26. 10. 2005 Lucie Vítková

Nejraději bych týmu pomohl, říká Stehlík

Na ledě z něj jde strach, v osobním životě působí klidně a rozvážně. Jednadvacetiletý hokejista Richard Stehlík je jedním z nejlepších zadáků Pražanů, ovšem v současné době jej do hry nepustí zranění ramene. Téměř dvoumetrový obr nabírá kondici v posilovně a těší se na brzký návrat na led, chtěl by pomoci spoluhráčům v tíživé situaci.
Obránce Stehlík naskočil do extraligy ve velkém stylu, mezi mantinely z něj šel respekt, nebál se souboje ani ran před brankou. Na ledě strávil desítky minut, důvěru dostával také v oslabení a přesilovkách. Zápas v Litvínově ovšem nedohrál. “Snažil jsem se vyhodit kotouč, když jsem ucítil ránu a bolest,“ vrací se k nešťastnému okamžiku slovenský bek.

Ze zápasového kolotoče už vypadl na týden, doba léčení však ještě chvíli potrvá. Stehlík ovšem nepropadá panice, snaží se posilovat ostatní partie těla a plně se připravit na brzký návrat. Ve Spartě se mu zalíbilo, vyhovuje mu také život v Praze, přestože jeho prioritou je kanadskoamerická NHL. “Jsem opravdu spokojený, už se těším na led, až zase budu v pořádku. Rehabilitace probíhá výborně,“ mne si ruce sympatický rodák ze Skalice.

Jak vůbec k vašemu zranění došlo?
U mantinelu jsem se snažil vyhodit kotouč z pásma, měl jsem ho ovšem na dlouhou ruku. Když jsem se natahoval, byl jsem v krkolomné pozici, vjel do mě hráč, ucítil jsem ostrou bolest, protože mě trefil přímo do ruky. Byl to z jeho strany čistý zákrok, nešlo o žádný záludný faul.

Cítil jste už tehdy, že je situace tak vážná?
Nepředpokládal jsem, že by se z toho mohla vyklubat delší pauza. Cítil jsem jen krátkou bolest, která hned odezněla a myslel jsem, že budu hned v pořádku.

Co vám proběhlo hlavou v prvních okamžicích po zákroku?
Doufal jsem, že budu brzy v pořádku. Ale tušil jsem, že zápas nedohraji. Stalo se to v Litvínově, takže jsem nemohl jít hned do nemocnice a musel jsem vyčkat na návrat to Prahy, kde jsem šel na rentgen. Samozřejmě jsem se obával, protože zranění ramene je vždy zrádné. Hlavně kousek pod ramenem je lopatka, děsil jsem se, aby nebyla nějaká blízká kost zlomená.

Jaká je přesná diagnóza doktorů k vašemu zranění?
Přesná diagnóza je vymknutí akromioklavikulárního kloubu. Mezi ramenní a lopatkovou kostí je vazivo, které se natrhlo a svým způsobem narušilo. Na stupnici závažnosti zranění to není tak vážné poranění, přiřadil bych mu číslici jedna až dva.

Jaký je zhruba předpoklad vašeho návratu na led?
Uvidíme, jak bude nadále pokračovat rehabilitace. Zatím je vše v pořádku, ale rád bych to zaklepal. (klepe rukou o stůl) Podle toho jak se nyní cítím, bych svůj návrat viděl již v příštím týdnu. Ovšem nerad bych něco uspěchal.

Co udělá tak dlouhá absence s vaší psychikou?
Troufám si tipnout, že nic vážného. Jsem po psychické stránce dosti silný, takže vím, že se dokážu přes tyto problémy povznést a naskočit v plné zbroji.

Sparta má spoustu zraněných v obraně, nakolik to ovlivňuje její herní projev?
Absence tří zadáků je v defenzívě mužstva každopádně znát. Na hru to má určitý vliv, ta ztráta je cítit, ale není všem dnům konec. Všichni se uzdravíme a společnými silami vrátíme Spartu nahoru. Všechno zlé je pro něco dobré.

