Téměř dvoumetrový bitkař nesehnal práci v NHL a po jedenácti letech zatoužil zkusit nejvyšší domácí soutěž. Ve Spartě nastupoval ještě v juniorech, českou extraligu ale nikdy neokusil. Premiéra hokejového brouska čekala na ledě Mladé Boleslavi. „Byl jsem nervózní, nevěděl jsem, co očekávat. Nakonec jsem si to ale užíval,“ usmál se zadák těsně po střetnutí.
„Řekl jsem trenérovi, co ode mě může očekávat. Budu hrát jednoduše, defenzivně a spíše na jistotu. To je moje hra, nikdo ode mě nemůže čekat body a góly. Chci hrát tvrdě, ale čistě a spolehlivě,“ upozorňuje muž, jehož česká veřejnost zná především jako bitkaře.
V Mladé Boleslavi se ale držel zkrátka. Stihl jen krátkou slovní rozmíšku s Cetkovským. „Jsem zvyklý hrát tvrdě, a když po mě někdo jde, jdu po něm hned zpátky. Je to jen reakce,“ mávl rukou sparťanský odchovanec, jenž si nemohl stěžovat na nedostatečný prostor na ledě. Postupem času jej trenéři využívali také na oslabení, kde odvedl spolehlivou práci. „Jsem upřímně vděčný, že mi dala Sparta šanci. Cítím důvěru a vážím si ji,“ skromně dodal obr, jenž byl vyhlášen nejlepším mužem zápasu z družstva Pražanů. „Byl jsem překvapený, to se mi ještě nikdy nestalo,“ smál se hokejista, jehož draftovali Pittsburgh Penguins.
Na tribunách ŠKO-ENERGO Arény v Mladé Boleslavi byl Kočí pod drobnohledem. „Na zápas přišla máma se strejdou, u televize koukala babička,“ pyšnil se hokejový raubíř, který nepřišel do neznámého prostředí. S některými spoluhráči vyrůstal, s jinými se dobře zná. „Všichni mě přijali dobře. Máme mladý tým, ale kluci makají naplno a myslím, že tady roste velké mužstvo,“ upozornil.
Perličkou na závěr je dres Davida Kočího. V Mladé Boleslavi nastoupil v brankářském triku s číslem 2 na zádech. „Byl jediný, který mi sedl,“ upřesnil více než stokilový tvrďák, jemuž se v Holešovicích chystá dres s číslem 28. Zase ale bude brankářský.
