v přečíslení dva na jednoho už snadnou práci. Myslím, že se to povedlo,“ pochvaluje si práci celého útoku, ve kterém na levém křídle nahrazuje zraněného Martina Štrbu.

Sparta tak dokráčela k dalšímu vítězství v letním období. Po Chimiku, lužických Liškách a slovinské Jesenici odešli z ledu poraženi i hokejisté Třince. Ti byli vůbec prvním extraligovým protivníkem, který Pražané dokázali přehrát. “V prvních zápasech jsme nehráli špatný hokej, ale ještě jsme se trochu rozkoukávali. Chybělo nám zakončení, proto jsme prohráli. Třinec určitě nebyl horší soupeř, to vůbec,“ odmítá rozdíl v síle soupeře šestinásobný mistr republiky. “Přesto bych naše výsledky nepřeceňoval. Musíme si přiznat, že naši soupeři nebyli tolik kvalitní a z naší strany byla povinnost v těch zápasech zvítězit,“ přiznává šikovný hokejista oblékající dres s číslem osmnáct.