Začátek střetnutí Holešovickým opravdu vyšel. Svěřenci trenéra Výborného na Oceláře vlítli, ale chuť do hry jim záhy zkazil rozhodčí Smeták. V krátkém sledu na lavici putovali čtyři hokejisté Sparty, centr Hlinka navíc obdržel desetiminutový osobní trest. Sparta hrála dvakrát ve třech a obdržela první branku. “Rozhodčí to nezvládl. Vlastně až když vyloučil Hlinku, tak si uvědomil, že píská špatně. A také nám to na konci třetiny vrátil,“ přemýšlí na hlas vytáhlý blonďák.
Zatímco v předešlém utkání s Libercem byl na konci střetnutí poměr vyloučených 4:3, první třetina v Třinci toto číslo pohodlně překonala. Přitom ani jedno z mužstev nenasadilo agresivní styl hokeje s velkým počtem faulů. “S Libercem jsme hráli výtečný zápas nahoru, dolů a rozhodčí nechal hru plynout. Tady tomu bylo jinak, sudí se nechával ovlivnit diváky a občas písknul co neměl,“ krčil bezmocně rameny střední útočník třetího útoku.
Po divoké první části se hra ve druhé dvacetiminutovce uklidnila. Píšťalka sudího zůstávala často němá a hokejisté měli více možností si zaútočit. Hrál se ofenzivní hokej ale bez vyložených šancí. Tempo hry rapidně opadlo. “První třetina nás stála spoustu sil a měla pak vliv i na tu druhou,“ vysvětluje kladenský odchovanec. Nakonec přeci jen Pražané inkasovali, dvě sekundy před koncem třetiny zapadla za Dubu nechytatelná teč Haška. “Byli jsme ale stále optimističtí. Dostali jsme šťastné branky, zejména ta druhá byla velice šťastná. Říkali jsme si, že to zvrátíme, že zkusíme alespoň prodloužení,“ nastiňuje dění v kabině před třetím dějství dvaadvacetiletý útočník.
Sparta do třetí třetiny opravdu nastoupila zostra, ale na dostřel Vojtkovy branky se dostávala jen z uctivé vzdálenosti. Vyložených šancí na vyrovnání by se dalo napočítat na prstech jedné ruky. Ujala se až akce z 55. minuty. “Věděl jsem, že Petr Ton bude zprava střílet. Chtěl jsem jet před branku a čekat na dorážku, ale puk se vymrštil přímo na mě, tak jsem ho bezhlavě napálil zpátky,“ popsal situaci, která zaručila obhájci titulu alespoň bod.
Langhammer čekal na branku osmnáct zápasů. Naposledy podpořil v jednadvacátém kole na domácím ledě debakl, který Pražané uštědřili Zlínu. Od té doby Langhammer střelecky mlčel. “Čekal jsem hodně dlouho. Měl jsem spoustu šancí, ale neměl jsem štěstí. Teď se ke mně malinko obrátilo, když se puk odrazil přímo na mou hůl,“ s úsměvem vyprávěl a pokračoval. “Nelámal jsem si s tím hlavu. Mám v mužstvu jinou úlohu než střílet branky, ale když se dostanu do příležitosti, měl bych zachovat chladnější hlavu a uspět. Snad už to nyní bude lepší,“ doufá v lepší zítřky hokejista, jenž nastřádal letos osm bodů.
Holešovičtí venku prohráli potřetí v řadě, tentokrát do hlavního města odvážejí alespoň bod. Zatímco doma je mužstvo stoprocentní, venku herně netápe, ale výsledkově se nedaří. “Doma jsme mnohem silnější, protože nás ženou diváci a soupeři tam jezdí ustrašení. Naopak doma se na nás každý připraví a vyhecuje a před plným barákem hraje ve velké euforii a pro nás je to pak těžší,“ myslí si závěrem střelec vítězného gólu v rozhodujícím finálovém zápase se Slavií.
