Jeremie Blain se narodil v Longueilu na předměstí Montrealu a je velkým fanouškem místních Canadiens. V juniorském věku hrál za Victoriaville Tigres a Acadie-Bathurst Titan, v roce 2010 si ho ve čtvrtém kole draftu vyhlédli Edmonton Oilers. Po šesti sezonách, které strávil pendlováním mezi AHL a ECHL se v roce 2016 rozhodl odejít do Rakouska, nyní po dvou letech vyměnil EBEL ligu za českou extraligu. Do Sparty přišel zároveň s ním i další kanadský bek Steven Delisle.
Už jste se v novém působišti rozkoukal a poznal všechny spoluhráče?
Ano, už jsem se setkal se všemi a jsou skvělí, stejně jako lidé z managementu, kteří se o nás starají. Dosud jsem z nich nikoho kromě Stevena neznal, ale vím, že hodně Čechů hraje v juniorské soutěži v Quebecu. A všichni, které jsem tam kdy potkal, byli skvělí kluci a spoluhráči. Takže jsem se vůbec neobával toho jít do české soutěže.
Se Stevenem jste se potkali již doma v Kanadě a cestu do Evropy jste absolvovali společně. Bylo to pro vás tím jednodušší?
Jsem za to moc rád, protože může být docela těžké být jediným cizincem v týmu. Vím to od některých evropských kluků, které jsem potkal v zámořské juniorce. Tady ve Spartě jsou i další cizinci a myslím, že to bude v pohodě. Já a Steven spolu dokonce budeme bydlet v jednom bytě a než dostaneme druhé, sdílíme spolu i auto od klubu. Takže nás čekají společné cesty na zimák.
Takže řídíte po Praze? Jaké to pro vás je, hlavně s tramvajemi?
To mi povídejte, je to fakt síla! Řízení po takovém městě, jako je Praha, je pro mě něco úplně nového. Musím být pořád ve střehu a koukat do všech stran, aby mě něco nenabralo.
Se Stevenem jste proti sobě zahráli QMJHL, AHL i ECHL a oba jste hodně tvrdí hráči. Narazili jste na sebe někdy na ledě nějak ostřeji, že by létaly pěsti?
Díky bohu ne! (smích) To by pro mě asi neskončilo dobře, vždyť se podívejte, jak je obrovský.
Když už jsme u urostlých obránců, nový hlavní kouč Uwe Krupp byl během své aktivní kariéry jedním z nich...
Oba naši trenéři, i asistent kouče Jaroslav Nedvěd má skoro dva metry a také to je bývalý obránce. Oba jsou obrovští, vyšší než já.
Jaký je váš pocit z aktuální defenzivní sestavy?
Uvidíme, jak se to vyvine, ale z toho, co jsem zatím viděl, věřím, že budeme mít dobrou defenzivu.
Určitě už jste měl příležitost s koučem Kruppem mluvit. Jaký na vás udělal dojem?
U něj je hodně důležité to, že sám hokej hrál na té nejvyšší úrovni. A je to vidět na jeho přístupu a na tom, jak s námi mluví. Slyšel jsem o něm jen dobré věci od lidí, kteří pod jeho vedením hráli. Moc se na to těším, podle mě to bude skvělé.
Pro českou ligu je hodně netypické, aby tu trénoval cizinec...
Myslím, že mně se Stevenem to pomůže v adaptaci na českou ligu. On sám hrál dlouho v Severní Americe a poté trénoval v německé DEL, kde hraje hodně hráčů ze zámoří. Takže určitě nebude mít problém s tím vycházet s hráči z různých hokejových zemí.
V české lize vás čeká premiéra, s evropských hokejem už ale zkušenosti máte. Jak se vám líbilo v Rakousku, kde jste dvě sezony působil?
Bylo to skvělé! Někdy bych si tam chtěl pořídit letní domek. Nejprve jsem byl ve Villachu, kde je v okolí spousta jezer, poté v Innsbrucku. Takže ve větším městě pod Alpami.
A co jste říkal na EBEL ligu?
Myslím, že se tam hraje stylem více podobném tomu severoamerickému, než v ostatních evropských ligách. Je tam spousta Američanů a Kanaďanů, a to nejen mezi hráči, ale i mezi trenéry. Líbilo se mi tam, ale teď už jsem natěšený na to, jaké to bude tady. Vím, že úroveň ligy je tu vyšší než v EBEL, ale jsem zvědavý na styl hokeje, který se tu hraje.
Jaký je kromě stylu hry největší rozdíl mezi zámořským a evropským hokejem?
Velkým rozdílem je určitě počet zápasů. A pak samozřejmě cestování. Tady se hrají dva nebo tři zápasy týdně, většinou ne dva dny po sobě. A i po vzdálenějším výjezdu jste nejpozději do dvou ráno zpět doma a vyspíte se ve vlastní posteli. Zároveň se nemusíte stresovat, že budete povolání do prvního týmu, nebo naopak posláni do nižší soutěže. Nechápejte mě špatně, my všichni hokej milujeme, ale někdy, když hrajete tolik zápasů a tolik mezi nimi cestujete, se prostě cítíte pod psa a vyčerpaní.
Jak přesně takový náročný týden v zámoří probíhal?
Když jsem před pár lety hrál v Bramptonu, byli jsme jediný kanadský tým v ECHL a devětkrát v sezoně se nám stalo, že jsme hráli v pátek večer doma, v sobotu venku a v neděli odpoledne zase doma. Když jsme v sobotu hráli třeba ve Wheelingu v Západní Virginii, čekala nás po zápase sedmihodinová cesta domů autobusem, kterou ještě prodloužilo čekání na hranicích. Do postele jsem se dostal okolo půl desáté dopoledne a v jedenáct jsem vstával, udělal si vajíčka a jel na halu, kde jsme měli ve dvě odpoledne další zápas. A takhle to bylo devětkrát v sezoně. Takže hraní v Evropě mi přijde skvělé. Že se hraje méně zápasů a člověk má čas i na něco jiného.
Váš starší bratr Luc Olivier už si evropský hokej také vyzkoušel...
Přesně tak, a tento rok se zase vrací hrát do Francie. Hrál tam už dříve, pak se vrátil domu a hrál tři poslední sezony v Bramptonu. Rok jsme tam hráli dokonce spolu a bydleli jsme pohromadě, což bylo fajn. Ve Francii není hokej na takové úrovni jako v Rakousku nebo tady, ale postupně se to tam zlepšuje.
Myslíte, že budete mít během sezony šanci se setkat?
Možná během nějaké z reprezentačních přestávek, ale zatím těžko říct. Budeme se muset podívat na naše rozpisy zápasů. Pokud přijede za mnou do Prahy během nějaké repre pauzy, bude to skvělé.
