Co vidíte jako hlavní důvod brzkého konce sezony?
Celý ročník jsme tahali za kratší konec, byli jsme rádi, že jsme se dostali vůbec do desítky. V předkole jsme narazili na jednoho z nejsilnějších soupeřů, který byl v posledních deseti kolech základní části nejlepší. Je potřeba sportovně přiznat, že Liberec byl lepší. My jsme tu sérii nezvládli.

Z jakého důvodu tomu tak podle vás bylo?
Nemůžeme hráčům vytknout, že by nechtěli. Ale bohužel ani v jednom zápase jsme nešli do vedení, a když navíc v pěti přesilovkách v sérii nedáme gól, je to samozřejmě problém. Tohle jsme nezvládli a vidím to jako zásadní důvod, proč Liberec vyhrál 3:0 na zápasy. Je to pro nás všechny smutné, protože jsem věřil, že se zvedneme. Ale je to sport, já věřím, že Sparta půjde zase zpět nahoru, protože tohle určitě není příčka, kde by chtěla a měla být. Přestože je liga vyrovnaná, Sparta patří pochopitelně výš.

Sparta měla herní a výsledkové potíže v průběhu celé základní části. Co byl podle vás největší problém?
Všichni jsme věřili, že se dostaneme do předkola, na šestku nám chybělo pár bodů. Ale kdo na nás chodil, tak viděl, že i když jsme vedli 2:0, už jsme tušili, že dostaneme na 2:1 a 2:2 a v prodloužení to neuděláme. Sezona byla trochu ve vlnách, a když už to vypadalo, že se rozjíždíme a udělaly se třeba tři výhry v řadě, v dalším utkání už nás to zase srazilo. Někdy to byla velká frustrace.

Jak dlouho ve vás zůstane zklamání, než přebolí vyřazení?
Tohle si ponesu do hrobu. Management v čele s Petrem Břízou investuje do klubu hodně času, energie a hlavně finančních prostředků, do hráčů se dávají velké peníze a pak přijde takováhle sezona. Je to smutné.

Že budete takhle hodnotit sezonu už po předkole, jste si asi po svém návratu do Sparty nepředstavoval…
Já jsem do toho přišel v listopadu a hrozně moc jsem tomu věřil, jinak bych sem nešel. Někteří mě od toho zrazovali, ale já bych to udělal znovu. Vůbec jsem nepřemýšlel, že bych do toho nešel. Já jsem sparťan a chtěl jsem pomoct. Nakonec jsme to ale nezvládli a na místě je určitě poděkovat a zároveň se omluvit fanouškům. Byli úžasní, stáli při nás a věřím, že si ti nejvěrnější zase pořídí permice jako každou sezonu a budou při Spartě stát dál. Stejně tak bych chtěl poděkovat za šanci tu znovu trénovat. V průběhu mého působení vedení posilovalo tým celou řadou kvalitních a jistě i hodně finančně nákladných hráčů, protože věřilo, že to zvládneme. Za to je potřeba poděkovat, ale kýžené minimálně čtvrtfinále jsme jak my trenéři, tak hráči na ledě nezvládli uhrát.

Je pro vás tahle sezona největší zklamání v kariéře?
Je hlavně poslední. Už si nechci v žádném případě stoupnout znovu na střídačku. Udělal jsem to pro Spartu, ale bohužel to nevyšlo. Teď jsem zklamaný, ale to je zkrátka hokejový život.

Bylo poslední utkání odrazem celé sezony? Jakmile se vám podařilo snížit ve třetí třetině na 1:2, soupeř několik vteřin poté ihned zase odskočil…
Může to tak být. V posledních utkáních se kluci snažili, ale můžeme počítat body, které jsme ztratili v průběhu sezony s Brnem, Olomoucí a dalšími. Kdybychom je měli, tak jsme v šestce a bavíme se o tom, že za pár dní začínáme čtvrtfinále.

Máte vysvětlení, proč někteří hráči v této sezoně zůstali se svými výkony za očekáváním?
Nemám pro to vysvětlení. Jarda Hlinka zestárnul, Petr Vrána byl na mistrovství, po prvním utkání v sezoně se zranil, dostával se z toho dlouho… Celou sezonu se řešilo, že lídrům mužstva se nedaří, ale pořád jsme doufali, že se všechno zlepší. Ale nestalo se to. Od hráčů se čekalo, co tady léta bylo. Dříve Sparta hrála relativně v poklidu a hráči věděli, že když dvakrát prohrají, potřetí už ale bude výhra. Tohle ale v aktuální sezoně nebylo. Každé utkání se hrálo nadoraz a potřebovali jsme každý bod. Myslím, že na tohle tady hráči nejsou zvyklí, aby se takhle rvali o body. Nebylo to ale jen o dvou hráčích, kterým to nešlo, ale o celém týmu.

Nikdo z hráčů se podle vás nepasoval do role vítězného lídra? Jaroslav Hlinka jako jeden z nich se jistou dobu pral sám se sebou, nikdo další se tam neprojevil?
Kluci, kolem kterých se to točilo, byli dřív na piedestalu, protože dělali doby. Jakmile se nedařilo, těžko se s tím srovnávali, nedokázali takové situace zlomit. Postrádal jsem kvalitu i od toho zdravého jádra hráčů, kteří tu delší dobu působí. Nejde mluvit o sparťanském jádru, protože aby ho tvořili jen rodilí sparťani, to už dneska ani není možné. Ale jde o kluky, kteří jsou s klubem srostlí a třeba přišli odjinud jako dřív Patrik Martinec, Jiří Vykoukal, Michal Broš, Ondra Kratěna… Taky nebyli ve Spartě odmalička, ale se Spartou byli sžití. I v současném týmu je spousta takových hráčů jako třeba Pech, Kumstát, Buchtele, Klimek, Piskáček, Švrček a další, kteří tu jsou nějakých pět a více let a etablovali se. Ale chyběla mi tam taková ta spontánnost, zarputilost mužstva, že to překousneme, najdeme v sobě sílu. Hráči měli problémy sami se sebou, nebyli zvyklí na kritiku, byla jim nepříjemná, plácali se v tom. To byla jedna ze zásadních věcí.