Jak ses proti svým tradičním parťákům cítil?
Byl to začátek, takže hra byla podle mého názoru trochu zvláštní. Ale určitě byla výhoda, že to tu znám a něco už jsem tu odehrál. Podle mě mi nahrálo karet, že kluky ze Stadionu znám, některé z nich už vlastně tři roky. Když hrajeme třeba u mantinelu, tak už vím, co zhruba udělají, nebo co zkusí. Akorát teda mlha, ve které jsme hráli, nebyla úplně optimální.

První gól ve Spartě se ale počítá, ne?
Jsem moc rád, že mi tam po několika zápasech za áčko něco spadlo! Je to pěkné povzbuzení, doufám, že mi to tam bude padat i nadále.

Jak se ti hrálo s Kryštofem Hrabíkem a Petrem Tonem, s nímž hraješ v Litoměřicích i během sezony?
Cítil jsem se vedle kluků trochu jistěji. S Toňákem jsem spolu hráli naposledy právě před pár dny za Stadion v Kolíně. Trénujeme spolu a řekl bych, že nám to i jde.

Znovu sis zahrál spolu s bratrem Davidem, přestože se spíš zdálo, že se poprvé postavíte proti sobě jakou soupeři. Užili jste si to?
Vlastně ještě den před tímto zápasem jsme si s bráchou mysleli, že nebudeme hrát spolu, ale že budeme stát proti sobě. Řekl bych, že jsme se na to svým způsobem i těšili. Nakonec mě povolali do Sparty. Škoda jen, že jsme nakonec nehráli spolu v lajně. Ale i tak jsme si to oba moc užili.

I přes fakt, že to byl přátelský zápas, dorazilo spoustu fanoušků. Užíval sis jejich podporu?
Moc. Jsem moc rád, že i na takové zápasy jezdí. Bylo tu spousta lidí, navzájem se kotle přeřvávaly. Atmosféra byla moc příjemná a my děkujeme fanouškům.