Jak byste zhodnotil vaši účast na Dolomiten Cupu?
Dvakrát jsme těsně prohráli, takže nic pozitivního v tomto ohledu to není. Ale když bych měl zhodnotit jednotlivé zápasy, tak jsme nehráli špatně. Na to, že to byly v podstatě naše první ostré zápasy, celkem to šlo.

Tak pojďme popořadě. První duel jste prohráli s Ingolstadtem 3:4…
Před tím jsme měli za sebou jen zápas s Libercem, takže úvod duelu byl trochu rozlítaný. Ale nezačali jsme špatně. Přestože jsme dostali první gól, rychle jsme dokázali vyrovnat a pak si i v průběhu zápasu vybudovat náskok. První třetina byl z naší strany velmi dobrá. Pak ale soupeř začal trochu lépe bruslit a hlavně my jsme dělali chyby. Propadali jsme ve středním pásmu a bylo tam hodně přečíslení.

Soupeř dokázal otočit zápas a v závěru vstřelil vítězný gól. Jaké bylo hodnocení v kabině po zápase?
Trenér nás samozřejmě nechválil. Jak by taky ano, když jsme ztratili zápas, ve kterém jsme vedli? My jsme tenhle turnaj brali prestižně, ale pořád je to v první řadě příprava, protože odtud cestujeme ke dvěma zápasům Ligy mistrů. Tam pro nás opravdu začíná sezona. A na tenhle start jsme se těžkými zápasy v Dolomitech chtěli připravit. To se snad povedlo.

V nedělním utkání s Mannheimem jste se připravili po všech stránkách. Hokejově i boxersky…
Bylo to divoký, to je fakt. První třetina trvala snad hodinu a víc se to řezalo, než hrál hokej. Oni to na nás zkusili hned na začátku, párkrát se pokusili nás vyprovokovat. Ale to jsme se nenechali. Když ale sáhli k zákeřným faulům a provokacím, museli jsme ukázat, že se nebojíme.

To se povedlo, že?
Myslím si, že jo. Bylo tam pár menších potyček, ale pak se to semlelo všechno. Všichni, kdo byli na ledě, tak se zapojili do hromadné bitky. My jsme měli štěstí, že byla na ledě silná sestava – Švrk (Jan Švrček), Čajky (Michal Čajkovský), já...

A taky vy…
No, taky jsem se zapojil.

Počkejte, zapojil… Nebyl jste náhodou první, kdo se pustil do soupeře?
Tak dobře, byl tedy. Čajkyho píchli hokejkou do slabin a já jsem tam přijel to trochu uklidnit. Nakonec to nedopadlo tak, že bych vnesl do souboje klid. Spíš naopak. (směje se)

Jak byste tedy s odstupem popsal celou situaci, kdy se do bitky vlastně kromě gólmanů zapojili všichni hráči na ledě?
Já jsem si to rozdal férově s protihráčem u mantinelu, který píchnul mého spoluhráče. Stejně tak Čajky, který má k tomuhle parádní dispozice. V tom bych neviděl nic špatného. Pak se to ale nějak zvrtlo hlavně tím, že Jarda Hlinka jel zjišťovat tresty a jeden z Němců mu dal ránu pěstí. V tu chvíli nebylo absolutně na co čekat.

Chránili jste svého kapitána, je to tak?
To už prostě byla poslední kapka. V tu chvíli jsme museli ukázat, že stojíme jeden za druhým. Kdybychom to neudělali, budou nás řezat celý zápas, a mohlo by dojít i k nějakému zranění, což jsme nechtěli dopustit. Okamžitě po něm Švrk skočil, ale ještě než ho stihl chytnout, začali se sjíždět další z Mannheimu. Když jsem to zaregistroval a viděl, že by byli proti němu v přesile, vletěl jsem tam a asi měl nějak víc energie. Omylem jsem totiž jednu nandal i Švrkovi a poslal jeho i soupeře k zemi. Až pak jsem se dostal k tomu svému hráči a bylo to jeden na jednoho.

Stihl jste si všimnout, že třeba na Michala Čajkovského v jednu chvíli vyjeli tři protihráči?
Bylo tam toho od nich víc, ale zrovna on si poradil se všemi. Byli jsme totiž na ledě ve čtyřech kvůli oslabení. Proto měli výhodu a chodili na nás v přesile. Zastali jsme se několikrát jeden druhého a to bylo klíčové. Přesně tohle jsou situace, které nás jako tým posílí.

To je důležité zjištění pár dní před startem Champions Hockey League…
Důležité to je, ale my se hlavně musíme naučit vyhrávat zápasy. V obou utkáních na turnaji jsme vedli a ke konci si nechali dát gól a zápas nakonec ztratili. To se v Lize mistrů nesmí stát.

Nedělní střetnutí nakonec rozhodovaly samostatné nájezdy, v kterých jste jako jediný sparťan proměnil svůj pokus. Klička do bekhendu je vaše tradiční zakončení, že?
Variant na nájezdy mám samozřejmě víc jako asi každý z nás, kdo penalty jezdíme častěji. Jsem rád, že to vyšlo, protože jsem musel dát, aby se pokračovalo. Vybavuji si, že třeba podobná situace byla v semifinále v Třinci. Tehdy se to povedlo, tak jsem zvolil stejnou variantu a vyšlo to opět. Škoda jen, že nakonec vyhrál soupeř. Ve výsledku vlastně ten můj gól bohužel k ničemu nebyl.

Co vás čeká do čtvrtečního zápasu v Hamaru?
V pondělí a v úterý máme trénink ještě v Dolomitech a ve středu se přesouváme kolem poledne do Milána a odtud letíme do Osla. Pak je to kousek autobusem do Hamaru, kde druhý den hrajeme.

Na pondělí i úterý je naplánován pouze jeden trénink nebo máte i další program?
Led máme jen jednou denně, vždy dopoledne. Před tím je rozcvička a potom máme posilovnu, výběh a podobné věci. Strávíme na zimáku několik hodin a uděláme dost práce. Stále jsme na startu sezony a je to potřeba. Odpoledne se každý z nás snaží hlavně odpočívat, někdo zajde k fyzioterapeutovi, někdo se jde projít. Máme v plánu i jeden společný výlet buď na nějaké jezero v blízkosti nebo do nedalekého Bolzana.

Takové soustředění je ideálním prostorem pro tmelení kolektivu, jak praví klasik, že?
Je to tak, změna prostředí je potřeba. V Praze jsme celý rok spolu a každý má svůj režim. Tady každý zažíváme jiné situace a trávíme čas společně. Je to fajn a věřím, že nám to pomůže. Teď už se všechno soustředí na Ligu mistrů. V Hamaru i Ženevě chceme odvést maximální výkon a v obou zápasech uspět.