Je to jako stále hraná písnička, které nekončí sloky. Jednačtyřicetiletý Petr Bříza mezi tyčemi dovedl fantastickým výkonem Spartu do finále. Chytá v neuvěřitelné pohodě, kraluje ligovým statistikám, přesto si stále drží odstup a nepropadá euforii. Po semifinálové sérii byl opět hrdinou, jeho jméno je skloňováno každým krokem. Mezi fanoušky Holešovických je nablýskaným pokladem, který v žádný moment neztrácí lesk.
O posledním zápase na znojemském ledě..
Snažím se na skóre nehledět, protože pocitově jsme nesehráli zrovna nejlepší zápas. Hráli jsme trochu zakřiknutě, místy až profesorsky. Znojmo nás zatlačilo a zápas se lámal až ve chvíli, kdy domácí nevyužili přesilovku pět na tři a my z brejku přidali další gól. Nakonec ještě měli šanci zápas zvrátit při pětiminutové přesilovce, tam jsme měli štěstí. Puky nám hodně lítaly okolo tyček.O pochvale znojemskému mužstvu..
Občas se stane, že máte možnost vyseknout nějaký moment. Pokusím se něco říci, aniž bych chválil své mužstvo. Mám v sobě schované tři poklony, které se netýkají jen této série. Znojmo hrálo fantastický týmový hokej. Na to, kolik málo měli hráčů nás udivovali svou aktivitou a enormním nasazením. To je jedna poklona. Ta druhou bych směřoval Milošovi Hořavovi za to, co s mužstvem dokázal. Za to, jaký mělo jeho mužstvo herní projev a kam Orly až dovedl, protože mně se jako tým moc líbili. A třetí poklona je pro někoho, komu to nepatří jen za tuto sérii. Patří muži, který je novináři často kritizován, tedy Jiřímu Dopitovi. Pro mě je to hokejista par excellence, který je fantastický a znovu vedl tým stejně tak, jako všechny ty předchozí, kde hrál. Je to přesně ta osobnost, na kterou je nádherné v dějinách hokeje vzpomínat. Dokázal toho strašně moc a přesto neustále předvádí parádní hokej.
O semifinálové sérii..
První dva zápasy byly velice vyrovnané. Ten úplně první jsme vyhráli na nájezdy, což už je trochu o štěstíčku. Kdyby Znojmo využilo přesilovku v prodloužení nebo jiné šance, určitě by se série vyvíjela jinak. Nám se velice povedl třetí zápas doma, naopak Znojmo s tím svým enormním nasazením šlo do čtvrtého zápasu a tak trochu bojovali jako buldoci, kteří už stojí trošičku proti zdi. Stejně do zápasu vstoupili i dneska a byli velice nepříjemní. Hráli dobře a vysoký výsledek 6:1 už jde jen na vrub tomu, že se nám povedly dva brejky. Konec už se dohrával trochu z povinnosti, přesto bych řekl, že do konce jejich pětiminutové přesilovky to byl vyrovnaný zápas.O Spartě..
Každý z nás má v mužstvu svou roli. Když budu parafrázovat název českého týmu tak „Musíme si všichni pomáhat“. Myslím si, že zlom přišel až někdy v půlce sezóny, kdy s námi trenéři začali pracovat. Zejména na kondici, na herním projevu a týmovém duchu. Začali jsme si říkat věci, které nám nefungovaly během sezóny, která nás srážely. Inkasovali jsme hloupé branky, ale dokázali spolu o tom mluvit. Samozřejmě jsme o play-off bojovali do posledního kola a to nás stmelilo. To není jen o Spartě, několikrát se to stalo i v jiném mužstvu. Hráči se naučí hrát pod tlakem, že každé střídaní je velice důležité. Pak se snáze přechází do těch play-off zápasů než ze selanky, kdy máte vyřazovací část dávno jistou.
O finále s městským rivalem..
Já jsem ve Slavii začínal, takže jsem moc rád, že s nimi budeme hrát. Je to soupeř z nejtěžších, všichni ho pasovali na mistra ligy a Slavie opravdu ligou procházela jako suverén. Prakticky začali ztrácet až na konci, ale čtvrtfinálová a semifinálová série znovu ukázala, jak jsou neuvěřitelně kompaktní. Navíc mají neuvěřitelné sebevědomí, dokáží zvládat vypjaté momenty a jsou velice šikovní na samostatné nájezdy. Prostě si věří do poslední minuty zápasu. Pro nás je to výzva a znovu si sérii budeme užívat.Finále startuje již v neděli..
Byl bych radši, kdybychom začínali až ve čtvrtek. Potřebovali bychom našetřit síly, protože táhneme nějaká zranění, ale to asi každé mužstvo. Skončili jsme o den později než Slavie, tak to je a musíme to zvládnout. Pro nás bude nyní nejdůležitější se dát dohromady a dobře se připravit na ten báječný svátek.
