Ofenzivně smýšlející, a přitom svědomitý obránce Jiří Vykoukal, se narodil 11. března 1971. Specifický herní styl vypiloval tak, že s nepohodlným soupeřem zametl před vlastní brankou a pak rychle vyrazil na opačnou stranu kluziště, aby tam razantně a přesně vystřelil. Zejména zpočátku bývaly jeho specialitou střely z plné jízdy od červené čáry. Však také v dobách, co se používaly klasické dřevěné hole, jich za sezonu zlikvidoval i osmdesát! Žádný div. Ve Finsku mu onehdy naměřili, že puk vypálí rychlostí až 147 kilometrů za hodinu. Poté, co se Spartou oslavil její první titul od roku 1954, neodolal porevoluční euforii svobodných možností, a plný mladického nadšení se pokoušel proniknout do zámořské NHL v barvách Washingtonu. Přetlak konkurentů na postu obránců byl ale veliký a zkušenosti sbíral jen v nižších soutěžích v Baltimoru a Hamptonu, odkud se v rozjeté sezoně 1992/93 vrátil do Sparty – a tam? Opět si užíval mistrovské oslavy, poslední s visačkou „federální“.
Třetí sparťanské působení rozdělily dvě skandinávské mise. Švédská a sedmiletá ve finských městech Espoo a Turku. I tamní trenéry a spoluhráče udivoval nezdolnou a mimořádnou tréninkovou pílí. A poslední a nejdelší štace ve Spartě? Okořenily ji další klubové úspěchy. K tomu v roce 2006 však Jiří Vykoukal, přezdívaný „Bača“, doslova dopajdal na jedné noze. V polovině září podstoupil operaci bolavých kolen. Žádné utkání pak neodehrál bez bolesti, a kolikrát sám nevěřil, že na ledě vydrží až do konce třetí třetiny. Vědomí, že nemůže odevzdat stoprocentní výkon, ho psychicky sužovalo. Po celou kariéru zastával názor, že největším prohřeškem hokejisty je, když na zápas není dokonale připraven. Nebo hraje alibisticky a tím udělá podraz na ostatní. Ale zatnul zuby, bolest přetrpěl, a do roka, už za příhodnějších podmínek, oslavil po třetím titulu i ten čtvrtý. A právě proto patří Vykoukalovi zvláštní absolutorium. Nikdo jiný, ani nezdolný Petr Bříza, se nemůže pochlubit, že by Spartě aktivně přispěl k extraligovým triumfům v tak širokém rozpětí. Již zmíněných sedmnácti let!
Přitom na trofeje si nepotrpěl a medaile nevystavoval. Ani ty, co získal s reprezentačním mužstvem. A přitom za 172 utkání v národním týmu nastřílel 18 branek a je dvojnásobným mistrem světa z Vídně 1996 a Lillehammeru 1999. Ačkoliv po většinu kariéry působil zarytý odpůrce masitých pokrmů klidně a vyrovnaně, a nemínil ztrácet čas vysedáváním na trestné lavici, i on dokázal vybuchnout jako sopka. V roce 1994 se nechal vyprovokovat k bitce s postradatelným forvardem soupeře a nuceně scházel v klíčovém druhém semifinále s Pardubicemi. V sezoně 1997/98 zase během vypjatého utkání ve Zlíně tak dlouho poukazoval na osekávání svých vlastních nohou, až si vykoledoval předčasný odchod do kabiny a za slovní výhružky rozhodčímu Bolinovi v útrobách stadionu i zákaz startu v sedmi ligových duelech. Naopak v utkání play off 1996 na jihlavském ledě byl krvavě zasažen plechovkou plnou piva přímo do čela.
Na závěr aktivní kariéry, během níž nastoupil ve Spartě do 568 utkání, nastřílel 71 gólů a připsal 260 asistencí, si Jiří Vykoukal ještě krátce zahrál extraligu v Českých Budějovicích a v Plzni. Poté si vyzkoušel trenérskou a manažerskou profesi v Prostějově a byl aktivní při formování hráčské asociace.
