O zájmu Sparty už se otevřeně mluvilo již od dubna. Jaká
cesta vedla k tomu, že se k 1. červenci potvrdil váš příchod?
Se Spartou, konkrétně s Michalem Brošem, jsem byl v kontaktu už od
začátku roku. S mým agentem jsme čekali, než se dozvíme, jak to bude
v zámoří. Jestli si mě vytáhnou nahoru, nebo mě nechají na farmě. Dopadlo
to tak, že mě nechali v AHL, takže jsem se rozhodl pro návrat na Spartu.
Byla pro vás Sparta coby mateřský klub jedinou variantou
v případě, že se budete vracet do Čech?
Ano, o jiných klubech v Česku jsem vlastně vůbec neuvažoval. Měl jsem
jasno v tom, že pokud se budu chtít vrátit, tak jedině na Spartu.
Vychovali mě tu, jsem jim za to zavázaný a jsem moc rád, že se můžu vrátit.
Naposledy jste se ve sparťanském dresu objevil před šesti
lety, kdy jste ještě jako starší dorostenec debutoval ve sparťanském A-týmu a
odehrál za něj deset zápasů…
Je to už nějaký ten čas, ale pamatuju si na to. Když mě tehdy Pepa Jandač vzal
na půl roku k áčku tak jsem hrál ještě s Brošákem, který byl
v té době kapitán. Tehdy jsem se rozhodně nenudil, protože jsem pendloval
mezi starším dorostem, juniorkou a A-týmem, byla to pro mě skvělá zkušenost.
Pamatujete si z té doby ještě další spoluhráče, se
kterými si teď znovu zahrajete v jednom týmu?
Byl tam Míra Forman, s Danielem Přibylem se známe už od juniorky. Takže
nějaké známé tváře tu potkám.
V létě 2012 jste se rozhodl pro odchod do zámoří. Jaké
byly hlavní důvody tohoto rozhodnutí?
Když jsem se na to zpětně ohlížel a viděl, kolik kluků z extraligy šlo teď
zpět, tak jsem si říkal, že jsem se rozhodl dobře. Ta zkušenost ze zámořského
hokeje se hodí, navíc si člověk zvykne na tamní podmínky. Naučil jsem se řeč a
těch prvních tří let, které jsem strávil v juniorce, rozhodně nelituji.
Odcházel jste do nového prostředí bez rodiny a do cizí země
v pouhých sedmnácti letech. Jak těžké to pro vás tehdy bylo?
Já jsem to měl ulehčené tím, že už od čtrnácti let jsem bydlel v Praze sám
na sparťanské ubytovně. Takže jsem už byl zvyklý být pryč od rodičů, i když
Kolín, kde bydleli, byl samozřejmě kousek. Co se týká jazyka, tak se musím
přiznat, že v době svého odchodu jsem neuměl anglicky vůbec. Takže jsem se
všechno učil až tam, když jsme bydleli v rodinách.
První tři roky jste strávil v juniorské lize QMJHL
v týmu Rimouski Océanic. Jak byste porovnal její kvalitu s českou
juniorskou extraligou?
Oproti české juniorce to má vyšší tempo, protože se hraje na menším hřišti. Je
to víc fyzické, nasazení mi tam přišlo intenzivnější. Myslím, že mladému hráči
to dá víc.
Ve třetí sezoně, vaší poslední mezi juniory, jste zažil
doslova pohádkový závěr ročníku. Vyhráli jste titul, byl jste produktivní a
získal individuální ocenění…
Byl to stoprocentně můj nejlepší hokejový rok, co jsem dosud zažil. Co víc si
přát, než slavit mistrovský titul a ještě získat individuální ceny.