Limituje vás zranění ramene také v osobním životě?
Tak určitě mám v hlavě zafixováno, že bych měl odpočívat. Abych se přiznal, tak mi lenošení moc nejde. Raději bych skočil na hřiště a pomohl klukům v těžké situaci.

Co je vaší nejčastější náplní ve chvílích, kdy nemůžete hrát hokej?
Nejčastěji chodím na rehabilitace, hlavně na akupunkturu a akupresuru. Snažím se také posilovat dolní část těla a cvičit. Rád také zajdu na kolo nebo si doma přečtu nějakou poučnou knížku.

Sledujete pravidelně zápasy Sparty? Jestli ano, co na výkony říkáte?
Zápasy v rámci možností sleduji. Mužstvo je v krizi, ale není třeba propadat panice. Doufám, že jde jen o krátkodobý výpadek, který se může přihodit komukoliv. Určitě je to z mého pohledu takové neslané-nemastné, to časem určitě všechno přijde.

Jak byste zhodnotil v první čtvrtině sám sebe?
Nerad hodnotím sám sebe, od toho jsou tu druzí. Samozřejmě je stále co zlepšovat, člověk na sobě musí pracovat neustále, co nejlépe se o to snažím také já. Držím se přísloví, že úspěch je cíl, který se nedá stihnout rychlým vlakem, ale po schodech.

Ve Spartě patříte k nejtrestanějším hráčům, z čeho to vyplývá?
Hlavní příčinou je moje výška, protože se snažím hrát čistě. Někdy se stane, že se do souboje přimotá hokejka, ale nedával bych tomu nějaké vážné znamení (smích). Spoustu hráčů je oproti mě malých, snáze se přihodí nechtěná situace.

A co celkově prostředí Sparty, jste v mužstvu spokojený?
Nemám nic, na co bych si mohl ve Spartě postěžovat. Klub mužstvu vytváří podmínky na vysoké profesionální úrovni, jsem proto rád, že můžu působit zrovna tady.

Vyhovuje vám herní styl, který po vás vyžaduje trenér Šindel?
Jsem vcelku přizpůsobivý hráč, nečiní mi potíže plnit úkoly, které po mně pan Šindel žádá. Ale musím říci, že tento styl mi opravdu sedí, kouč zvolil správnou cestu.

Spartu nejvíce tlačí bota v obraně, v čem je chyba?
První chyba je především v nás, hrajeme v defenzívě příliš složitě. Hokej je hra o rychlosti a jednoduchosti, kdybychom vzali puk a co nejdříve jej rozehráli pryč na útočníky a založili tím hned protiútok, lépe by se nám dýchalo. Zbytečně si herní situace komplikujeme, z čehož pramení chyby, je třeba hrát jednoduše, ale účelně.

S kterým spoluhráčem v obraně si nejvíce vyhovíte?
Už jsem nastupoval s každým, koho v obraně máme. Hledáme nejlepší řešení pro složení obranných řad, takže jsem si vyzkoušel zahrát si vedle kohokoliv. Víceméně jsem si vyhověl s každým, řekli jsme si, co budeme hrát. Když uděláme chybu, snažíme se o ní komunikovat, najít lepší řešení, aby se situace již neopakovala. To je klíč k úspěchu, ne to, s kým hraji, ale jak si s ním dokážu věci vyříkat a ujasnit.

Jak vám vyhovuje život v Praze? Stihl jste město trochu poznat?
Trochu už se v Praze orientuji, něco málo jsem již stihl poznat. Praha se mi libí, je mi tady fajn po všech stránkách.

Chtěl byste se ve Spartě prosadit dlouhodobě nebo to berete jako jednu hokejovou zastávku?
Jsem mladý hráč, vzhledem k věku je mojí prioritou NHL. Na druhou stranu jsem nyní ve Spartě a snažím se pro ní odvést maximum, vydat ze sebe vše, co v sobě mám.

AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

Startuje aukce repliky dresů ze sezony 1989/1990

Sparta pořádá další ročník turnaje o vánoční puk

Vstupenky a informace k Open air v Drážďanech

Pech: Fanoušci jsou od nás zvyklí na lepší výkony