Máme za sebou tři dny příprav na ledě na semifinále. Jaké to bylo?
Těžké. Je to těžké hlavně v tom, že máme dlouhé volno a přeci jen všichni hráči chtějí hrát, ne jen trénovat. Bohužel to tak je. My se s tím musíme poprat a připravit se na dalšího soupeře.

Je to trošku komplikace, když netušíme, kdo nás čeká?
Začátek je spíš takový, abychom se do toho zpátky dostali my. Je to více takové oprášení obranné zóny a nějakého napadání, bruslení, souboje. Až budeme znát soupeře, doladíme detaily.

Hrát začneme až v úterý po Velikonocích, může být odpočinek výhoda?
Má to svoje pro i proti. Samozřejmě, že pauza je dlouhá. Už jsme ji měli před začátkem playoff, takže čekání není úplně jednoduché. Na druhou stranu, když je třeba někdo trochu pomlácený nebo unavený, tak má čas se dát dohromady.

Sám jsi zažil atmosféru v kabině během minulých let. Čím se liší ta letošní?
Je to jiné v tom, že už jsme dokázali přejít přes čtvrtfinále. Všichni věří tomu, že tým je obrovský silný a všichni chceme udělat úspěch. Naladění je zatím výborné a už se nemůžeme dočkat prvního semifinálového zápasu.

Vstupenky na semifinále rychle mizí. Už na Liberec byla hodně hlasitá atmosféra, jak se těšíš na zaplněnou O2 arenu?
Těším se moc. Každý rok, když se hraje playoff, tak jsou fanoušci naším šestým hráčem. My jim samozřejmě děkujeme za podporu a doufáme, že jich přijde co nejvíc.