Máte za sebou tři zápasy, v nichž jste inkasovali hrozivých 17 branek. Asi těžko hledat nějaká pozitiva...
Vůbec nevím, co k tomu mám říct. Začátek s Litvínovem byl z naší strany dobrý, měli jsme tlak. Bohužel jsme ale přestali hrát, netuším, z jakého důvodu. Bojíme se a fakt nevím proč. Přestaneme se držet toho, co si řekneme v kabině, a utečeme od hry, kterou chceme hrát. Jsme aktivní, máme utkání pod kontrolou a pak se nepochopitelně stáhneme do obranného pásma a létáme tam jako motýli. Vyrábíme jednu chybu za druhou, jeden vedle druhého. Jsme za to samozřejmě trestáni.
Po utkání jste byli dlouho zavřeni v kabině. Snažili jste si mezi sebou vyříkat, co bylo špatně?
Něco jsme si k tomu řekli, ale omluvte mě, víc vám k tomu říkat nechci. Zůstane to v kabině. Každý z nás musí na ledě začít sám u sebe, a především s čistou hlavou.
Nyní extraliga bude mít klid z důvodu reprezentační přestávky. Může vás to nakopnout k lepším výkonům, nebo je horší, když na krizi člověk bude myslet delší dobu?
Já nevím, to je těžká otázka. (povzdechne si) Myslím si ale, že by nám měla pomoct. Kdyby se hrálo dál, možná by to bylo o něco lepší, ale takhle si aspoň řekneme, co chceme hrát a co zlepšit. Musíme se v tom každý najít, každý z nás si musí nasadit "montérky" a pořádně makat. Nic jiného nám nezbývá.
Myslíte si, že utkání proti Litvínovu rozhodly hlavně přesilové hry, ve kterých měl soupeř daleko vyšší produktivitu?
Samozřejmě. To bylo v dnešním zápase to nejdůležitější. Oni své příležitosti využili, my naopak ne. Víme, jak to hrají, ale bohužel i přesto jsme si je dostatečně nepohlídali. K tomu bychom si měli něco říct v kabině, ale viděli jsme, že to celé stojí hlavně na Frantovi Lukešovi a na Viktoru Hüblovi. Prostě jsme si je nepohlídali, naše chyba. Hned po zápase se mi to těžko hodnotí. Nedokážu říct, proč jsme zase odehráli některé situace tak špatně.
Vy sám jste šťastným gólem vyrovnal na 2:2. Byl jste si od začátku jistý, že se jedná o gól?
Abych se přiznal, tak jistý jsem si nebyl. Nejprve jsme si myslel, že to byl gól, ale stoprocentní jistotu jsem neměl. Viděl jsem, jak jejich gólman chytá puk těsně za brankovou čárou, ale váhal jsem, jestli tam byl puk celým objemem, nebo ne. Byl jsem asi metr od čáry a ten úhel pohledu je pak jiný. Byl jsem samozřejmě rád, že to tam padlo, a že byl gól uznán. Ale k čemu to stejně bylo?
Už to vypadalo, že se zvedáte, ale teď jste znovu tam, kde celá Sparta určitě být nechce...
To je jasný, že nás takovéto prohry sráží směrem dolů. My si ale za to můžeme sami a nikdo nám nepomůže. Z téhle šlamastiky se musíme vyhrabat sami a nemůžeme říkat, že je pořád dost zápasů. Zápasů už naopak tolik nezbývá. Není na co čekat, musíme se semknout a už konečně začít dlouhodobě vyhrávat.
Jak jste již naznačil, teď pro vás bude nadcházející porce zápasů hodně důležitá, že?
Musím říct, že pro nás je v současné situaci každý soupeř těžký. Bohužel. To říkám nerad, ale je to tak. Po pravdě strašně vypadáváme z tempa a celkově z toho zápasu. Nejsme dostatečně agresivní v předbrankovém prostoru. Chybí nám šťáva, ale já doufám a věřím, že se už nakopneme a budeme diváky bavit.
Nemrzí vás trochu, že jste v prvním dvojutkání s Vítkovicemi musel kvůli menšímu zranění odstoupit? Předtím se vám vcelku dařilo a táhnul jste tým za výhrou proti Jihlavě...
Samozřejmě mě to mrzelo a po psychické stránce mi to moc nepomohlo. Musel jsem odstoupit, nebylo to nic příjemného. I před tímto zápasem s Litvínovem mi doktor musel píchnout injekci, takže jsem to dohrál, ale týmu jsem nějak extra nepomohl.
