Ovšem hubené vedení vydrželo Pražanům pouze třináct minut. Kladenská mašina přetavila brzy svůj tlak ve vyrovnávací branku. Martina Procházku neuhlídal Milan Toman a kladenský útočník si s dorážkou za bezmocného Břízu poradil bez zaváhání. “Potvrdilo se, že vedení po první třetině neznamená nic víc, než dobrý vstup do zápasu. Chtěli jsme pokračovat v dobré defenzívě, ale zároveň něco vymyslet také směrem dopředu. Což se ve finále nepovedlo. Když jsme dostali branku, už to nešlo vůbec,“ kroutí hlavou sparťanský odchovanec.
Sparta přišla o vedení pasivní hrou v útoku. Poté, co umně zacelila díry v obraně a dokázala, že si zadní vrátka umí pohlídat, trpí její herní projev směrem dopředu. Gólman Lev má ve statistikách sice třicet úspěšných zákroků, avšak v zápase se příliš nezapotil. “Nedokáži si to vysvětlit, je to stále dokola. Hráli jsme vyloženě špatně, nebyli jsme aktivní a dopředu úplně bezzubí. Nebýt Břízy, jednoznačně bychom prohráli,“ uvědomuje si talentovaný mladík.
Když už se svěřencům trenéra Šindela naskytne příležitost jít do přečíslení či slibného úniku, šance brzy skončí. Kotouč se zatoulá v rohu kluziště u mantinelu či hokejisté celou akci překombinují. Jakoby chtěli hrát na krásu, uklidit kotouč až do odkryté branky posledním hráčem, málokdy vystřelí. “Je to naše obrovská chyba, na které musíme urychleně zapracovat. Všichni víme, že musíme střílet na branku, být přímočařejší. Druzí hráči musí dorážet na gólmana a vytvářet na něj tlak, opravdu si to uvědomujeme. Proč to ale nikdo nerealizuje, to si nedokážu vysvětlit ani sám sobě,“ uzavírá rozhovor člen třetí formace.
