OHL, draft a přípravný kemp s Yzermanem...
Od konce vaší aktivní kariéry už to bude pomalu šest let. Co jste celou tu dobu dělal?
Celých šest let trénuji. Začínal jsem v Chomutově, kde jsem měl možnost pracovat u mládeže a také u "A" týmu. Tam jsem se v podstatě všechny věci naučil a potom jsem měl samozřejmě nějaké stáže v zámoří. Minulou sezonu jsem strávil u české reprezentace do sedmnácti let a před touto sezonou přišla s nabídkou Sparta.
Kariéru jste ukončil nezvykle brzy a šestatřicet let rozhodně není věk, ve kterém byste nemohl stále aktivně chytat. Nemrzí vás trochu, že jste přešel k trénování?
Nelituji toho. Myslím si, že jsem začal trénovat v pravou chvíli, protože má hráčská kariéra se neposouvala moc dobrým směrem. Bojoval jsem o post dvojky v Chomutově, mohl jsem jít samozřejmě jinam, ale já jsem se rozhodl pro trénování. Když se člověk blíží ke čtyřicítce, tak už je horší najít práci trenéra. Musel bych další roky sbírat zkušenosti, tak jsem se nakonec rozhodl takto a začal jsem trénovat už v mladém věku. Od té doby jsem nasbíral cenné zkušenosti.
V osmnácti letech jste zamířil do kanadské OHL, kde jste působil v Sault Ste. Marie. Zámoří bylo vaším snem, nebo jste se dlouho rozmýšlel, jestli to zkusit?
Většina mladých kluků sní o NHL a já nebyl výjimkou. Každý si ten sen chce splnit a já měl tenkrát možnost odejít právě do OHL, kde jsem v Sault Ste. Marie bojoval o post dvojky v konkurenci šesti brankářů. To člověka hodně probralo a já toho určitě nelituji, protože jsem se díky tomu dostal na draft, což pro mě bylo něco neskutečného. Nasbíral jsem obrovské zkušenosti, ať už z juniorských lig nebo přípravných kempů NHL. Z těchto zkušeností jsem potom žil a čerpal, když jsem se vrátil do Čech a hrál tady.
Vám se celkem dařilo a stal jste se jedničkou týmu. To angažmá se dá považovat za úspěšné...
Juniorská soutěž mě tam hodně rychle probrala. V Čechách tenkrát neexistovali trenéři brankářů, takže když šel člověk do zámoří, hned měl trenéra brankářů a výkony šly automaticky nahoru. Měl jsem obrovské štěstí, že se zranila jednička týmu, a já už toho kluka nepustil zpátky do branky. Během sezony ho vyměnili a já dochytával necelých padesát zápasů. Bez toho bych se možná nikdy nedostal na draft. Měl jsem opravdu štěstí.
V roce 1996 po Vás sáhl v pátém kole Detroit. Přípravný kemp po boku Yzermana a dalších legend musel být obrovským zážitkem...
Já jsem tehdy přišel do kabiny a byly tam připraveny jmenovky. Koukám a vidím Fetisov, Podolka, Yzerman. (naznačuje rukou a směje se) Člověka to trochu zarazilo a byl jsem zakřiknutý, ale bylo to něco neskutečného. Když si to dneska uvědomím, tak to byly klubové ikony, borci s několika Stanley Cupy, vyhrávali olympiády a mě šoupli mezi ně. Mladému klukovi to ukáže cestu, což bylo podle mě geniální. Bylo tam běžné, že mladé posílali mezi mazáky, aby jim ukázali cestu. Takhle to tam chodilo, neskutečné.
Štěstí vás opustilo později ve Windsoru, kde jste se zranil a následoval návrat do Čech. Myslíte si, že právě díky tomu zranění jste to v zámoří nedotáhl dál?
Jednoznačně. Měl jsem únavovou zlomeninu kotníku, když jsem odchytal snad osmnáct zápasů v řadě a při jednom utkání jsem jel pro puk za branku. Když jsem se vracel, tak jsem se chytil hranou a už to bylo. Na konci mě ještě poslali na farmu, ale už to nebylo ono. Nějaké nabídky tam byly a já skončil v Topece Scarecrows. V CHL jsem ovšem nezačal nejlépe, protože hned první zápas jsem si při rozbruslení zlomil dva prsty. (ukazuje) Úplný konec to ale nebyl, prostě mi to zavázali a chytej. Nepárali se s tím.
Michal Podolka: Život v Kanadě je klidnější...
Odcházel jste necelých šest let po revoluci a v Čechách životní úroveň určitě nebyla taková jako v Kanadě. Jak jste se s tím skokem vyrovnával?
Kanadský životní styl je mnohem jednodušší a pomalejší než v Evropě. Není to tolik hektické a lidé dokázali hledat hlavně pozitivní věci. Všichni byli kamarádští a i na trénincích se muselo makat, protože kdo nemakal, tak si zabalil a nazdar. Ještě když se jedná o Evropany, kteří mají obrovskou konkurenci mezi sebou a evropský hokejista nemá místo jisté. Většinou to bývá pravidlem. Začátky jsou hrozně těžké, musíte přesvědčit všechny kolem, že na to máte. To ovšem platí i u cizinců v Čechách. Velkou roli má také mentalita, kterou má každý národ jinou. Prostě se to nedá srovnávat, protože jsme každý jiný.
