Michale, na začátek bych se vrátil k průběhu základní části. Vy jste ji zahájil v Prostějově a v jejím závěru jste už nastupoval v elitní formaci Sparty. To zní jako divoká sezona, je to tak?
Byla hodně divoká i po osobní stránce. S manželkou jsme postavili barák, zabydleli se a najednou přišlo angažmá v Prostějově. Byl jsem z toho ze začátku špatnej kvůli té dálce, ale potom se nám začalo s Prostějovem dařit a už jsem se cítil lépe. Jsem vděčný za to, že jsem se mohl do Sparty alespoň na skok vrátit a zahrát si hlavně ve dvou zápasech.

Co to bylo za střetnutí?
Nejprve to pod otevřeným nebem v Brně. A pak doma před naší zaplněnou halou při akci „Sparta vzdává hold“. Bylo to opravdu parádní a pro mě to byl velký zážitek.

Michal Dragoun

Zmínil jste, že se vám s Prostějovem poměrně dařilo. Vy sám jste měl ve 35 zápasech průměr jednoho bodu na zápas, což je velmi slušná vizitka. Cítil jste se na ledě dobře?
Nebylo to lehký, ale dostával jsem hodně prostoru a na ledě trávil hodně minut. Člověku roste důvěrou trenéra sebevědomí a potom to může prodat také na ledě. Na Prostějov vzpomínám jen v dobrém, zažil jsem tam parádní chvíle.

V sezoně nebylo výjimkou, že jste odehrál zápas za Spartu, druhý den za Prostějov a v krátkém sledu opět extraligový duel. Vyhovuje vám to, nebo byste občas uvítal větší odpočinek?
Řekl bych, že už jsem za ty roky zvyklej. Stálé místo ve Spartě jsem měl maximálně dvě tři sezony, takže si za tu dobu tělo zvyklo. Každý hráč se s tím časem dokáže vyrovnat. Horší byla ta dálka, protože jsem několikrát odehrál zápas za Spartu, po něm jsem sedl do auta a jel skoro tři sta kilometrů, abych byl druhý den připravený na zápas Prostějova.

Trenéry jste přesvědčil i svou univerzálností. Své si odehrajete ve čtvrté i v první formaci, kde jste základní část zakončil. Jste spokojený?
Jsem, ale ten můj posun nebyl zaviněný výkony. Byla tam nějaká zranění, takže jsem vypomohl, kde bylo potřeba. Osobně jsem ale určitě spokojený, čím jsem starší, tím si každého zápasu za Spartu vážím o něco víc. Mým hlavním úkolem jsou defenzivní povinnosti, takže se snažím odvést maximum tam, kde mě budou trenéři potřebovat.

Tým je v ofenzivě hodně silný a konkurence v útoku je opravdu velká. Nevnímáte jako výhodu, že jste spíš „pes obranář“, kteří jsou zejména v play off potřeba?
Nevnímám to jako výhodu, ale ten tým je pokaždé nějak složený. Každý v něm má nějakou úlohu a já převzal tu svoji, která je hlavně defenzivní.

V posledních sezonách jste působil na hraně extraligy a první ligy. Věřil byste před několika měsíci tomu, že si ve Spartě ještě vybojujete pevné místo?
Minulý rok mě pozvánka hodně překvapila. Měl jsem za sebou utkání na Kladně a najednou mi řekli, abych se hlásil na Spartě. Já jsem rád za každý zápas, který můžu za Spartu odehrát. Minulý rok mi to podle mě celkem vyšlo, dostal jsem novou smlouvu a začal věřit tomu, že bych mohl zůstat. Už taky patřím mezi starší hráče, takže jsem rád, že vím, na čem jsem.

Projevila se jistota smlouvy na Spartě i na vašich výkonech v Prostějově, nebo to podle vás nemělo vliv?
To bych neřekl. Věřím si, vím, jaký jsem hráč a co dokážu. V Prostějově mi to sedlo, časem si zvykla také manželka se synem, takže to šlapalo dobře.

Pojďme ke Spartě, ve které byla tato sezona ve znamení návratů. Před jejím začátkem přišel Tomáš Netík, v jejím průběhu Jan Hlaváč a kabina se začala měnit na sraz pamětníků posledních titulů. Zasmějete se tomu?
Samozřejmě se o tom bavíme a vzpomínáme, ale spíš v tom smyslu, že to je opravdu dávno a hrozně ten čas letí. Žádné velké téma to není.

Aby toho nebylo málo, vaším soupeřem ve čtvrtfinále může být Zlín. S ním jste hráli čtvrtfinále i v obou zmíněných ročnících. Vzpomněli jste si i na to?
To ne, jak jsem říkal, bavíme se o tom, ale že bychom řešili, že budeme hrát zase se Zlínem, to určitě ne.

U dvou zmíněných titulů jste patřil k mladším hráčům, dnes naopak mezi ty zkušenější. Vnímáte rozdílný přístup spoluhráčů?
Jediným rozdílem jsou řeči kluků, že už jsem starej. (usmívá se) Věk člověk nezastaví. Rozdíl je maximálně v tom, že jsem o něco zkušenější, takže už nebudu tak rozklepanej a nebudu tam lítat jako střelenej. Už to vnímám spíš tak, že jsem rád za každý zápas, který můžu za Spartu odehrát.

Mám možná trochu hloupou otázku, ale přece se zeptám. Kterého z těch dvou titulů si vážíte více?
Toho druhého, protože mám pocit, že jsem k němu přispěl více. V té druhé sezoně už jsem se na led dostával častěji, zatímco předtím jsem byl na ledě jen párkrát. Krásné jsou samozřejmě oba dva, ale pocitově si více vážím toho druhého, protože cítím, že na něm mám větší podíl.

Po devíti letech můžete vrátit titul zpět do rukou Sparty. Dá se aktuální kádr porovnat s těmi mistrovskými?
Srovnávat se to asi úplně nedá. Jak jsem říkal, už je to dávno a hokej se za tu dobu hodně změnil. Dneska se hraje úplně jinak, ale aktuální kádr má velký potenciál a hodně talentu. Když se třeba podíváte na hru Dana Přibyla s Honzou Buchtelem, tak je to pastva pro oči.

Vraťme se ještě ke čtvrtfinále. Sledujete dění v předkole, nebo to jde opravdu mimo vás?
Vnímám to. Zlín je nepříjemný soupeř po všech stránkách, ani jejich stadion není žádná paráda. Osobně bych si přál spíš Chomutov, ale úplně to neřeším. Někoho prostě dostaneme.

Na rozdíl od mistrovských sezon se hraje předkolo, při kterém první dva týmy tabulky musí čekat na své soupeře. Může se negativně projevit, že půjdete na rozehraného soupeře?
Může to tak být, vliv to mít může. Já jsem postoupil z předkola už s Kladnem, ale do čtvrtfinálové série jsme tehdy šli mírně nakřáplí, kluci měli nějaká zranění a už to nebylo ono. Má to dva konce, může se to projevit pozitivně i negativně. Věřím tomu, že se s tím popereme a rychle se do toho dostaneme.