Košťálkova životní sezona 2014/2015
- mistrovský titul v QMJHL
- 43 bodů (7+36) v 57 utkáních ZČ
- 21 bodů (8+13) ve 20 utkáních PO
- s +55 body nejlepší v +/- celé soutěže
- Kevin Lowe Trophy pro nejlepšího defenzivního beka
- Emile Bouchard Trophy pro nejlepšího obránce roku
- vyhlášen v prvním All-Star týmu soutěže
S 55 body jste byl nejlepším hráčem v +/- celé soutěže,
získal cenu pro obránce sezony a nejlepšího defenzivního beka. A to přesto, že
jste zároveň byl velice produktivní a v play off měl průměr více jak bodu
na zápas…
No, to jsem vlastně ani já tak úplně nepochopil. (smích) Protože já nikdy
předtím nijak bodový hráč nebyl. Ale tehdy se to prostě sešlo tak, že se dařilo
a v play off ještě dvakrát tolik. Tehdy jsme jako celý tým neskutečně
šlapali, kluci z první a druhé pětky opanovali individuální statistky
soutěže. Fungovalo nám to, padalo to tam.
Trenéři na vás asi vzhledem k vaší formě spoléhali a
byl jste hodně vytížený, že?
Přesně tak, byl jsem zvyklý hrát úplně všechno, přesilovky i oslabení. Když jsem pak přišel první rok na farmu, tak
to pro mě byl docela šok. Tam jsem najednou dostával ice time třeba osm minut
za zápas, žádná přesilovka, žádné oslabení. Byl jsem z toho samozřejmě
zklamaný a zmatený, co se děje. Bylo to pro mě těžké, takže po první sezoně
jsem uvažoval o tom, že bych se vrátil zpět do Čech, ale nechtěl jsem to vzdát.
Manitoba, která je farmou Winnipegu, netradičně sdílí arenu
s prvním týmem. Jak tohle netypické spojení v praxi funguje?
Klub má kromě hlavní ledové plochy ještě obrovskou tréninkovou halu, kde je asi
pět dalších ledových ploch. A v minulé sezoně vybudovali úplně nové kabiny
jako pro nás, tak pro Jets. Všechno včetně regenerace je úplně nové. Co jsem se
bavil s klukama z jiných farem, tak o nás se tam starali opravdu
suprově. Měli jsme top podmínky.
Hráči z prvního týmu a z farmy se tím pádem asi
dobře znají, když se potkávají v jedné hale, že?
Potkávali jsme se v tréninkové hale, někdy i v posilovně. A skvělé je
i to, že když jsou oba týmy v jednom městě a oni si vás povolají nahoru do
prvního týmu, tak se člověk nemusí nikam stěhovat a přesouvat. Jen přejde
z kabiny do kabiny.
Se kterými českými hráči jste se během působení v AHL
potkal v jednom týmu?
První rok, když jsem tam začínal, tam se mnou byl Jirka Fronk. Ve druhé sezoně
tam byl na půl roku Ondra Pavelec, což bylo skvělé, měli jsme českou dvojici.
Teď v posledním ročníku jsem měl zase štěstí, že přišel Michael Špaček.
Stejně jako v Rimouski, i v Manitobě jste zažil
týmově i individuálně nejpovedenější třetí sezonu. Poprvé jste se s týmem
podíval do play off, kde se vám v prvním kole podařilo vyřadit obhájce
Calder Cupu Grand Rapids Griffins…
Vypadá to tak, že třetí sezony v každém týmu jsou pro mě nejlepší. (úsměv)
Tak doufám, že teď po návratu do Sparty to zlomím a hned první sezona bude
dobrá. Minulou sezonu se mi začalo dařit, protože jsem dostával důvěru, začali
mě dávat na přesilovky. Asi jim došlo, že když budu hrát osm minut za zápas,
tak nic neodehraju. Že čím víc času mi dají, tím lepší práci odvádím.
S reprezentací jste zažil dvě mistrovství světa do 18
let a dva juniorské světové šampionáty. Doufáte, že ve Spartě budete na očích
reprezentačním trenérům a přidáte k dosavadním třem startům za seniorský
národní tým nějaké další?
Rozhodně doufám, že když se mi bude dařit, tak nějaká pozvánka přijde. Byl bych
za to samozřejmě moc rád.
Spartu povede do nové sezony poprvé v novodobé historii
zahraniční kouč a navíc legenda NHL Uwe Krupp. Jak se na to těšíte?
Těším se, určitě to bude zajímavé. Má spoustu zkušeností z NHL, ví, jak se
hraje v zámoří. Myslím, že jeho styl bude pro Spartu dobrý.
FOTO: Manitoba Moose
