Diváci během pětašedesáti minut viděli jen tři góly, přesto si na nedostatek akcí nemohli stěžovat. “Byla dva týdny pauza. Je tedy možné, že padlo málo branek kvůli tomu, že nejsme tolik rozehraní. Ale je to také tím, že byla první třetina hodně rozkouskovaná vyloučeními. Ve druhé třetině jsme ale předváděli dobrý hokej, Plzeň snad vystřelila jen třikrát. Tak, jak jsme hráli ve druhé dvacetiminutovce, tak musíme hrát pořád. Možná, že v jednom zápase dáme jednoho, dva góly, ale věřím, že pak už to bude třeba pět, šest gólů. Ve třetí třetině jsme pak inkasovali našeho typického góla. Byli jsme u branky čtyři a stejně jsme inkasovali od nepokrytého hráče,“ říkal dvaatřicetiletý forvard.
Petr Ton měl ve třetí části velkou šanci rozhodnout, ale puk mu v rozhodující chvíli poskočil. “Dvě minuty předtím, než jsme inkasovali vyrovnávací branku, jsem měl obrovskou šanci. Byl jsem před prázdnou brankou, chtěl jsem si puk co nejrychleji přendat z bekhendu na forehand, ale bohužel mi to skočilo. Takovéhle šance musím proměňovat. Udělal jsem stejnou chybu, jako když zaváhá obránce a my inkasujeme. Mohlo to být 2:0,“ litoval Ton.
Říká se, že když se vymění trenér, jde vždy pro hráče o novou motivaci, chuť předvést se novému kouči. To nepopírá ani útočník Sparty, který letos ovládá extraligové statistiky. “Pana Výborného spousta hráčů nepamatuje, včetně mě. Takže určitě snaha předvést se, ukázat mu, co ve vás je, tu byla.“ Spartu potopil dvěma zásahy její vlastní hráč – Jiří Zelenka, který je však v Plzni na hostování do konce sezony. “Říkal mi Roman Vopat, že se před zápasem kluci se „Zelím“ potkali a ještě se hecovali, že nám dá dva góly. Ale my jsme říkali, že asi těžko, že se herně trápí. A on nám je bohužel dal. Ale tak to vždy bývá, že se hráč proti „svému“ klubu trefí. A to dal ve druhé třetině ještě tyčku,“ hodnotil počínání svého bývalého spoluhráče Petr Ton.
Po osmi letech se Petr Ton podíval do národního týmu, druhý listopadový týden strávil na turnaji Karjala Cup ve Finsku. “Nehodnotím ten turnaj moc kladně. Skončili jsme totiž bohužel poslední. V ofenzívě jsem nehráli špatně, ale připadal jsem si trochu jak ve Spartě. Dali jsme totiž ve třech zápasech dvanáct gólů, ale v obraně jsme udělali hodně individuálních chyb. Po extralize jsem neměl moc času na regeneraci. Měl jsem pošramocený malíček, ve Zlíně jsem hrál s opichem. V sobotu, když jsem hráli proti Finsku, jsem do něj opět dostal. Takže v neděli jsem musel po první třetině s Ruskem odstoupit, nemohl jsem již udržet hokejku. Po návratu jsem měl v pondělí dopoledne volno, ale už večer jsem musel na led, chtěl mě vidět nový trenér,“ líčil autor jednoho gólu českého národního týmu.