V sezoně 2000/2001 už jste se vrátil do Čech a připsal si premiérový start v extralize. Pamatujete si na svůj první zápas za Litvínov?
První zápas jsem odchytal proti Českým Budějovicím, když se zranil Zdeněk Orct. První gól jsem dostal z půlku od Rudy Suchánka, takže to byl můj první gól v extralize. První celý zápas jsem odchytal shodou okolností tady na Spartě. Zvítězili jsme 4:3 a zrovna Patrik Martinec mi tehdy dával gól. Ten zápas si pamatuji a vzpomínám na Litvínov rád. Bojoval jsem o post dvojky a bylo to trochu složitější, protože přechod ze zámoří není pro brankáře jednoduchý.
Jak na vás působil rozdíl mezi juniorskými soutěžemi v zámoří a soutěžemi v Česku?
V kanadských juniorkách připravují vyloženě na NHL. Juniorské týmy mají podobné podmínky jako týmy v NHL. Všichni se tam snaží vše podřídit tomu, aby to bylo maximálně profesionální. Hráče ideálně připraví na skok mezi profesionály. Někdo to zvládne, někdo ne, ale ten systém všichni respektují. Podle mě to je skvělá věc a musím říct, že už to začíná být i v českém hokeji. Začínají fungovat akademie, kde se mladým snažíme ukázat tu cestu. Samozřejmě mentalita je věc druhá.
V Evropě je talent, v zámoří profesionalita, přiznává Podolka
Jestli Vám dobře rozumím, tak zatímco kanadští brankáři jsou profíci každým coulem, tak ti z Evropy jsou šikovnější a talentovanější?
Přesně tak! Když jsou evropští brankáři v zámoří, tak jsou vytipovaní dlouho dopředu, nebo mají momentální formu. Určitě jsou šikovnější, zatímco kanadští brankáři jsou vydření a vycepovaní. Kdo má talent, udrží se. Když už máte evropského brankáře v zámoří, tak se většinou jedná o špičkového brankáře. Samozřejmě, že jsou také pracovití, ale k tomu mají zároveň ještě ten talent.
V Chicagu chytá například Corey Crawford, my máme v NHL Ondřeje Pavelce, mnoho klubů se spoléhá na finské brankáře. Kdo je podle vás nejlepším?
V NHL se strašně těžko hodnotí, kdo z brankářů je nejlepší, protože všechno jsou to obrovské špičky a rozdíly jsou tam minimální. Například zrovna Crawford je podle mě hodně podceňovaný. V Kanadě tvrdí, že nemají brankáře na olympiádu, ale pokud ten brankář vyhraje během tří let dva Stanley Cupy, tak nějakou kvalitu mít musí. Já si myslím, že na to má. Když se podíváme na soupisky klubů v NHL, tak jedna třetina brankářů jsou Finové. Finská škola dnes prostě dominuje světu. Švédové možná, ale finští brankáři jsou o něco dál.
Předběhl jste mě. Právě jsem se na finskou školu chystal zeptat, protože má obrovskou kvalitu a zajímalo by mne, čím to podle vás je...
Co jsem se bavil s finskými trenéry, tak to začalo ve Švédsku, kde byl v jednu chvíli obrovský brankářský boom. Švédové na tom pracovali hodně dlouho a hodně se brankářům věnovali. Finové to okoukali a začali na tom pracovat, ale teprve začali. Začali právě tím, že se do NHL dostal velký počet finských brankářů. Dneska se logicky každý mladý gólman ve Finsku vidí v NHL. Jejich brankáři tam mají dobré jméno, ale trvalo jim to zhruba sedm let, než se dostali na takovou úroveň.
- Michal Podolka
Přejdeme ke Spartě. Jak jste se do Holešovic dostal?
Ozval se mi Radek Tóth, zda bych neměl zájem tady trénovat. Žádné složité přemýšlení to nebylo, protože Sparta je Sparta. Bez váhání jsem tu nabídku přijal a budu se snažit navázat na Radkovu perfektní práci, kterou tu za dobu svého působení odvedl. Už jsme se o tom bavili také s panem Jandačem a pracujeme na stejných věcech.
Na Spartě budete pracovat zejména s dvojicí Tomáš Pöpperle - Filip Novotný. Jak se vám oba dva brankáři jeví?
Máme výborné brankáře. Hlavně Pepis má obrovské zkušenosti, které nasbíral také na mezinárodní scéně. Určitě je potřeba na něčem zapracovat, ale to nebudu z taktických důvodů zmiňovat. (směje se) Psychicky se zdá být hodně silný, což je pro mužstvo důležité. Filip má talent a během posledních dvou let nasbíral zkušenosti v první lize, kde jsem ho sledoval. Pořád je to mladý kluk a je u něj daleko více práce, ale herní zkušenosti tam jsou a psychicky to podle přátelských zápasů zvládá dobře. Dovolím si říci, že budeme mít nejsilnější brankářskou dvojici v extralize. Jsem zatím spokojený.
Foto: hcusti.cz
